Uběhl další rok. Opět jsme se (dokonce všichni) příblížili k metě, na kterou jsme naprogramováni. Čím dříve si to budeme uvědomovat, tím lépe pro nás. Nevím, který vědátor to napsal (myslím Jožo Fero), ale to moudro platí. "Pokud život není sranda, pak žijeme zbytečně. ". Já vím, plno z Vás na této perle bude nacházet bubáky. Jak může být život srandou, když se někdo narodil těžce nemocný? A tak dále. Těch protiargumentů proti srandě, může být strašně moc. Ano je to tak. Ta "perla" má nedostatky. Ale, co když jsme se narodili úplně zdraví, duševně na úrovni a ten život nám jako sranda nepřipadá? No možná někdo si tu srandu urychlil a teď mu není nejlépe. Ale nechme těch filosofických úvah a pojďme si povídat o srandě, která nás (možná) ještě čeká. Na rozdíl od "vládců světa", jsem v určité době dostal pocit, že náš život tou srandou přestává být. Když jsem si analyzoval proč, pak vždy mi tu srandu začaly narušovat peníze. Začal jsem si říkat. Když budu ještě pracovat, pak budu pobírat důchod a ještě budu mít výdělek. Ty peníze mi umožní procestovat celý svět. To přeci byl vždy náš sen, ne? A nebo když jich bude ještě víc, tak možná si ještě postavím dům a vysadím strom. Vždyť já před tím hlavním organizátorem světa se musím kát. Vlastně jsem nikdy nezměnil zaměstnání (od studentských let jsem pracoval jako konstruktér textilních strojů. Nepostavil jsem dům a dobrovolně jsem zalezl do paneláku. Nekoupil jsem nikdy chalupu, protože jsem cítil, že péče o ní, mi nebude dělat životní srandu. Jak se blížil důchod, cítil jsem i v zaměstnání něco, co dříve ne. Nešlo o textilní stroje a pocit uspokojení z práce, ale zase jen o ty peníze. Když nám do představenstva začali lézt 18 letí zkušení manažeři (synové vedení), pak jsem fakt měl divný pocit. Myslím, že za celý život jsem dokázal poznat, zda nový inženýr bude dobrý a nebo ne. Bohužel doba byla (možná ještě je) taková, že dobrý inženýr neuživil rodinu a odchází. Pak možná chvíli ještě podniká, aby zjistil, že opět mu v té životní radosti se do toho pletou ty peníze. A tak to jede dál. Před měsícem jsme měli sraz absolventů VŠST po 50 letech. Studovali jsme konstrukci textilních strojů a všichni jsme vzpomínali na ty, kteří nás učili. Ať to byl doc. Charvát, nebo Prof. Heschl (otec nedávno zemřelého psychiatra). Ačkoliv jsme studovali v době, kdy ve světě byl pojem československých textilních strojů znám, osud s náma zamíchal. Z celého našeho kroužku (16 absolventů) v oboru jsem zústal jen já a ještě jeden. Shodou okolností jsme oba končili s červeným diplomem. U všech ostatních se jim do toho zamíchaly peníze. A tak jsme mohli konstatovat, že jsme měli ve svých řadách generální ředitele a i malé ředitelíčky atd. Ovšem proč tedy jsme dělali tu specializaci? Nebylo něco po tom sametu blbýho, že nás nikdo nepotřeboval? Jen těch pár konkursních správců vybudovalo (no nechali si vybudovat), království. Podle nich předpoklad ke srandě života. Bohužel nikdo z nich nevěděl, co je to Soumarský Most a nikdo nedokázal pochopit, proč tam někdo může jezdit. Přesto každý z nich dovedl mluvit o tom, jak je dobrej a vlastně jen "podraz" druhých zavinilo to, že něco nezkvétalo, ale šlo do kytek.
Ale abych se vrátil zpět. Když se blížil můj důchodový věk a musel jsem řídit partu konstruktérů, která dělala to, co jakákoliv soukromá parta, říkal jsem si, že je něco špatně. A tak v roce 2013 jsem odešel do předčasného důchodu. Měl jsem kde bydlet, neměl jsem hlad a bohužel už se textilní stroje v Česku přestaly vyrábět. V duchu jsem si říkal, že možná dělám velikou chybu a že možná dovolená na Floridě by byla lepší jak na Šumavě. Tenkrát jsem si říkal, co bych vlastně ještě chtěl prožít. Zcela určitě by to nebyl pivní festival v Mnichově (no ačkoliv jedno odpoledne...HI). V mládí jsem zažil dovolené na Soumarském Mostě. Sjízděli jsme vodu a věřte, že jsme perlorodky nelovili. Všichni vodáci si tykali a žili jsme v době radovánek a nádherných časů. Tedy od roku 2013 jezdím vždy alespoň na týden se jen tak dívat na hvězdy. Do kempu, kde ještě nejsou sprchy, sluneční panely a záchody za 50Kč. Já už ani nedokážu přemýšlet nad něčím jiným. Velké cestování přináší cestovní stres. A tak raději nejím all inclusive, ale někdy si tam i vařím. Nádhera. Bohužel těžko toto někomu vypravovat. Ještě snad jednu perličku. Ze statistik jsem se dozvěděl, že každým rokem z našich vysokých škol "leze" 1300 strojních inženýrů. Bude to stačit na udržení českého strojírenství? Co tam ti pitomci v parlamentu furt řeší. Toto je přeci zásadní problém. Jaká je vize? Další zbraně? Proč leze z vysokých škol více právníků než strojních inženýrů. Potřebujeme je? Asi ano. Ale co když jim dojde práce? Co budou dělat? No asi to, co dělají právníci v USA. Ale nechme toho divného úvodu a pojďme si povídat o radostech života.
Bohužel jsem podcenil věk vnoučka a tak expedice se nejmenuje VNUK 2025, ale postaru SRH 2025. Těch hraček jsem vymýšlel dost. Bohužel to dopadlo tak, že si s něma mohu hrát tak sám.
Co tedy radioamatérského zde chci dělat? Kromě pokládání dataloggerů a umístění MIB majáku pro pásmo 40m, chci založit i nové hraní. Když jsem měl první GPS (Magelán), tak jsem po Šumavě rozmístil cca několik desítek QSL lístků. U každého jsem měl souřadnice. Ty jsem pak vysílal v majákovém vysílání. Kupodivu se našel někdo, kdo jich asi 90 procent našel. Docela to byla hezká hra. Letos na to půjdu jinak. Opucoval jsem pár blikátek a to v prototypovém provedení, kde se dá předpokládat, že asi dlouho nevydrží. Blikátka blikají jen ve tmě a tak nemá smysl je hledat ve dne. Budou totiž velice rafinovaně skryty. Kolik jich na své trase rozhodím, nevím. Životnost blikání by měla být tak cca 3 neděle. Blikátka vypadají takto:
Spodní a vrchní strana blikátkaPokud to otevřete, pak je vidět toto:
Tedy je tam i výzva k zavolání na moje tel. číslo. Samozřejmě pokud to najdete, je to Vaše. Jen potřebuji zpětnou vazbu, abych upozornil další, že keška již nežije.
Jedna keška bliká v noci modrou a červenou batvou a ta druhá je multicolor. Tedy vypadá to asi takto:
keška1.mp4
keška2.mp4
Můžete její nalezení brát jako zvláštní a velice cenný diplom. Její souřadnice budu udávat ve formě lokátoru. Např. takto: JN68VV87UH . Toto je třeba bufet U kotvy, kam rád chodím na pivo.
Obtížnost této akce spočívá v tom, že velice dobře utajená keška bliká jen v noci. Ve dne ji těžko najdete, bude maskována. Současně si nejsem jist, jak dlouho vydrží baterie. Asi těžko déle než 3 týdny. Současně lokátor umístění se dozvíte jen z majákového vysílání OK1IF/P a to někdy kolem 20.30 SELČ na kmitočtu 3560.9 kHz. Pochopitelně v módu CW. Jak tedy tu kešku mohu ulovit?
Zachytím vysílání OK1IF/P ve 20.30 SELC (nebo déle, když se s bráchou rozkecáme) a odposlechnu vysílaný kód (16WPM). Ten bude ve tvaru
VVV OK1IF/P 23/6 JN68VV87UH+ (To 23/6 je datum zapnutí)
Toto se stále asi hodinu bude opakovat. Pokud to nebude zaslechnuto, pak nová keška se neuložila. Pokud vysílání zachytím, zjistím, zda ji chci lovit. Přijdu k pravděpodobnému místu a musím čekat na noc. Pak bych ji měl najít. Snad ještě upozornění. Světlo nebudu směrovat k cestám, kde by mohl někdo přicházet. Tedy spíše naopak. Musíte tedy ten lokátor projít křížem krážem. Tak kdo bude 1. Lovec? Možná i Franta OK1FH připraví i svoje kešky. Ty budou tvořeny jen baterií CR2032 a blikací diodou přilepenou na baterii. Předpokládám, že Franta mi sdělí umístění jeho kešek. Kešky Franty OK1FH však budou blikat i ve dne cca opět 3 neděle. Snažte se to najít, jinak pak Franta bude muset dojít zpátky a vyčistit les od elektronického šrotu HI.
TIP: Používejte applikaci Locus Map. Ta umí pracovat s lokátory s 10 ciframa.