Bláznivé letní projekty - SRH2011

Tento projekt je trošku bláznivý. Avšak o to více jsou pro mne (nás) inspirativní Vaše připomínky. Vlastně kvůli nim jsem toto začal rozebírat. Mé zkušenosti v této oblasti totiž nejsou veliké.

Diskuse

"SRH2011" (  Summer Radio  Hiking  2011)

Léto ještě neskončilo. Pomalu začínáme bilancovat, jaká ta letošní dovolená byla a současně přemýšlíme, jak ji zorganizovat v roce příštím. Jedni si libují, jak je nádherně v Chorvatsku, jiní zase přemýšlejí, zda chtějí spát v penzionu, či zda není lepší pohoda poznat i večerní přírodu. Zkrátka se sebrat a projít pěšky kus krásné přírody. Spolehnout se jen na sebe, mít sebou celé vybavení a být připraven i na určitá úskalí tohoto bláznivého nápadu. Píše se o tom nádherně a zajisté po několika pivech se Vám přihlásí plno zájemců. Ono to však není tak úplně jednoduché. První otázkou vždy je - kudy zvolit trasu? Koho sebou? Kde budou "sleeping" body. Jak trasu naplánovat tak, aby se z toho nestaly galeje. Co s předpokládanými nízkými ranními teplotami? Jaký stan? Beze stanu? Jaký tedy spacák? Co když se mi něco stane? Tedy doprovodné emergency vozidlo? Jak zaručit spojení se základnou? Vystačí baterie? Co jíst? Kolik vody sebou? Sám a nebo s partou? Kolik lidí do party?
A najednou vidíte, že těch otázek je skutečně moc a moc. Ale koneckonců na přípravu je skoro 10 měsíců. Zkusme se tedy zamýšlet.

Otázka č.1

Sám a nebo s někým? Kolik je optimální počet?

Pokud cestujete sami, pak to má určitě své výhody. Musíte se spolehnout jen sám na sebe. Můžete pružně měnit plán cesty. Nejste otravováni blbou náladou kolegy, či jeho problémy. Avšak ruku na srdce. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne. Co když se mi něco stane? Koneckonců jsme amatéři a milujeme naše rádia a SOTY. Hmmm... Tak to ne. Sám ne. Jedno pravidlo však říká, že kolektiv více jak tří lidí se již nechová pospolitě. Vznikají diády a triády a celek se dělí na dvojice a trojice. Většinou se pak nelze kolektivně domluvit.Ted y myslím si, že by se mělo cestovat po skupinkách, které by neměly mít více jak 3 členy. Je to operativnější a lépe se hledá shoda. Jestliže těchto družstev bude více, mohou mít třeba i společný cíl. Ale těžko se bude přesvědčovat unavený HAM, aby vylezl ještě 7 km na nejbližší sotu. A kolik vlastně km by se mělo denně ujít? Aby skutečně z toho nebyly galeje a i "starší organismus" se mohl přes noc dobře regenerovat, pak podle mého názoru by se mělo denně chodit max. 20 km. Pokud uvažujeme průměrnou rychlost 4 km/hod, pak se dá předpokládat, že denně se budeme přesouvat tak 5 až 8 hodin (podle zastávek). No a dobrá, ale mít podpůrný tým a nebo ne?
    Nevím, ale pokud by mi bylo 20 roků, pak bych určitě řekl NE. Bohužel těch 20 roků mi již není a tak podpůrný tým je vítán. Jaká by vlastně měla být činnost podpůrného týmu?
Těžko si představit, že by Jana OK1JVF s námi pochodovala. Zase si dost dobře nedovedu představit, že bychom trávili dovolenou každý zvlášť. Pro mne je to ideální podpůrný tým, který bude mít k dispozici auťák a vlastně dělá zajištění "nepředvídatelných" událostí. Pamatuji si, jak jsem před 3 roky u Prášilského jezera si skočil a natrhl si šlachu. Bez Jany bych se tenkrát asi těžko dostal k doktorovi. Znamená to však, že by podpůrný tým měl vždy spát s expedičníky na stejném místě? Tak to asi ne. To by nám silně omezovalo trasy. Koneckonců na expedici jedeme i z toho důvodu, abychom přespali v "divoké" přírodě (doufám, že tento web nečtou někteří blázniví zelení). Dobrá, tak je možné v některých příznivých částech trasy se s podpůrným týmem setkat. Doplnit třeba tekutiny (nehodlám pít nepřevařenou vodu z potoka - na to jsem již moc starý). No dobrá, ale jaké spojení s podpůrným týmem? Jsme amatéři a tak by bylo ideální se spojovat jen za pomoci rádia. Avšak podle našich Šumavských zkušeností na 2m zapomeňme. Terén je příliš členitý. Ideální by bylo používat něco jako Rockmite a to v modu CW. Ideální z hlediska šíření a velikosti antény je použít povrchovou vlnu a pásmo 40m. Kdo ví? Možná v roce 2011 už bude standardně Fkr dosahovat velikosti až 7 MHz. Pak by to bylo bez problémů. Lze sice použít ke spojení libovolného HAM kmitočtu, ale pokud bychom chtěli použít FT817 a to v multifunkčních situacích (SOTY a spojení do základního tábora), pak kromě přidané váhy vznikne problém i s napájením. Tedy FT817 spíše ne. Pro emergence situace lze využít neustálého mobilního příjmu podpůrného týmu (může si mobilní telefon dobít). Expediční tým samozřejmě pro emergence situace bude vybaven též mobilním telefonem a to raději s možností práce přes všechny naše operátory (zkušenost říká, že tam na Šumavě, kde nejde jeden operátor, tak většinou druhý funguje). Pokud bude vhodný terénní profil, dá se uvažovat i se spojením na 2m. Je však nutností, aby se používaly kvalitnější antény (5/8 lambda) a minimálně 5W (FT60)

Tedy shrňme odpovědi na otázku č. 1

 Otázka č. 2

Jaké má být vybavení expedičníků

Petr OK2CQR mi poslal odkaz:
http://chodec.sweb.cz/index.html
Malinko jsem se začetl a rázem poznal, že to opravdu asi nebude tak úplně jednoduché. ( I když z názorů autora je jasně znát, že je to silný introvert). To, že ročně turisticky ujdu pár set kilometrů, opravdu asi neznamená, že bych byl na něco takového připraven. Vlastně jsem ve svém životě tak dlouhé tůry nikdy ani nezkusil ( na rozdíl od Jirky OK1DDQ). Jedno je mi však jasné. Pokud něco takového podniknu, pak to musí být pro radost. Skutečně si nechci "hrabat" na dno sil a nebo si dokazovat, že Šumava je krásná i za vytrvalého deště a silného větru. Svým způsobem určitě ano, ale nejsem pan Jílek z výše uvedeného odkazu. Pokud tedy takováto cesta, pak určitě jen za vynikajících a nebo slušných podmínek. Určitě však bez deště. Tímto zadáním se určitě trošku dá eliminovat vybavení. Možná po této expedici budu schopen docela rozumně popsat, co bylo špatně, co si nemá smyslu sebou brát a naopak, co mi chybělo. Opravdu nechci riskovat rozedřené nohy. V roce 2007 jsem si na výletě na Plechý vzal "Vietnamské" botasky. Byla to opravdu veliká chyba. Dnes vím, že bez pořádných pohorek to opravdu nejde. Cítil jsem tenkrát každý kamínek. Bylo to obrovské utrpení. Zrovna tak určitě nechci spát a přitom "jektat" zuby. Zřejmě se budu muset trošku poohlédnout na webu a převzít zkušenosti jiných. Copak dobré trekingové boty mám, koupil jsem si je za pár tisíc a skutečně už bez problému šlapaly i v Alpách. Dobrá a odolná bota proti vlhkosti, je k nezaplacení. Kdysi jsem si koupil
i ruksak s rámem. Je to kopie USA military ruksaku A.L.I.C.E. (All purpose Lightweight Individual Carrying Equipment)
http://army.nakupujeme.cz/488-opasky-sle-batohy-kapsicky-celty/3445-us-batoh-alice/
Svým objemem 70L to vypadá, že se do toho musí vejít vše. Jaké bylo však moje překvapení, když jsem do toho dostal jen můj spacák. A ten je na komfort jen do 10C. A ejhle....jedna věc je jasná. Já vlastně nemám dobrý a lehký spacák. Na webu se dá najít mnoho a mnoho nádherných spacáků.  Ve většině případů však nejsou uváděna data, která mne zajímají. To je hlavně hmotnost a tabulka komfort a extrem. Jak znám Šumavu, tak probouzet se v plném létě do 3C není naprosto nic nenormálního. Aby mne skutečně nebyla zima, pak bych si představoval spacák s extrem tak do 0C. (Komfort tak 7C).
Co to tady říkám? Taky jsem tomu moc nerozumněl. Vysvětlení je např. zde:
http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?107501-to-zakladni-o-spacich-pytlich
Sice je na toto EU norma, ale podívejte se na Internet shopy, tam se většinou tyto údaje nedozvíte. Malinko jsem přemýšlel o koupení staršího armádního spacáku. Jsou celkem v přijatelných cenových relacích, ale zase nikdo neuvádí hmotnost. Pokud je něco dobré pro vojáka Bundeswehru, tak to určitě bude dobré i pro mne.
http://www.army-shop.cz/index.php?action=item&id=5868&prevaction=category&previd=46&prevstart=0

Bohužel opět žádný údaj o hmotnosti. Nemá někdo nějaký tip? Péřové spacáky pro toto teplotní rozmezí s hmotností kolem 800g však stojí kolem třech až čtyřech tisíc Kč. To je již docela dost. Nemá někdo zajímavý tip?
A co stan? Abych se přiznal, tak to je pro mne úplná záhada. Nedovedu si představit, že bych stan neměl. Koneckonců i pan Jílek píše, že od té doby co chodí se stanem, tak je mu podstatně lépe. Musím se však přiznat, že jednou jsem používal "darovanou" kopuli a bylo to hrůza. Na stěnách se vše vysráželo a vlastně jsem pak zažíval déšt i uvnitř stanu. Jeden můj kamarád (nebudu Radka OK1RX jmenovat), si zase pořídil za fantastickou cenu 750 Kč sestavu - jednomužný stan se spacákem. Pamatuji si, jak vyrazil na jeden polní den již o den dříve, aby ho vyzkoušel. Měli jste ho vidět, jak ráno vypadal. Pamatuji si jak říkal, že poprvé v životě si myslel, že umrzne. Tak takové vybavení určitě též ne. Budu muset někde načerpat opět informace. Stan by měl být pro 2 osoby a skutečně asi dvouplášťový. Samozřejmě by do něj nemělo pršet a ani by neměl nastávat efekt vysrážení vydechovaných par. Jeho hmotnost by měla být minimální. Bohužel nemám přehled, co to je "minimální".
Pár rad se dá zjistit z různých pramenů.
http://penzo-stany.cz/vhodny-vyber-stanu-t_119
http://www.stany.cz/

Tedy shrňme odpovědi na otázku č. 2

 Otázka č. 3

Jaké rádio sebou?

 Má vůbec cenu sebou brát TCVR? No teď jsem asi pobouřil každého z Vás. Jsme radioamatéři a naše expedice se určitě bude věnovat i vysílání ze SOT, případně ze vzácných lokátorů. Přesto jednoznačně musíme říci, že na amatérské zařízení pro emergenci účel se nedá spolehnout. Pamatuji si ještě na zážitek před asi 15 roky, kdy mobil nebyl tak běžný jako teď. Jel jsem na letních pneumatikách v zimě na Ještěd. Ještě za jízdy jsem komunikoval s místními HAMy. Pak se mi stala nehoda a potřeboval jsem pomoc. Tenkrát ještě byl místní kmitočet v Liberci 145550 kHz a všichni jsme to tam měli zasquelchováno. Jakmile jsem v nouzi volal, absolutně se mi nikdo neozval. V tu chvíli jsem si jasně uvědomil, že veškeré emergenci projekty jsou úplně k ničemu. Opravdu se můžeme spolehnout jen na fungující mobil a číslo 112. Skutečně "hrát" si na vojáky (něco jako služba MARS v USA), nemá v Česku smysl. Pokud by se někdy stalo něco opravdu tak velikého, že by mobilní sítě nefungovaly, pak myslím, že zorganizovat tuto službu, by byla jen hračka. Koneckonců každodenním provozem a účastí v závodech se na něco takového každodenně připravujeme. Tedy pro emergenci provoz je nutné mít sebou dobrého mobila s nabitou baterií. Přesto jsme však říkali, že naše expedice asi bude mít podpůrný tým složený z těch, kteří také milují Šumavu, ale netouží spát v lese a denně s plným batohem se ploužit 20km. Spojení s nimi je pak velice příjemná věc. Přemýšlel jsem, jaké vlastně rádio sebou brát. Pokud uvažuji, že podpůrný tým má k dispozici téměř neomezený zdroj energie v podobě alternátoru a baterie v automobilu, pak pro ně není problém vysílat třeba i s 50W, což je zcela normální výkon pro mobilní zařízení. Pokud se dá předpokládat, že vzdálenost podpůrného týmu od expedičníků nebude větší jak 15 km, pak se dá předpokládat, že těchto 50 W na 2m bandu by mělo i v členitém terénu stačit. Pokud by podpůrný tým si vylepšil vyzářený výkon o nějakých 6 dB (běžná anténa typu OK1KRC), pak to musí být určitě slyšet. Ten dvoumetr pak má výhodu v tom, že není třeba natahovat speciální antény a funguje to docela dobře i za pochodu. Jedna věc je však jistá, každá přidaná hmotnost navíc je nepříjemná. Nehodlám sebou tedy tahat nějakou další těžkou gelovou baterii. Původně jsem uvažoval o tom, že bych na batoh přidělal sluneční panel a tím baterie dobíjel. Dokonce se takové batohy dělají a prodávají se např. u firmy Conrad a dalších, jako komplet s batohem. O účinnosti se však dá skutečně pochybovat. Pokud bych si na batoh přidělal svůj 6 W sluneční panel, pak se dá předpokládat, že určitě nepocestuji na sever, aby mi sluníčko osvětlovalo záda. Pokud ho přidělám na vrchní stranu batohu, budu na tom trošku lépe, ale nikdy nezaručím, že slunce bude panel osvětlovat rovnoměrně a kolmo. Tedy maximální proud z panelu nebude oněch 330mA, ale je možno uvažovat tak s hodnotou kolem 80mA. Vidina toho, že se budu vláčet s něčím neskladným a to mi za přibližně 10 hodin dá jen 800 mAh, je nepřijatelná. To skutečně bude lepší si sebou energii vzít uloženou v akumulátoru. No dobrá, ale kolik té energie si teda vzít sebou? Mám doma několik ruček. FT60 je vynikající robustní zařízení, které je schopno vysílat i s 5W, ale přeci jenom je to těžké a neskladné zařízení. A co moje oblíbená VX3? Ta má veškeré výhody FT60 až na menší výkon. Na 2 m pásmu je schopna s vnitřní LION baterií vysílat s výkonem 1.5W. Samozřejmě účinnost gumové antény je mizerná. Dělal jsem však testy s anténou 5/8 lambda (zlatá teleskopická označená super anténa) a to je skutečně o něčem jiném. Bohužel se však musí používat redukce SMA na BNC a stále máte pocit, že se konektor musí ulomit. Lépe je na tom anténa lambda čtvrt (teleskopická), která se dá u různých prodejců koupit. Ona taková lambda čtvrt je stále "dělo", oproti originál gumíku. Vzpomínám, jak jsme předpřed 23 roky si upravovali radiostanice VXW010 pro pásmo 2 m. Tyto stanice měly vynikající přijímač. Po úpravě z nich lezlo něco kolem 60 mW. V Liberci jich tehdá bylo snad kolem 20. Všichni jsme je měli naladěny na jediný simplexní kanál a to na 145550 kHz. Používali jsme je s upravenou prutovou plnohodnotnou anténou lambda čtvrt. Po celém Liberci to bylo nádherně slyšet. I v provozním aktivu se s tím na jednom kmitočtu běžně dělalo kolem 60 spojení. Pak samozřejmě nastala éra kupovaných ručních TCVR s malými anténkami. Výkon těchto ruček kolem 5W, jsme již  považovali za dokonalé QRO. Vždyť tenkrát byly k dispozici jen KF630 a KF621.  Jaké však bylo naše překvapení, když s onou ručkou i s  2 W výkonu jsme byli hůře slyšet jak na VXW010 se 60 mW, ale  s lambdou čtvrt.  Celý problém samozřejmě je v tom malém gumovém nesmyslu.  Výrobce se přizpůsobuje poptávce  a tak se snaží dodávat zařízení  co nejvíce širokopásmové. Anténa je pak skutečně totálním kompromisem.
    Tedy zde je to jasné. VX3 musí mít plnohodnotnou lambdu čtvrt anténu. No jo, ale jak dlouho to vlastně bude fungovat? Udělal jsem malý test. VX3 má jako většina TCVR funkci SAVE. Ale oproti jiným TCVR má i funkci WAKEUP. Co to je? Při činnosti SAVE se u TCVR v určitém nastaveném okamžiku kvůli úspoře energie vypínají určité obvody. U funkce WAKEUP se však vypne celý TCVR a běží jen s nepatrnou spotřebou časovač, který po uplynutí přednastavené doby zapne krátce TCVR. Jestliže po zapnutí je na přijímaném kmitočtu signál, pak se rádio "probudí" a začne normálně fungovat. Jestliže tam nic není, pak se zase "uspí", aby se opět "probudilo" po uplynutí přednastaveného času. Nikdy jsem tuto funkci moc nepoužíval. Na expedicei by se to však hodilo. Zkrátka být na příjmu nepřetržitě, ale s minimální spotřebou. Provedl jsem tedy malý test.  U VX3 jsem nastavil WAKEUP na 10 sec (tedy každých deset sec se rádio probudí a podívá se na přijímaný kmitočet) a naladil ho na převaděč OK0J, který podle mého odhadu může být v činnosti denně tak 1.5 hodiny. Hlasitost jsem nastavil na úroveň 15 a rádio nechal v provozu. Při začátku zkoušky byla baterie plně nabita (je však již 2 roky stará a určitě už má tak 70 procentní kapacitu). Rádio v tomto režimu bez problému zústalo aktivní 120 hodin (5 dní), přičemž nevysílalo, ale poslouchalo přibližně asi 7 hodin. Zkoušku jsem ukončil tehdy, když vnitřní voltmetr ukazoval napětí baterie 3.5 V. Tato zkouška mne ubezpečila v tom, že nemá smysl sebou tahat rozměrné a těžké zálohovací baterie. Zkrátka VX3 je geniální pro spojení na expedici.
    No dobrá, ale tvrdíš, že chceš vysílat ze SOT. Jak tam to bude s touto energií? Vysílat na SOTách s menším výkonem než 4 W je skutečně problém. Ten problém je jasně dán opět účinností našich antén. Na kopečcích většinou nejsou k dispozici ty správné úchytné body a tak většinou stavím antény typu "pádlovka". To znamená ve výškách 1/20 až 1/10 lambda. Dobrovolně se tedy připravuji o dalších asi 6dB ztrát. Anténu zásadně používám typu lambda půl, kdy jen díky její vysoké impedanci vliv špatné země se projevuje méně jak u antény lambda čtvrt. Ta je skutečně naprosto nevhodná. Asi by bylo výhodnější používat klasický dipol. Zde však narážíme na problém toho, že tento dipol v tak malé výšce má velice nízkou impedanci a napájet takovou anténu koaxem 50 Ohm je kacířství spojené s dalšími ztrátami na laděném napaječi (v tomto případě vyladění celé soustavy koax - dipol). Ale o tom už zde bylo napsáno mnoho. Kdysi jsem používal i toho způsobu, kdy jsem konce dipolu připojoval bez napaječe přímo na svorky anténního členu. Při tak nízké impedanci jsou však u anténního členu problémy s kapacitou ladícího kondenzátoru. Jak jsem již předeslal, osvědčila se kombinace lambda půl a L článek. Díky vyoké impedanci pak většinou vystačíte s kapacitami L článku kolem 300 pF, což se dá styroflexovým ladícím kondenzátorem lehce splnit. Používám L článek podle KD1JV, kde indukčnost se mění ručně a to pomocí Jumperů. Ačkoliv toto řešení se zdá být "kostrbaté", po téměř půlročním používání si dovolím tvrdit, že je to to nejlepší, co jsem kdy měl. Praxe říká, že při používání stále stejné antény je nutnost přeJumperování minimální. Důležité je samozřejmě mít v anténním členu nějaký nástroj, který indikuje vyladění. Obvod podle KD1JV s pomocí LED diody je pro tento účel geniálním řešením. Ale o tom se zde již psalo:
http://ok1if.c-a-v.com/pellmell5/altoids%20ATU.html
Přitom hmotnost tohoto tuneru je pouhých 80g.
    Ale vraťme se k zařízení. Pokud pomineme taková bláznovství, kdy na SOTY taháme např. FT857, která jen pro příjem si bere 1A, pak u FT817 je to něco podobného. Zkrátka mít spotřebu při příjmu 300 mA je skutečně kacířství. Někteří si do FT817 dávají LION baterie o kapacitě až 4,5 Ah. To může být řešením, ale stále to není ono. Podle mého názoru jsou tedy na sotování vhodné takové TCVR, které mají spotřeby při příjmu kolem 35mA a mají PA stupeň v třídě C, který zaručuje velice slušnou účinnost PA stupně. Tedy do této kategorie patří např: K1, KX1, PFR3, SW40 a další. Pokud někdo z Vás začíná a chce mít zařízení velice slušných parametrů a s minimální náročností na stavbu, za nízký peníz, pak jednoznačně vítězí SW40+. Za 60 dolarů máte docela slušné rádio. Trošku nevýhoda je v tom, že filtr je široký tak asi 1,8 KHz, což se někomu může zdát mnoho. Já osobně používám ATS-3B, které je vlastně již "super stroj". Má DDS (tedy žádné problémy se stabilitou) a vynikající parametry.

Příjem spotřeba 34 mA
Vysílání 4W spotřeba 530 mA

K napájení používám baterii 3,5 Ah (NiMH ze starého notebooku - 12V). Pokud tedy uděláme malou energetickou úvahu, pak při uvažování CW provozu lze odhadnout (mezera značka v poměru 1:1) spotřebu kolem 250 mA při trvalém vysílání morse. Jestliže uvažujeme ještě, že poměr příjem vysílání je asi 1:1, pak dlouhodobá provozní spotřeba je někde na úrovni 130 až 160 mA. To zaručí provoz v délce kolem 15 až 20 hodin (odzkoušeno letos na dovolené). Jestliže na Sotách se věnuji provozu tak kolem 30 minut, pak s jednou nabitou baterií mohu navštívit 30 až 40 SOT. Tak tolik sot na naši expedici určitě nenavštívíme. Tedy proč sebou něco tahat navíc? Jedna baterie musí stačit. Horší to je s napájením mobila. Pokud mobila necháme trvale zapnutého, pak v členitém šumavském terénu se bude neustále přehlašovat a klidně si může vysílat i s plným výkonem 2W. Životnost baterie je tedy silně omezená. Ještě horší věc je ta, že v mobilu mám GPS, který čas od času potřebuji k navigování (jsem celoživotní "kufrař"). Tak zde to bude problém. Jedinou jistotou  pro mne bude to, že vezmu sebou 3 náhradní baterie (nekupujte v mobil krámech, ale kupte si je za 3,5 USD v Honkongu HI). A i tak si nejsem plně jist, zda baterie vydrží. LION nemá velikou hmotnost a tak mne nebudou v batohu tížit. Člověk je v nejistém věku a nikdy neví, zda nebude potřebovat pomoc. Tedy budu sebou brát ještě jeden mobil s plně nabitou baterií, který bude jakási "totální záloha".

 Tedy shrňme odpovědi na otázku č. 2

Otázka č. 4

Kudy? Jaké trasy?

Den první:

Tak toto asi bude nejdiskutovatelnější téma mezi účastníky expedice. Trošku nás může usměrňovat i možnost ubytování na Šumavě. Na Šumavě je zřízeno 6 nouzových nocovišť:
http://www.npsumava.cz/1336/sekce/nouzova-nocoviste/
Pro naše účely se dají ještě využít tábořiště na Soumarském mostě a v Zahrádkách. Samozřejmě chceme po cestě ještě navštěvovat SOTY. Když se tak zamýšlím, předkládám k diskusi návrh:


Tím bychom se dostali na tábořiště v Novém údolí. Podpůrný tým by nás mohl část cesty doprovázet podle následující mapky:

Délka trasy je kolem 18km. Vlastně kopíruje turistickou žlutou. Končí na nádraží v Černém Kříži, kudy se dá pohodlně vrátit na základnu na Soumarském mostě a to vlakem. Tato trasa  by se mohla stát i únikovou pro expediční tým, pokud by vznikl nějaký problém.  Co vlastně víme o nouzovém tábořišti v Novém Údolí? Vlastně nic. Je to vyhražené tábořiště na louce. Kdysi fungovala v Novém Údolí i restaurace. Pamatuji si, jak asi před 5 lety tam byl číšník "zlatokop". Pivo nevalné kvality, ceny příšerné. Tenkrát jsem se zařekl, že tam již nikdy nepůjdu. Zřejmě se však změnil majitel. Web hotelu stále funguje:

http://www.noveudoli.cz/

Nabízí se tedy i možnost (pro podpůrný tým) nouzově přespat v tomto hotelu. Zásoby jídla a pití lze zřejmě doplnit v Haidmuhle. Do Haidmuhle se dá pohodlně zajet i autem a to přes Strážný, po německé straně.

Den druhý:

Otázkou zůstává, zda expedice preferuje spíše výlety po sotách, či klasickou turistiku. Pokud bychom postupovali podél hranice (turistická červená), pak cesta z Nového Údolí do Strážného, je snad jedna z mojich nejoblíbenějších cest. S krátkou zastávkou na Žlebském vrchu (sota), je tato trasa dlouhá kolem 20km.



Do Českých Žlebů se dá pohodlně zajet i automobilem. Nabízí se tedy i možnost doplnění proviantu v Českých Žlebech. V poslední době je zde otevřena i nová restaurace. Velice příjemné místo pro přespání bývávalo v bývalých kasárnách (rota).

http://www.sps-caslav.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=20&Itemid=76

Letos jsem se tam zastavil v srpnu. Bylo stále ještě zavřeno, ale správec mne ujišťoval, že koncem září 2010 bude provoz obnoven.
Jedna z alternativ (pro podpůrný tým) na druhý den, by mohla být trasa přes Bobík a Boubín. Lze využít několik tábořišť. Jak v Lenoře, tak pod Boubínem, či tábořiště v Horní Vltavici.

Den třetí:

Docela hezky se to vše plánuje. Nikdo z nás však netuší, jak nám po dvoudenní túře vlastně bude. Možná se projeví otoky, možná nám už nebude do zpěvu. Pokud bychom potřebovali "odfrknout", je zde možnost "přidržet se" Strážného. Zkrátka poflakovat se někde kolem a přespání na nouzovém tábořišti zopakovat. Při této příležitosti by zdatnější členové týmu mohli zdolat SOTY JC-033 (Silnická hora), případně Strážný JC-014. Ve Strážném je dostatek občerstvení. Je zde možno nakoupit i různé doplňky (Vietnamská tržnice). Nebude tedy problém jak s vodou, tak s jídlem. Pokud bychom se rozhodli jít dál až do Bučiny, pak přicházejí dvě možnosti. Buď kratší trasu (s vynecháním lezení na Soty) podle následující mapky:


Délka trasy je pak něco kolem 15km. Pokud však chceme zdolat dvě desetibodovky (Strážný JC-014 a Polecký vrch JC-013), pak by ideální trasa byla následující:

Den třetí:

Profil trasy je následující:



Data ve formátu GPX

Trasa je pak asi o 5km delší a má velice nepříjemný profil. Bučina má však tu výhodu, že na konci trasy je hospoda a to dokonce s možností ubytování.

http://www.alpskavyhlidka.cz/

Alpská vyhlídka stojí na místě bývalého Pešlova hotelu. Myslím, že podpůrný tým zde bude moci perfektně přespat. Možná i znavení expedičníci si zde budou moci dát teplou sprchu.
Pokud bychom šli přes Polku, pak letos jsem zde viděl nový penzion. Zdálo se, že je těsně před otevřením.
http://www.hotelypenziony.cz/zn-penzion-polka

Existuje i další možnost a to je skončit ve známém tábořišti Zahrádky. Zde by bylo možné se třeba i proti plánu zdržet o jednu noc déle.
http://www.dokempu.cz/kempy/cr/jihocesky-kraj/borova-lada/kemp-zahradky-469/
Je zde bufet a tak bude možné doplnit potraviny i vodu. Záleží jen na momentální naši dispozici.

Den čtvrtý

Po třetím dnu nastává silná krize. Asi by nemělo smysl pokračovat v náročné tůře. Na Bučině je možnost si i jeden den odpočinout. Zkrátka vynechat, regenrovat organismus. Možná se i ubytovat v penzionu. Ale vše toto se uvidí až den poté. Pokud by vše probíhalo normálně, pak čtvrtý den by bylo možné pokračovat opět po červené až do Modravy.


Na cestě se nachází i SOTA Černá hora PL-006. Cesta z prvu vede po pláních a až později přechází v lesní cestu.  Až na vyjímky jde po cyklostezkách.  Z hlediska převýšení není náročná:





Zdá se tedy, že je to typicky odpočinková trasa.
Na Modravě je možnost ubytování, případně občerstvení. Nabízí se i otázka, zda si k této trase nepřidat další SOTU a to je Malá Mokrůvka PL-005. Těžko říci. Vše bude závislé na momentální dispozici expedičníků.