Pádla jsou v klidové poloze přitlačována na středový sloupek a to silou, která je dána odpudivou silou dvou magnetů. Jsou tedy k sobě orientovány např. tak že na sebe koukají dva severní poly. Pootáčením nastavovací matice mohu magnety k sobě přibližovat a tím zvyšovat přítlačnou sílu obou pádel na středový kolík. A tím vlastně při klíčování tuto sílu musím palcem a nebo ukazovákem překonat. Jak dole píšu je nutno to změnit. V originále to bylo nastaveno na velikou sílu. Nevím, zda všechny magnety mají stejné vlastnosti, ale u mého pádla jsem nastavil vzdálenost mezi magnety na vzdálenost cca 6.1mm (to mi vyhovuje).
Kde je omezení rychlosti dávání? No pomiňme lidské omezení (rychlost šíření povelu z mozku do prstů). V naší škole vždy říkám. Je ti více než 60 roků? Pak se vykašli na dvoupádlo a jdi do jednopádla. Tam vysílání potřebuje jeden signál z mozku. U dvoupádla však už jde o synchronizaci dvou signálů. Zkrátka kašlete na to, co píše literatura a sledujte Vaše tělo. Jestliže v pohodě dáváte v 60 letech svého věku na jednopádlo bez chyb cca 33WPM, pak Vám dvoupádlo nic neulehčí a naopak hrozí, že s dvoupádlem se zvedne Vaše chybovost. Jsem schopen na dvoupádlo hrát tempem 40WPM? Udělejte si jednoduchý test. Předpokládejte ten nejtvrdší požadavek vysílání a to je do nekonečna dávat písmeno E. Vlastně musím ťukat palcem pravidelně na jedno pádlo. Předpokládejme tempo 40 WPM PARIS bez korekcí (Farnsworth,.....). AI mi udělala přehled o časování v tomto tempu:
Časování 40WPM.pdf
Tedy, pokud bych měl vysílat tempem 40WPM jen písmena E, musím jich za 1 minutu vyslat 500 HI. Samozřejmě ve skutečném provozu toto nikdy nenastane a písmenka se střídají a díky klíčování elektronikou a dvoupádlu si mohu šetřit síly a uvolňuje se mi čas. Tedy to jsme probrali jen lidské faktory. Ale je zde ještě něco jiného. Jakmile dám povel pádlu, Pádlo musím prstem urychlit a rozpohybovat, aby mi spojilo kontakt pro elektroniku. Ale (nejčastejší chyby konstruktérů pádel) má pádlo veliký moment setrvačnosti. Nebudu Vás otravovat strojařinou. Je-li však pádlo zavěšeno v ložiscích a já ho chci s určitou silou urychlit, pak platí pravidlo, že úhlové zrychlení pádla je dáno vztahem M lomeno I. M je moment který mám k dispozici a I je moment setrvačnosti pádla. Tedy nechci-li používat obrovské síly od palce (tvoří ten moment) a mám k dispozici konstrukční řešení s velikým I, pak to chvilku trvá než se to sepne. Tělo však na to reaguje a když vidí, že je to špatně, automaticky zvedne sílu od prstu. No dejme tomu, že to pak stačí. Ale to pádlo po odehrání se musí dostat do klidové polohy opřením o středový kolík. To však dělá již jen ta síla od magnetu. Pokud bude slabá, návrat trvá déle a jsem mimo časování, případně se pádlo pohybuje zpět a já už potřebuji ho znovu na druhé straně, aby seplo kontakt. Tedy ono se vrací a já už ho potřebuji urychlovat na druhou stranu. Tedy prst se trefuje v jiné poloze, než kterou očekává. Problém. Jak ho vyřešit? No zvednu sílu na pádlo. Pak mám k dispozici větší návratový moment a pádlo se do klidové polohy vrátí dříve. Nebo snížím mezeru (zkrátím úhel pro návrat pádla). No jo, ale co chudák prst, který teď musí tlačit větší silou HI. Tedy moment setrvačnosti pádla by měl být co nejmenší a dále pasivní odpory (tření v ložiscích) taktéž. Proto se Vám na některá pádla hraje dobře a na jiná blbě. Ideální by bylo, abych měl malou sílu při stisku a pak po uvolnění měl velikou sílu pro návrat. Ale to už blbneme moc. Určitě na YOUTUBE najdete záznamy, jak CT1BOH vysílá tempem 50WPM. Pokud však byste mu dali blbé pádlo s velikým momentem setrvačnosti, pak na to asi tak rychle nezahraje. Většina lidí toto řeší zmenšením mezery (zkrátit úhel od klidové polohy do polohy sepnutí). Dokonce u některých pádel se to vynechá úplně a pracuje se jen s velikostí síly (tenzometrická pádla). Je to určité řešení, ale jakmile nepracujete s tvrdým dorazem, pak musí mozek pracovat s další proměnou. A to je sledovat sílu tlaku na pádlo. No zkuste si to. Jedno pádlo tady takové mám a je na prodej. Jsou však borci, kteří si na to zvykli a nedají na to dopustit. Proč ne? Ale v 75 letech se přeučovat a mozku zavádět další proměnou ke sledování, když on musí spíše hlídat meč a moč HI. Občas někdo hraje perfektně na obroušený list pilky na železo. Takže už tušíte, že to není úplně tak od věci? Ano malý moment setrvačnosti, vysoká tuhost.
Ale pojďme si říci limity. Pokud máte průměrné pádlo, pak není problém naučit se vysílat tempem 25WPM (mez pro členství v HSC klubu). Samozřejmě, chcete-li tam vstoupit, pak je dobré umět vysílat bez chyb tempem cca 30WPM. Většině operátorů nedělá problém naučit se vysílat s malým počtem chyb tak do tempa 32 WPM. To si vemte jako svou metu. Ale pozor na těch 40WPM, to už není legrace. Dá se říci, že většina (až na vyjimky) členů VHSC už to nesplnila s pomocí pádla, ale dáváním na klávesnici. Koneckonců vysílat tempem 60WPM a vyšším na pádle už opravdu nejde. Tedy raději se učte na klávesnici. Pozor taky na klíče a jejich algoritmy. U některých TCVR jsou vnitřní klíče udělány blbě a nezahrajete a nezahrajete. Občas připojím pádlo přímo do Kenwooda TS-480, kde mám ještě vesi V1.06. A strašně se divím, že mi to nejde. Až po 10 letech jsem se dočetl, že nejnovější verse je V1.07, která právě opravuje falešné vysílání znaků z předchozí verse HI. Nejlepší klíč je ten, kde si program napíšete sami HI. Tam si můžete upravovat i algoritmy pro vaše chromé prsty HI.
Ale jsem stejně rád, že po dlouhé době se i na převaděčích začínají mladí bavit o CW a ne o spouštění algoritmů FT8. Proti gustu žádný dišputát. Kdo se však naučí CW, teprve pak pochopí, co to vlastně je a co to přináší.
