24.4.2025
Není třeba hledat v německých pramenech z roku 1936 (Koch), ale můžete se pokusit podívat i do pramenů geniálních Čechů. Ano Járu Cimrman je jeden z těch všeumělů, kterého nám závidí celý svět. Málokdo však ví, že Jára měl bratrance a ten se jmenoval Jožo Fero. Ano, zde je vlastně i návod, jak se rychle naučit CW. Jožo Fero začínal se učit CW jako samouk a to jen nastudováním jediných správných příruček které vycházely v edici Svazarmu. Tato edice se nazývala - Šedý Mor. (Někdy v jiných zemích i jako Mor Ho.) Asi v roce 1965 si malý Jožo stavěl BFO (záznějový oscilátor), který chtěl použít pro U.K.W.E.e. přijímač (tankový přijímač). Jak každý ví, MF kmitočet tohoto přijímače je cca 3MHz. Malý Jožo tedy za pomoci elektronky RV12P2000, sestrojil malý oscilátor. Bohužel jeho přístrojové vybavení bylo jen ve formě přijímače TORN E.b. Tedy všechny oscilátory se kontrolovaly tak, že se ladilo na Tornu E.b. tak dlouho, až se zázněj našel. Při tomto pokusu bylo závitů asi více a tak malý Jožo přišel na to, že to kmitá cca na 1.85MHz. Moc se mu to líbilo a tak do katody zapojil ruční CW klíč a klíčoval. Zároveň se poslouchal na TORNU. Bylo to takové slabší a tak se Jožo rozhodl, že připojí kus drátu (cca 20m) jako anténu přímo na anodu. (Ani tam nebyla tlumivka v anodě, ale nějaký odpůrek). Pak to hrálo silně. Jožovi se to líbilo a tak jediné co uměl vysílat bylo:
CQ CQ CQ DE OK1KVC OK1KVC PSE K
Ta značka OK1KVC byla kolektivka pionýrského domu mládeže v Liberci (VO Karel OK1AKP (RIP)). Po asi deseti výzvách najednou zaslechl.
OK1KVC OK1KVC de OL5AFE OL5AFE PSE K.
Jožo se dostal do silného stresu. Vysílání "načerno" byl tehdá trestný čin. Abych to zakamufloval, rozhodl jsem se s tou divnou stanicí navázat spojení (Vlastík nedaleko Semil). Srdce bušilo, ruce se potily, ale tempem snad 8 WPM jsem Vlastíkovi vysekl nádherné spojení. Dokonce v tom stresu jsem přijal jeho nacionále bez jakýchkoliv problémů. Zkrátka Jožo Fero zjistil, že ve stresu se ta CW učí lépe. Ano a z toho vznikla ne Kochova metoda, ale Jožo Ferova. Koch je dávno mrtvý a neznám nikoho, kdo začal s Kochovou metodou, že by z něj vyrostl dobrý telegrafista. Většinou Kocháci neumí vysílat pomalu ani rychle a při příjmu jim vždy někdo hraje o 1WPM rychleji, než na co jsou naučeni. Pak většinou nepoberou nic.
Stresová myšlenka výuky CW pak nějak zapadla. Říká se, že od té doby, co vysílání "načerno" není trestným činem. V roce 2025 jsem se však rozhodl, že tuto metodu opět obnovím. V rámci expedice VNUK 2025, jsem se rozhodl, že vnouček bude plnit podmínky Bobříka odvahy. Musí se někde 24 hodin schovávat, nesmí ho nikdo spatřit, nesmí s nikým mluvit a jediné, co je povoleno, je použití telefonu v opravdové nouzi. Bude to pro něj něco šíleného (pro mne taky). Ale aby to měl snadnější a nebylo mu smutno, má povoleno modem CW se hlásit do centra, kdykoliv se mu zachce. Původně jsem chtěl sestrojit jednoduchý TCVR pojmenovaný jako VNUK. Pak se ale objevilo perfektní mini rádio na bázi SI4832. Tedy něco daleko lepšího, než co může zaručit jednoduchý přímosměšující přijímač. Vývoj se tedy zúžil na konstrukci CW jednoduchého TX. Základní technickou podmínkou dobrého spojení je zde stabilita kmitočtu. Zvolil jsem tedy konzervu. TX je koncipován s přepínatelným LPF a tedy je schopen vysílat jak v pásmu 40m, tak v pásmu 80m. Předpokládaný výkon cca 500mW do dipolu, musí zaručit nádherné spojení v okruhu do 10km. Když už jsem to navrhoval, bude mít TX "inteligenci" ve formě vysílání (automatické) několika emergency zpráv.
To zaručí procesor. Pro povídání však bude sloužit obyčejný mikrospínač. Dnes jsem to celé osadil (zatím bez oživení). Vypadá to následovně:
Tato sestava dostala svůj název jako KRZ (Krabička Radiové Záchrany). Velký stres může mít i z toho, že mu nevydrží baterie (poslech je zajištěn na dobu min 6 hodin. Vysílání v morse cca na 2 hodiny.