Situace 25.11. ve 13.00Radioamatérské vysílání je především koníček. Je to něco, co nám dává radost a někdy i trošku toho adrenalínu. Zrovna teď píši tyto řádky a poslouchám určitý kmitočet na 80m. Tam se živě diskutuje o tom, že někdo je naladěn o 50 Hz níže, trošku výš se diskutuje o tom, zda to pláče nebo ne. Zajímavé na těchto diskusích je zvláště délka. Zkrátka banální problém se dokáže řešit i 10 a více hodin. Co k tomu dodat. Snad jen to, že pro někoho z nás jsou tyto diskuse "tratolištěmi ztraceného času". Ale proti gustu žádný dišputát. Zrovna tak možná někdo pohlíží na závodníky. Rozdíl mezi tlachači a závodníky je podle mne takový, že tlachačem může být téměř každý, kdežto závodníkem se člověk stává, až po docela slušném tréninku. Zkrátka v závodě mohu uplatnit nabyté zkušenosti a znalosti. A to prosím nemusím zrovna vysílat z EA9 a nebo z KP2.
Ale jak to bylo letos?
Původně jsem se opět těšil na "liberecký" contest. Co to je? O tom už zde byla zmínka. Zkrátka naše anténní vybavení je na určité úrovni. Asi těžko v paneláku si můžeme pořídit plnohodnotný vertikál na 160m a 10 beveragů. Naše šance tedy jsou předem omezeny. Úspěch v závodě je tedy dán především:
Výdrží
Znalosti anomálií šíření ( ionodukty )
Citem pro dovolávání
Citem pro "první" liz
Zvláště cit pro první liz se vyplácí. V CQ WW není v kategorii SO dovolen DX cluster. Pokud tedy se Vám podaří zachytit první volání, pak se spojení většinou podaří. Nesmíme zapomínat, že DX stanice mají většinou perfektní anténní vybavení. Jak to vypadá v praxi?
No podívejme se např. na signál stanice 9M6NA a příklad z letošního contestu. Zvolil jsem zajímavou taktiku. Taktika se nazývá " Taktika děr". Ježíš probůh, co to je? Nic zvláštního. Zkrátka pokud se mi zdálo, že na určitém kmitočtu je "díra", uložil jsem si ho do paměti. Při prolaďování jsem přednostně tyto "díry" kontroloval. A pak je to jednoduché. Špičková stanice musí pokaždé používat RUN mód. Bez RUN módu nemůže zvítězit. Pro vyhledávání používá DX cluster a většinou i násobičové pracoviště. Pokud tedy ještě není anoncovaná v DX clusteru a právě se přeladila z jiného pásma, musí zákonitě vyhledat volný kmitočet. Pak skoro většinou se Vám chytne v "díře".
Ze záznamu jasně vidíte, jak obtížně můj 5W signál asi slyšel. Kmitočet byl však "děrově" volný a nebyl zarušen. Spojení se tedy zdařilo.
Ale od začátku. Byl jsem připraven se závodu zúčastnit v kterékoliv kategorii. Těšil jsem se např. i na TOP. Potřeboval jsem však určitý stimul. Zkrátka "zábavu navíc". Pokud by tedy někdo z Liberce CQ WW zúčastnil, chtěl jsem jet stejnou kategorii a utkávat se v místním přeboru HI. Bohužel však okolnosti byly takové, že jsem se zúčastnil sám. Ve čtvrtek na mne vlezl nějaký virus. Představa ponocování s virem mne děsila. Rozhodl jsem se tedy, že tentokrát se zúčastním v denní kategorii. Moje anténa od 14 MHz výše vlastně vůbec nechodí a tak bylo rozhodnuto. Tentokrát to bude 14 MHz a kategorie QRP. Zkrátka v noci se pohodlně vyspím a vyležím a přes den zkusím někoho zavolat. Pásmo 14 MHz je závodně pro mne nepoznaným pásmem.
Jak to probíhalo?
V pohodě jsem se vzbudil asi ve tři čtvrtě na pět. Zapnu rádio a band je téměř hluchý. Vytrvale tam dává výzvu jen OK3R. Nu což, i OK násobič budu potřebovat. Udělám ho tedy a opět spokojeně jdu spát. Vstávám až v půl osmé. Možná že toto byla dosti veliká chyba. Pásmo je již plné signálů z dálného východu. Bylo to pro mne až neskutečné. Zkrátka např. na 80m se nám nějak vytratily stanice se zón 17 a 18 a tady je jich jak mraků. Plně využívám schopnosti antény s vysokým vyzařovacím úhlem. Teď asi kroutíte hlavou. Jaké schopnosti na DX spojení má anténa s vysokým vyzařovacím úhlem. Je to jednoduché. Pokud máte směrovku s nízkým vyzařovacím úhlem, skoro vždy využíváte její schopností. Ty jsou:
Zisk
Nízký vyzařovací úhel a tudíž schopnosti vyzářit energii pod takovým úhlem, aby na konečné cestě k DX stanici ještě po odrazu nějaká energie zbyla.
Jestliže však nastávají podmínky pro šíření ionoduktem, to je šíření v oblasti mezi dvěmi odraznými vrstvami, pak energie vyzářená pod vyšším úhlem je výhodnější. Proč? Zkrátka energie dosáhla první odrazné vrstvy na co nejkratší dráze. Má tedy menší útlum. Na první odrazné vrstvě dojde k lomu. Pokud by byla jen jedna odrazná vrstva, pak naše vyzářená energie je téměř ztracena a unikne do kosmu. Avšak lom na první odrazné vrstvě nám docela přijatelně "nalomí" naší vyzářenou energii do směru "ionoduktu". Šíření pak může probíhat mezi těmito dvěmi odraznými vrstvami ( možná HI).
Situace 25.11. ve 13.00
Zkrátka to, co pro QRO stanice znamená DX cluster, to pro nás QRP stanice znamená znalost ionogramů ve směru šíření. Velice zajímavě tento jev funguje i při šíření ve směru na jih.
Tedy vstávám. Lehce s 5W rozhrnuji pile up na 5A7A a lehce ho dělám na třetí zavolání. Jsem unešen. To, co je slyšet a není na to pile up, na to se dá lehce dovolat. Dělám Japonce, dělám různé stanice z Arábie. Zkrátka pro závodníka znalého LOW bandů něco nepředstavitelného. Kontroluji ještě ionogram a pořizuji první nahrávky. Samozřejmě, ne vždy se spojení podaří. Pokud se nejedná o šíření ionoduktem, pak vysleduji, že teoretická hranice pro dovolávání je S7. Zkrátka musím stanici slyšet minimálně S7 , aby se spojení zdařilo. Ono je to skoro i logické. DX Guns mají zisk své antény i 10 dB. Přitom jejich vyzařovací úhel je někde kolem 20 stupňů. Já ve stejném vyzařovacím úhlu do LW ztrácím dalších možná i 15 dB. Dále můj QRP signál je slabší o 18 dB. A nyní sečítejte. Ale pokud se jedná o šíření ionoduktem, pak naopak energie vyslaná pod malým vyzařovacím úhlem je z velké většiny vrácena k zemi již první odraznou vrstvou. Pak je vlastně nízký vyzařovací úhel handicapem. Jak to vypadá v praxi. No to je např. spojení s HS0ZFI. Toto spojení se nakonec v neděli ve 14.36 UTC zdařilo. Přitom si všimněte, jak byl zde slabý.
A co ionogram?
Ale nechme těch teorií. Sledování duktů, vyhledávání "lizů" - už chápete proč mne baví práce QRP? Snad jen zajímavost. Na výzvu jsem letos neudělal jediné spojení. A to jsem to zkoušel. Šel jsem si vařit kávu a spustil jsem v N6TR automatické dávání výzvy. Celkem jsem při těchto příležitostech dával výzvu asi jednu hodinu. Na 80m by určitě někdo přišel. Zde však nikdo.
No už vidím úsměv na tvářích našich závodníků. Jo Jožo, zase blbneš. Vždyť závodník se přeci pozná podle toho, jak umí RUN. No vidíte. RUN se dá vyzkoušet např. na Morse Runneru. Ale jak budete zkoušet vaše znalosti ionoduktů a prvních lizů? HI. Ale, abych Vás uklidnil. Po závodě jsme šli s Honzou OK1IR si do místní hospůdky popovídat. Přišel jsem domů asi kolem 21. hodiny. Nedalo mi to. Zapnul jsem plný výkon 100 W, rádio naladil na 80 m a zkusil si RUN. Jak to šlo? Nádherně - rate neklesl v první hodině pod 150. V současné době již více než rok trénuji program Morse Runner. Musím však říci, že skutečnost na bandu i při rate kolem 150 je podstatně méně namáhavá, jak v simulačním programu.
Ale pojďme si ještě něco zajímavého poslechnout.
A jak to jde s 5W?
A tak ať žije CQ WW 2007.