Honza OK1ATE a jeho křovinové antény NVIS

Musím se přiznat, že na SSB moc často nechodím. Pokud však tam slyším Honzu OK1ATE, jsem vždy nesmírně potěšen. Honza totiž bydlí v paneláku, kde má šílené rušení. Pořádnou anténu tam bohužel nemá povoleno. Zkrátka my paneláčníci jsme na tom skoro všichni stejně. Kapitalismus a jeho stále více opakované slovo "vlastnictví", nám přináší obrovské problémy. Za komoušů jsme došli na družstvo se žádostí o stavbu antény a skoro pokaždé nám bylo vyhověno. Dnes v době společenství vlastníků skoro pokaždé musí být souhlas všech vlastníků. To v podstatě nelze získat. A tak někdo staví neviditelné antény na večer, někdo to tahá z okna na stromy (já) a někdo je v takové situaci, že vyjede autem k nejbližšímu křoví a tam si tu anténu postaví. Skoro vždy ty antény mají nízkou výšku, tedy vyzařovací úhel šišoidu. Přesto Honzův signál je dokonalý. Mirek OK2BUH má na svém webu poučku, že pro lokální spojení na tom musíme být skoro všichni stejně. Pokud za stejného PA se naše síly signálů liší, tak to může být tak max o 1 až 2 S. Pokud však někdo se liší o 3 a více S, pak něco dělá blbě. Opravdu stačí blbý tuner a ta ztráta je pak veliká. Ale pojďme se vrátit do mého pravěku QRP.

Vzpomínky na minulost (trošku jiný název než má Deniken)

    Od mala jsem vždy toužil mít nějaký bateriový TCVR CW pro pásmo 80m, abych se mohl spojovat s kamarády, třeba přímo od stanu. Velice inspirativní pro mne byl Jarda OK1MKX. Když  v roce 1984 (číslo 9) v Radioamatérském zpravodaji vyšel návod na stavbu moderního CW TCVR "Datel", byl jsem nadšen. Milan OK1IW (OK1DRO) jich dělal více kusů a jednu desku mi věnoval. Doplnil jsem jen VFX (rozlaďovaný krystal) a byl jsem v sedmém nebi. Při 12V z toho lezlo něco kolem 2W. Na PA stupni byl nezničitelný tranzistor KU611. Nějak jsem se nezabýval tím, že anténa by měla být  přizpůsobena. Moje první anténa byly dva dráty 2x20m, které se bez napájecího kabelu strkaly přímo do TCVR. Když jsem vyrazil na dovolenou, vždy jsem jen konce těch dvou drátů hodil někam na strom (křoví) a vysílal. Reporty byly únosné 57 až 599, tak o co jde. Žádný přizpůsobovací člen, zkrátka nic. Když jsem jednou byl požádán o aktivaci letiště Domažlice (už jsem o tom někdy psal), měl jsem domluvený sked na 15 hodinu letního času. Nestíhal jsem a na poslední chvíli jsem dorazil jen na louku u letiště, kde nebyl žádný strom. Bylo mi líto těch kluků, ale bylo mi jasné, že asi vysílat nebudu. Měl jsem sebou na vodu dvě pádla a tak mne napadl zajímavý experiment. Ty dva konce drátů jsem skřípl do dveří Škodovky a ten volný konec přivázal na konec pádel. Zkrátka dipól cca 1m vysoko. Předpokládal jsem, že to asi vysílat nebude. Když jsem však na dohodnotém kmitočtu dal výzvu, stalo se něco, co jsem nečekal. Spustil se dokonalý pileup. Signálky byly slabší, ale vše fungovalo jako doma. Dělal jsem asi 50 spojení a to až do OM. Začal jsem této anténě říkat pádlová anténa, ve zkratce Pádlovka. Opravdu jsem ještě netušil nic o vlastnostech antén NVIS. S úspěchem dodnes stavím antény do výšky cca 5m a pro jednoskoková spojení na 80m jsem velice spokojen. Pak jsem udělal obrovský objev HI, když mne kamarád DL2VCL v Drážďanech nebral, tak jsem jedno rameno dipólu přenášel a vytvářel jsem Véčko. Nádherně to zesílilo. Dnes se usmíváme a dokážeme si to i v nějakém programu nasimulovat. Když jsem si jednou sebou na dovolenou vzal i anténní člen a tuto anténu neznámých parametrů dokonale přizpůsobil, pak to prakticky nemělo význam. Signál byl stejně silný (skoro). Již několikrát jsem  prakticky prováděl nahrávky, že anténa dokonale přizpůsobená a anténa s SWR 1:3 jsou na tom skoro stejně. Těch pár desítek procent ztráty se v podstatě nijak neprojeví. Nakonec jsem z praktických důvodů přešel k anténám NVIS délky lambda půl typu LW. Tam pochopitelně se to vzhledem k vysoké impedanci konce již přizpůsobovat musí. Od té doby NVIS antény miluji. Pokud se mi někdy něco podařilo v závodech, vždy v tom byla anténa NVIS a její vynikající vlastnosti v grayline spojeních a chytré využívání směrnicového efektu v době Grayline. Tím samozřejmě nechci dávat návod na něco, jen chci říci, že pokud vím s čím zacházím, může to být i použitelné. Od té doby anténu typu NVIS miluji a to zvláště v závodech, kde nejsou násobiče země DXCC (CQ WPX contest a pod). Pochopitelně žádná anténa NVIS vám nepomůže v takovém závodě, kde proti Vám stojí zdatný Jánošík HI. To ale v západních Čechách dobře znají.
    Na toto téma jsem se bavil s Honzou OK1ATE, který mi poslal zajímavý odkaz na výzkumy OH7SV. Nemá to smysl komentovat, ale je nutné se nad tím zamyslet.

http://www.saunalahti.fi/~hohtola/ham/80m-half-wave-dipole-impedance-vs-height/

http://www.saunalahti.fi/~hohtola/ham/80m-half-wave-dipole-gain-vs-height/

http://www.jumaradio.com/Optimal-80-meter-dipole-height-for-NVIS/

No a to, co jsem si s těmi dráty a Datlem vyzkoušel, tak je zde nasimulováno. Co je to ztráta 6dB? No to je jen jedno S, nebo-li ekvivalent ztráty 75 procent vyzářeného výkonu. Když jsou dobré conds, tak 100W stanice musí vyprodukovat do téměř bezeztrátové antény takovou energii, která se projeví na mém S metru cca 59 plus dvacet. Jestliže udělám NVIS ve výšce 5m, pak musím být slabší jen cca o 6dB, tedy 59 plus 14 dB. Pozná to někdo (kromě toho S metru? HI Samozřejmě mne neberte vážně. Na druhou stranu se však smějte až se za břicho budete popadat, až uslyšíte oblíbené věty:
"Jo muselo to být slabší, já měl PSV 1:1,3. Teď jsem to dotáhl na 1:1 a tak to musí být silnější".
Znovu si zopakujme poučku pana Delvodéra ON4UN (škoda, že ten velikán již umřel).
Má-li anténa PSV lepší jak 1:2, pak z praktického hlediska nemá smysl s ní nic dělat, pokud to nevadí koncovému stupni.
A pak po prostudování webu Mirka OK2BUH o anténních členech, se smějte i při následujících větách: "Ten Z match je vynikající, vždy dosáhnu 1:1, ale je to hrozně ostré a musím to velice často dolaďovat". Rozlaďuje se mi to i uprostřed spojení.
Je zajisté správná i poučka tvrdých big GUNs - Anténu vždy dělejte rezonanční. Na to je odpověď ano, proč ne? My QRPisté však neztrácíme vlivem blbého PSV až zase tolik kW na anténních členech a na anodové ztrátě elektronky (procentuálně úplně stejně jako Big Guns) a tím nezkracujeme její životnost a tak někdy i provokativně ( velice tiše) říkáme - A proč jo? HI (Snad to Jirka nečte). My jsme stejně BIG GUNS převálcováváni a tak než teorie super rezonancí je pro nás důležitější znalost jiných fint, postavených většinou právě na vlastnostech NVIS antén HI.