Nenasytny narode amatersky! Ano je uz to tak, jsme narodem expedicnim a tak jakykoliv vypadek v planovanych i neplanovanych expedicich meho Datla konci vzdy stejne ... zahlcenim kmitoctu 3551 KHz. Pokud nekdo nevi, proc jsem ho zvolil jako expedicni kmitocet, pak pouze z toho duvodu, ze na nem velice rady pracuji profesionalni sluzby modem SSB. Ano, bohuzel v dobach pridelovani kmitoctu jeste nic nevedeli o tom, ze jednou bude svet plnit podminky nesplnitelneho diplomu Locatory CR. V opacnem pripade by museli pro naproste pretizeni tohoto pasma uznat jeho plny amatersky statut. Nevadi - vsak jim ukazu. Vymyslel jsem naprosto rafinovany zpusob vytlaceni techto sluzeb do prostoru nam neskodnych. Ano mili pratele. Kazdy den peclive sleduji provoz naseho sdileneho pasma a tam, kde se nekdo vyskytne, tam okamzite stehuji muj expedicni kmitocet. Pritom jsem naprosto neslysitelny a tuto praci za mne provede svet, ktery tvrdym pile-upem naprosto paralizuje tuto sluzbu. Ano tak jsem jiz zlikvidoval Tamaru-Prochorovnu, ktera nam kazdy den na kmitoctu 3521 KHz sdeluje, ze dohlednost je minimalni a ze rychlost vetru nelze urcit, protoze se ji porouchal pristroj. Pro neznalce ruskeho jazyka .....PRIBOR VYSEL IZ STROJA. Nyni vsak neco o nasi ctvrte expedici. Na zadost mikrovlnych amateru a byvalych mlynaru z pod Zaleho, jsem se nechal ukecat a tuto expedici jsem bez ohlaseni uskutecnil v dobe probihajiciho 2. subregionalniho zavodu. Musim se priznat, ze v tom byly i jine aspekty (prislib sponzorskych daru od TOP VKV stanic). Ano taktika byla jednoducha: svoji ucasti z neznameho lokatoru JO70OU svym neslysitelnym signalem odlakam svet do urciteho segmentu dvoumetroveho pasma a tim uvolnim prostor nasim stanicim aby mohli nerusene pracovat. Byli jsme domluveni, ze neposlu denik, cimz je necham zvitezit. Pripravy byly tentokrat jednoduche. Nejprve jsem zakoupil podle inzeratu dokonaly program, ktery nam presne ukaze locator na zaklade nazvu mista. (Bohuzel 2500 mist v CR je jenom snem autora, nebot v databazi je tolik chyb ze by na ne musel prijit i autor napriklad tim, ze by si lokatory abecedne setridil). Na doporuceni meho expedicniho managera - Janicky OK1JVF, jsme se rozhodli vysilat tentokrat z vysky 1083 m - Cerna hora v Jizerskych horach. Trochu prace nam dalo sehnat zarizeni, ktere by svymi parametry nahradilo Datla (i kdyz po poslednim mereni Datel pri teplotach minus 20 øC produkuje pouzitelny signal i na kmitoctech kolem 10 GHz). Nakonec jsme zvolili TCVR typu MULTI 750 XX zablombovany od firmy ZICO. Ano pratele ten TCVR, ktery zrejme je vyraben nekde na neznamem miste pribuznymi Karla OK1DNH. Musi to byt tak, protoze nikde ve svete vam tento TCVR nevezmou do opravy ( ani u firmy ZICO ). Protoze je nesmirne poruchovy a umi ho opravit pouze Karel.....no pratele jak jinak by to mohlo byt. Antena byla tentokrat zakoupena u firmy Zvach - Ochmelik typu Frcka. Trochu problemu nam delalo to, jak vyresime problem rotace teto anteny. Pratele ... tento problem se vyresil sam. Vzali jsme si totiz sebou pouze 2 m koaxialniho kabelu a tak jsem poprve zjistil proc se zenam amaterkam rika YL. Je to zkratka z anglictiny ( Ynteligent Ladic ). Skutecne automaticke veci nemohou pracovat tak skvele, jako Frcka v rukou Janicky. Bez jakehokoliv povelu se mi Frcka smerovala podle prichazejicich signalu na vsechny strany a dokonce pri spojeni s OK1MNV jsme konecne odhalili princip jeho uspechu v provoznich aktivech. Jeho antena ma totiz sikmou polarizaci. Jak jinak si vysvetlit, ze nejsilnejsi signal od Honzi jsme zjistili pri uhlu anteny 45 stupnu mezi horizontalni a vertikalni polohou. Vystup na Cernou horu jsme provedli po 4 deni aklimatizaci v horskem stredisku Hrabetice ve vyskovem tabore 750 m nad morem. Jak se nakonec ukazalo, doba aklimatizace byla prilis kratka. Jak jinak si vysvetlit ze po koralce typu Fer-net ( cesky Frantova - sit - sponzorsky dar Frantiska OK1IFF ), nam bylo spatne uz pri pohledu na cerne uhli u chaty Tesanka, sousedici s nasim vyskovym taborem. Dokonce jsme pri posledni fazi vystupu meli cerno i za ocima. No nevadi, vsak proc bychom se nemohli opet obetovat ve prospech nasi obce radioamaterske? Vyrazeli jsme presne po vychodu slunce. Nemajic teplomer, ridili jsme se citem a podle pohledu na krasne azurovou oblohu bylo naprosto jasne, ze ve vysce 1083 m nad morem musi byt silene horko. Podle zrale uvahy Janicky, ze cim blize k slunci - tim tepleji jsme usoudili, ze zrejme nebude moznost si na vrcholu efektivne vychladit pracne donesene pivo. Pro jistotu jsme ho tedy podchladili jiz ve vyskovem tabore v Hrabeticich. Az do vyse asi 900 m vystup probihal bez problemu. Trochu jsme prekvapili cleny horske sluzby, kteri zrejme po proskoleni na operatory horskych stanic znaji problematiku dokonale. S usmevem v ocich sledovali nas mobilni vystup. Janicka vpredu - v rukou frcku, propojenou dvoumetrovym koaxem s mojim handlem. Tezko jsme jim vysvetlovali, ze frcka od firmy Zvach - Ochmelik ma minimalne o 2 dB vetsi zisk, nez jejich gumove pomucky. Prvni problemy zacaly v tech mistech, kde konci Jizerska dalnice - betonova cesta. V techto mistech se viditelnost snizila na nekolik metru a poprve mi zmrzla nudle u nosu. Priznam se, ze mi i v tricku s napisem Datel - expedition zacalo byt chladno. No nic, prece se nepriznam. To by mohlo na moji krehkou Janicku udelat spatny dojem. Mozna by to mohlo ohrozit i uspech expedice. Vsak to nejak vydrzim. V nejhorsim mam v batohu jeste sustakovou bundu, mohu tedy v nejhorsim pripade Janicce zachranit zivot. Kdo z nas by netouzil po tom, aby nekoho zachranil? Posledni usek cesty probihal sikmym vystupem v oblasti, kde na mape jsou podivne carky. Pratele, az pozdeji jsem se docetl, ze tyto carky znamenaji raseline baziny. Zde bych chtel verejne pochvalit firmu Cvach - Ochmelik za vyrobu tak dokonale anteny. Ano tato antena mi zachranila zivot. Stacil pouze jeden chybny krok ... Diky tomu, ze jsem byl spojen s Janickou kabelem RG58 a napojen na Frcku, jsem pad prezil. Spadl jsem vsak puli tela do toho raselineho nesmyslu. Panove, nikdo z Vas si nedovede predstavit jaka zima je ve vysce 1000 m s pulkou tela ve vode s teplotou pobliz zamrznuti. Ano, v tu chvili vsechny organy meho tela majici pri normalni teplote delku lambda ctvrt v pasmu 23 cm, se okamzite preladily na delku opet lambda ctvrt avsak v pasmu 3 cm. Ma krehka Janicka se dokonce okamzite spojila s jednim znamym primarem (OK1JMI) a tisnovym volanim trikrat bejk, pozadovala okamzitou informaci, jestli tyto zmeny nemohou mit trvaly charakter. O diky Miro! Jsi skutecny kamarad. Vysvetlil Janicce, ze nezalezi na delce anteny, ale na kvalite kopce na ktery se leze. Dalsi vystup byl jiz fadni. Vyndal jsem z batohu pivo zchlazene na teplotu 4 øC a stridave jsme si o nej ohrivali ruce. Trochu na nas divne koukalo stado jelenu. Ten nejvetsi vsak brzy poznal, ze mohu mit vetsi parohy nez on...a vzdal to. Prvni zavolani vyvolalo podle predpokladu obrovsky pile-up. Bohuzel jsem vsak v ruce neudrzel tuzku. Posledni stanicni denik se vsemi zaznamy o uskutecnenych expedicnich spojenich Janicka se slovy: " Pani Bubnova pochopi, ze slo o zivot", premenila na tepelnou energii nevratnou reakci. Jakmile se mi nohavice premenily na ledove roury, pochopil jsem, ze jiz nikdy vice nebudu plnit mikrovlnym pratelum jejich sny. Ano pratele, zima byla tak obrovska, ze jsem Janicce predal i rezervni sustakovou bundu (omylem jsem misto bundy vzal kalhoty). Dokonce v jednu chvili nas expedicni pes Bert (ulicni smes promiskuitni feny a nekolika chlipnych psu) nam poslouzil jako ohrivacek. Po vzoru polarnich psu jsme se k sobe navzajem tiskli a nevadilo nam ani to, ze se tesne pred tim Bertik vyvalel v jelenich exkrementech. Kdyz jde o zivot, na smradu nezalezi. Timto se omlouvam, ze nemohu uvest nas tradicni seznam uspesnych lovcu z nasi ctvrte mikrovlne expedice. Prosim naopak, aby ti stastni mi poslali zpravu o slysitelnosti. Se slovy: "Jiz nikdy vice mikrovlny", vas ujistuji, ze dalsi expedice bude opet na kmitoctu 3551 KHz. Vas Jozo Fero