Jožo - nezapomeneme....

Včera mi donesl Honza 1IR nový Radiožurnál. Z úvodní stránky tam na mne koukala přívětivá tvář Joža OM3NA (ex OK3TJI). Ani se mi tomu nechce věřit, že nás Jožo opustil.... Na Joža mám ty své nejkrásnější vzpomínky z mého amatérského dětství.....No ono to dětství zase tak až moc nebylo. Moje začátky spadají někde až do roku 1963 a byly zakončeny krásnými OL lety jako OL4AJF a pak OK1JJF. Normalizačním hnutím jsem bez ztráty květiny neprošel a nakonec, abych se vyhnul přezkušování, tehdy ještě na kraji v Ústí nad Labem, tak jsem raději dal licenci do klidu. To bylo někdy koncem roku 1971. Bohužel už to nešlo obnovit a tak jsem se k rádiu dostal až v roce 1984 postupným vývojem (nevím proč to nešlo urychlit) a to přes RO C, RO B, PO C, PO B a teprve v roce 1985 jsem dostal zpět svoji značku OK1JJF. Někdy v roce 1981 náš radioklub OK1KFQ dostal za akci "práškování Jizerek" zcela nový a krásný TCVR FT225RD. Zkrátka něco, co se mi strašně líbilo. Byl jsem do VKV úplně posedlý. V roce 1986 jsem na Ještědu strávil asi 80 dní. Zkrátka téměř každý víkend, celou dovolenou a hlavní část mého studijního volna HI. Byla to doba, kdy jsme byli VKV závody totálně posedlí. Jen nám nebylo stále jasné, proč se neumisťujeme s 28W na špicích tabulek. Pak jsme několikrát viděli v činnosti Jirku OK1ASA a začali jsme tušit, že se asi s 28W nedá na VKV vyhrávat. (Všimněte si té analogie s dneškem, kde to platí úplně stejně, akorát o dva řády jinak HI). Bez jakýchkoliv teoretických znalostí jsme začali budovat nový PA s GI7B. Byla to hrůza. Nebylo nám vůbec jasné jak a co. Jediné co jsme měli, tak bylo FTéčko jako budič a umělou zátěž 66 ohmů ( z nějakého ruského radaru) s tepelným ampérmetrem. Pomocí šroubováku se pak něčím točilo a každý pohyb ručičky ampérmetru vpravo, byl odměňován upřímnými výkřiky "čumilů". Krásná to doba HI. Pamatuji si, jak před posledním zatočením nám ampérmetr ukázal něco, co jsme hbitým přepočítáním vyhodnotili, že je to téměř 700W. Bohužel to bylo jen jednou. Pak vypadly veškeré jističe, vnitřek onoho PA se rozpadl za vzniku atomů a jisker. Poslední věta Milana OK1DRO (dnes OK1IW) zněla: "Tak takhle asi ne". Bylo to těsně před polním dnem. Bohužel při "zpětném" rázu tohoto PA to odnesl i budič a drahý koncový tranzistor v FT225RD se "rozstříkl". Pamatuji si, že to ve mne vyvolalo silný smutek. Zkrátka černý den. Jen pohled na nové dvojče F9FT nabádal k tomu, abychom si alespoň vyzkoušeli, co uslyšíme. Nakonec napadlo Vláďu OK1DXB (dnes OK1NY), že vše, co zbylo z koncového tranzistoru a cíveček kolem z FTéčka odstraníme a anténní výstup napojíme na budící tranzistor. Skutečně to fungovalo, i když to dávalo jen 225 mW. Nevím, kdo vymyslel slogan "Účast na Polním dnu s FT225RD s 225mW". Zkrátka se z nás přes noc stali QRPisté. Vše bylo však již tak zorganizováno (maringotka, proud, jídlo...), že jsme ze žalu doplnili jen více tekutin a na Ještěd se vyrazilo. Stavba stanoviště zase tak smutná nebyla. Naposled si pamatuji, že jsme ještě posílali pravidelné spojky pro další zásoby HI. Ten žal byl sdílen i nezávodníky a tak nám dokonce Líba (manželka Franty Hodaně OK1UDH) vyrobila skvělé jednohubky s česnekem (obrovskou krabici). Vždycky jsme se v klubu hádali, kdo bude rozjíždět pile upy. Tentokrát se však do vysílání nikomu nechtělo. Popíjeli jsme si pivko a diskutovali. Celkem hezká atmosféra. V tom jsem si všiml, že kousek od nás si nějaký malý černý tlustý trpajzlík prohlíží antény. Byl jsem v tak rozverné náladě, že jsem dostal pocit, že tohoto člověku musím přitáhnout k amatérismu. Ten člověk tam byl s nějakou malou holčičkou. Bez jakéhokoliv ostychu jsem mu podal pivo a říkám: "Jo to koukáte co, my jsme radioamatéři a dejte si pivko, já Vám to pak vše vysvětlím". Kupodivu beze slova pivo přijal a než se stačil představit, už jsem mu věšel "bulíky" na nos. "Tak tohle je anténa, máte štěstí. Vidíte totiž naše úplně nové dvojče 2x F9FT a to jen tak někde neuvidíte". Tomu člověku "zajiskřilo v očích" a krásnou Slovenštinou povídá: "Tak to jsem fakt jestě neviděl". "A tohle asi bude koaxiál ? Nie?". Byl jsem v sedmém nebi. Zřejmě jsem ulovil dalšího Hama pro náš skvělý koníček. To soudruzi budou mít radost. Rychle jsem mu vnutil další pivo (nebránil se) a se slovy: "Teď něco uvidíte" jsem ho pozval na "rozjezd" závodu. Očividně bylo vidět, že ten člověk je rádiem učarován. Dokonce při vstupu do naší maringotky si stále opakoval" "F9FT a takováhle, to jsem fakt ještě neviděl". Vykázal jsem mu místo vedle a abych ho přesvědčil o své "totální" pozici pána HAM tvorstva, začal jsem mu vysvětlovat, že má štěstí. Nemám pomocníka a tak mi bude zapisovat do připraveného papíru stanice, které já udělám. Do deníku to budu zapisovat já a on mi bude dělat jen přehledy stanic. Ještě jsem mu vysvětlil, ať se blbě neptá na čtverce, to až potom. Ten malý černý ďáblík najednou ožil. Otevřel si další pivo, zajedl česnekovým chlebíčkem a stále něco brumlal. "Tedy co ta ženská do toho dává, že je to tak dobré". Pomyslel jsem si: "Jo tak to je konec, ten člověk už o to rádio ztratil zájem".  Rychle jsem mu tedy nakázal, ať se pekelně soustředí, že budeme závodit. Lokl jsem si ještě rumu a povídám: "Hele my amatéři si všichni tykáme, já jsem Milan". "Já jsem Jožo", povídá. "Hele Jožo, už se tolik necpi, já dám výzvu a předvedu ti jak se vysílá". "Tedy to jsem fakt zvědav", on na to. "Výzva polní den, tady je OK1KFQ/P". Jako odpověď slyším jen nějaké chrchlání. "Hele nevolá tě tam někdo?" "Ne neboj, to jsou jen spletry, to bych musel slyšet, že mne někdo volá". Hergot, jen mne rozptyluje, myslím si. "No já slyšel slabě OK1...., byl asi 300Hz vedle, ale bylo to pro nás". Sakra, co si to ten holobrádek dovoluje. Jaký pro nás? No asi moc pije toho piva. "Hele Jožo", tady je moc provoz a tak to tady chrchlá", Já ti ukážu jak se navazují spojení pomocí královského způsobu. To je pro nás CW, víš nemodulovaná telegrafie. Někteří si myslí, že je to k ničemu, ale uvidíš sám". Jožovi opět blikají očka. "Tedy to jsem zvědav". Rychle přelaďuji na CW a začínám ladit. Sakra zase nějaké kliksy, vrčení.... Jožo zhltnul další chlebíček a zase něco mrumlá: "Jo Claudio...". Sakra, to není možný, zase vyrušuje. "Jožo, příjem CW vyžaduje naprosté soustředění, nesmíš mne tady vyrušovat, nějakými jmény tvého strýce nebo co?" "Jakýho strýce, vždyť to byl Claudio I4XCC. Teď zrovna jsi ho přejel....". Tak to tedy už je na mne moc. Já sem pustím nějakého zelenáče, který možná vysílačku viděl na vojně a on mi tady mele nějaké nesmysly a ještě mi tady snad bude radit. "Hele Jožo, nechceš si to náhodou zkusit,", povídám. "Ale jo", on na to. No to snad není možný, užírá tady chlebíčky, pije pivo. Asi jsem mu ho neměl dávat. Už je toho plný a ztrácí zábrany. Ale počkej, já ti dám. Proč by si nemohl zatočit kolečkem, když ho budu hlídat? "Tak jo", povídám. "Tohle je RIT, to je....". "Není třeba...", povídá. Já dva dva pětku znám". Skoro se mi zdá, jakoby mne chtěl od toho rádia vyhodit. Oči mu svítí, chřípí má rozšířené a vytrhává mi mikrofon. Připadá mi jak kůň v říji před sličnou klisnou. "To bude průser", myslím si. Jožo rychle zatočí kolečkem a něco mrmlá. "Co blbneš?.  "Prečo?". "No to musíš mluvit zřetelně". "No vždyť áno, to byla Maďarština". Tedy to bude průšvih, on si tady klidně mluví, anglicky, maďarsky, německy..... Rychle si dávám hlt rume. Jožo mne vůbec nevnímá. Po asi deseti spojeních nachází volný kmitočet a zavolá krátce anglicky výzvu. Ještě slyším jak říká: "Čo to je? Keď dám výzvu, tak musí hrušky padať". Jsem totálně zdrcen. "Hele Jožo, že ty jsi amatér?". "Jo som - OK3TJI". "A proč jsi mi to neřekl?". "Veď si mňa nepustil ke slovu". "Jožo zapomněl jsem ti říci, že to FTéčko je rozbité a leze z toho jen 225 mW". "Naozaj? No dobre". Jdou na mne mrákoty, Jožo střídavě jí chlebíčky, přehazuje VFO a občas zahuláká tady, pak tady, pak mi řekne jaké anténní vybavení tato stanice má. Pak narazí na nějakou HB9. "Toho určitě uděláme. Ten jezdí EME a má vynikající antény". Mám pocit, že mne Jožo nepotřebuje. Pouze dochází chlebíčky. Stavím vedle něj nové a otevírám mu pivo. "Vďaka....". Koukám jak blázen. Jožo nějak neví, že z toho leze jen 225mW, jak může dělat rate kolem 100 spojení? Jdu pro kluky. "Hele, tam je nějakej OK3TJI, ale on to nějak umí...". Vstupujeme do maringotky jak do kostela. Jožo nás nevnímá. V tichosti jen zíráme. Vláďa OK1DXB se ke mně natočí: "Hele ví vo tom, že z toho leze jen 225mW?". "Vláďo už jsem mu to řekl, ale ono je mu to nějak jedno, on jede stále jak rozjetý auto". "Myslím, že by dělal spojení i s 1mW". Všem nám padá úsměv. Hlava bolí, nedokážeme si vysvětlit, jak je to možné, že těch spojení dělá tolik. Jožo najednou vstává, kouká na hodinky a povídá: "Kluci já jsem tady na dovolenke a už musím ísť". Podáváme mu ruku. Jak přišel, tak odešel. Ráno se probouzím s bolavou hlavou. Jdu se ještě jednou podívat do deníku, kolik toho ten malý černý ďábel udělal". To není možné. "Hele jakou že to měl značku ten Jožo?". Honza OK1DRR (dnes OK1IR), přemýšlí. "Já už to zapomněl, nějakou divnou". Závod skončil a stále mi to vrtá v hlavě. Sakra ono s tím výkonem musí jít současně i něco dalšího. Přichází nový Radiový Zpravodaj. Na něm je krásná fotka naší VKV reprezentace. "Hele Honzo, to jen on, ten malej černej fousatej, co byl s námi na Ještědu". Rychle uvnitř hledáme jeho značku. OK3TJI Jožo Ivan. Koukáme na sebe a v duchu si myslíme. Sakra, ten to ale uměl.

A tak Jožo.... pokud na nás koukáš, věř, že jsme na tebe nezapomněli a nikdy nezapomeneme. Dokázal jsi nám, co je to skromnost, kamarádství a hlavně umění. Díky ti za to....

Milan a kolektiv OK1KFQ

Toto jsou asi soudobé fotografie z té doby. Poznáváte nás? Kdo je na 1. fotografii?