*) Proč skutečně shořel Hindenburg:

Podle posledních expertýz materiálů a detailním rozborem několika filmových okének bezprostředně před požárem bylo odborníky prokázáno, že vzducholoď Hindenburg nebyla záměrně zapájena, jak se obecně traduje. Příčinou byla nově použitá barva na nitrocelulózové bázi, kterou byl natřen vnější plášť vzducholodi a která dosud na žádné předchozí vzducholodi nebyla použitá. Jednalo se o vnější plášť, ten, co byl ve styku s vnější povětrností, ne s vlastním nosným vodíkem. Ten byl v samostatných plátěných nádržích - tzv. balonetech. Barva pod silným slunečním zářením, které ve velkých výškách obsahuje i hodně UV složky nepředpokládatelně rychle zdegradovala, popraskala a vytvořila velmi jemné odlupující se šupinky.  Vlhčí části povrchu byly částečně elektricky vodivé a vytvořil se na nich elektrostatický náboj, který se během přistání vybíjel drobnými jiskrovými výboji v místech upevnění plátna k nosné hliníkové konstrukci (která v tu chvíli vlivem shozených úvazovách lan už získala napěťový potencilál země). To se pochopitelně stávalo i na jiných vzducholodích. Ale protože místa výbojů jsou relativně vzdálená od nosného plynu a výboje nepatrné, není to nic nebezpečného. Navíc vodík uzavřený v prostoru bez vzduchu sám o sobě nehoří. Ale u Hindenburgu to bylo jinak. Šupinky nové nitrocelulózové barvy odlupující se z obalu byly však natolik hořlavé (jako troud pro křesadlo), že i tento nepatrný statický výboj pojednou způsobil jejich zapálení. Barva na vnější tkanině vzplanula. O tom jak rychle hoří nitrocelulózová barva není dnes pochyb. Když plátno ve zlomku sekundy prohořelo, šlehl plamen i do vnitřního prostoru vzducholodě a pak propálil plátěnou stěnu vlastní vodíkové nádrže. Uvolněný vodík vyfoukl obrovským otvorem ven, klidně bez výbuchu shořel, z části dokonce až nad vzducholodí. A pak následovalo už všechno to, co bylo mnohokrát zveřejněno - borcení roztavené kostrukce a spousty uhořelých lidí. Začalo se říkat: "Kdyby byla vzducholoď naplněna nehořlavým héliem, nestalo by se to." Dnes by se na to dalo odpovědět: "Ale stalo by se. Hindenburg by i v tomto případě celý shořel. Tuny plátna nasáklého nitrocelulózovou barvou by stejně vykonaly své zkázonosné dílo, i když čadivěji a trochu méně efektně".