Co byl, je a bude Polní den?

Když Božena Němcová napsala svoji Babičku, asi věděla proč to dělá. Možná bude fajn, abychom se zamysleli nad tím, zda již nenastal i pro nás čas začít psát svoji Babičku HI. Co mne to zase popadlo? Ale jen tak jsem si popřemýšlel, že vlastně bude polní den. Co byl je a bude....toť otázka. Pro nás malé caparty to bylo něco úžasného. Máma vzala peřiny, táta náš jediný stan typu "A". K našemu baráku přijela Tatra 805 ( včelka ), půjčená z DEPA Liberec, postupně sbírala další a další příslušníky kolektivní stanice OK1KDL ( kolektivka dráhy Liberec ). Ani nevím kolik se nás vezlo. Bylo to úžasné. Na kótě 750 se postavilo kolem dřevěného trianglu ( kdopak dnes něco ví o předválečné obrovské nivelizační akci? ) stanoviště. Na druhém patře trianguláku se postavil stan a vybudovalo vysílací stanoviště. Asi 200 m pod kótou byl opuštěný barák po německém ševci. Ten byl plný dubových kopyt. Naše mamky rozdělaly v peci oheň a uvařily obrovský hrnec čaje. Bylo tam nádherné teplo. Taková zvláštní atmosféra. Ale pojďme si to připomenout ze zažloutlých fotografií.

Tak toto je ( byl) základní tábor OK1KDL v roce 1955. Dnes toto místo je zalesněné.

Táta jako zodpovědný operátor OK1KDL, ihned vybudoval vysílací stanoviště

Zleva: Sestra Mirka, brácha Pepik ( dnes OK1USP), já, maminka a ségra Drahuška

O závodní výsledek snad ani tak nešlo. Jestli si dobře pamatuji, tak se dělalo něco kolem 70 až 100 spojení. Ale skutečně polní podmínky, nálada, večerní vypravování..... Zkrátka nás to poznamenalo a k tomuto sportu přitáhlo. Vlastně sami jsme "vpluli" do HAM ducha. A tak Vám nevím.... asi začnu psát svoji "Babičku".