Jak jsem opravoval anténu

I v tomto pokročilém věku mám někdy pocit, jako bych vůbec nezestárnul. Stále si myslím, že polezu na stromy jako malý kluk. A to jsem bývával mistr. No ano, už je to tady….bývávalo. I ty holky byly kdysi…..HI.

Ale od začátku. Když mi byla stržena má „ mistrovská „ anténa z důvodu rekonstrukce střechy, byl jsem nesmírně smutný. Ta anténa sice fungovala skvěle jen na 40m pásmu, ale byl jsem tam King. Skutečně se 100 W jsem rozhrnoval pile-upy a s 5W nastoloval „světové rekordy „. Bohužel…. Představte si, že se do rekonstrukce paneláku vrazí 2 mil Kč. Tyto peníze však nespadnou z nebe, ale každý nájemník na to věnuje 65 000 Kč ze svého. Stavební firma si pak diktuje podmínky. Jednou z jejich podmínek bylo i to, že na střeše nebudou žádné antény a že v době záruky ( 5 let ), bude střecha uzamčena, bez možnosti přístupu. Sami musíte uznat, že bych si svoji aktivitou mohl připravit pěkný průšvih. Potupně jsem tedy přihlížel, jak moje zázračná anténa je odstřižena… Už jsem pomalu dostával komplexy 1RRd ( One Ready for Radio development ). Zkrátka všichni kolem jsou proti mně a jen já vím, co je pro blaho lidstva nejlepší. Přece bez rádia se na této zeměkouli nedá žít. Dokonce jsem již měl připraven plán, jak na našeho domovního důvěrníka znenadání spadne cihla, nebo jak jeho manželka bude potupně znásilněna. No, pak jsem ji poznal a tuto alternativu jsem vypustil. Jen díky mé zlaté Janičce a její vynikající svíčkové jsem uznal, že existují i jiné krásné věci v tomto krásném, ale krátkém životě. Ne rádio pověsím na hřebík a začnu se věnovat třeba… no třeba….sakra čemu. Janička byla ve svém živlu. Dokonce mne koupila knihu od nějakého bratrance Mičurina s názvem, Urob si sám zemljaky. Ano vážení, zkusil jsem to. Pečlivě jsem prostudoval co je k růstu brambor potřeba. Dokonce jsem nepodcenil i otázku hnojení a tajně jsem přihnojoval. Na setkání v Kozákově jsem zakoupil místo různých zbytečných drátů sadbové brambory. Nevěříte? Skutečně. Tam se dají koupit i ponožky, pistole, kořalka….

Pečlivě jsem brambory zasel. Bylo jich přesně 50 kusů a nádherných. Dovedete si představit tu krásu, když vám vyroste první nať. Z láskou jsem je kropil a sledoval. Ano… teď mám konečně koníčka. Totiž pánové, ty brambory se dají sníst, ale Vaše QSL lístečky ne. To je ono. Ach jo, jak jsem byl krátkozraký. Ne, již mi rádio nesmí do baráku. Jaké bylo však moje překvapení, když v době žní jsem ze země vykopal 44 kusů brambor a to dokonce menších, než které jsem matičce zemi vnutil. Věřte nevěřte, ale bylo to tak. Bilance záporná…. Janička mne sice utěšovala, že napoprvé to bylo dobré, ale…. Ne to by mne zabilo. A tak když Janička usínala, tajně jsem z okna vyhazoval různé dráty a zkoušel je ladit. Při reportech 339 a 109 ( skutečně jsem takový dostal ) jsem byl na vrcholu blaha. Ne nejde to, to rádio je stále ta nejlepší věc i když se nedá sníst. Ale co s tím? Na střechu nemohu a jak mám vlastně natáhnout anténu? Postupně jsem si odkrokoval a prohlédl všechny stromy v okolí. Zvláště jedna bříza mne byla sympatická. No jo….ale to bych na ni musel vyšplhat. Postupně jsem tedy začal kupovat bombóny a kamarádit s místními kluky. Upřímně řečeno, s bombóny jsem moc neuspěl, ve svých třinácti letech vyžadovali spíše Marlboro. Nu což, slíbit jim to můžu, ale nedám HI. Oni ještě nepoznali veškeré úskoky života a tak mi věřili. Ha… za slib hravě vylezli na břízku a zakotvili můj drát. To vše samozřejmě tajně v hluboké noci. Sám zastávám názor, že antény se skutečně dělí na nechodivé a chodivé. Jaké však bylo moje překvapení, když ihned po natažení a vyladění jsem začal v SSB lize ohrožovat dominantní postavení OM6EE. A to kluci ze Slovenska to mají domyšlené. Oni totiž jen volají své známé. V dobách, kdy Karel OK1HCG ještě vyhodnocoval SSB ligu, tak mu málem způsobili infarkt. Zkrátka….. Slovenské stanice mají vždy více násobičů, protože mají více kamarádů než ti ostatní HI. Nic však ve zlém….. Sám to mám již vymyšlené a pomalu, ale jistě, se kamarádím s přáteli kmitočtu 3749 KHz. Ještě chvilku a uvidíte. Kdo z Vás bude mít třeba spojení s OK2GE, OK2BBJ…..haha. Na mne nemáte. Moc tomu nerozumím, ale skutečně anténa vedená přímo z okna paneláku na břízu je fantastická. Kdysi to někdo nazval „ ležatý vertikál „. To je skutečně nádherný název. Jako protiváha systém rozvodu teplé vody a vytápění a je to tu… Zkrátka, pokud to vymodelujete v jakémkoliv programu, zjistíte, že to musí zářit kolmo nahoru. Úspěchy nedaly na sebe dlouho čekat. Zkrátka stanice OK1IF se stala pojmem jak Pardubicích, tak někdy i v Praze. A tak jsem zjistil, že mne vlastně DX provoz nebaví. Vše má své. Někdo se tam dovolá…já ne, ale zase jsem nejsilnější v Turnově HI. No paráda….

Bohužel však břízka rostla a rostla… Její větvičky se pomalu, ale jistě, začaly dotýkat mých drátů. Samozřejmě na konci, což by měla být kmitna napětí. No co, dřevo je přece docela slušný izolant a tak to přece nemůže nic dělat. Jó pánové…. To si jenom myslíte. Po několika málo kontestech jsem si všiml, že mne poráží dokonce i OK1KZ ( on by ty kontesty klidně vyhrál, ale on vždy uprostřed závodu musí se stanicemi rozebírat počasí, či kvalitu modulace..či co..HI ). Na našem BP mne klidně židli nejlepšího domácího kontestmana zasedl neznámý amatér OK1ZOO, jehož přísně tajné webovské stránky zná snad již celá ČR. Znáte ten marnivý pocit. Začal jsem tedy tajně studovat různé weby, abych s tím něco nadělal. Pod tajným jménem černý švihák jsem se dokonce pokusil dostat do klubu našich TOP stanic. Bohužel, nešlo to. Jejich ryzost a způsoby klubového života jsou tak přísné, že jsem byl okamžitě odhalen a vyloučen. Co je mi platné, že mám na 160 m uděláno 62.5 zemí. Ha… to přeci nejde. Zemí musí být 150 ( minimálně ) a všechny musí být udělány korektně v rámci Hamspiritu a bez cizí pomoci…a…a… Moje půlka u nich vyvolávala silné podezření. Naštěstí jsou však velice slušní a korektní a tak moji značku neuvedli na známém serveru KKW. Jen upozornili na mé „ hrozné chování „. Ano dodnes se za to stydím. Představte si, že jsem si dovolil na jedno upozornění na špatnou modulaci odpovědět „ já to tak nechám, mne se to líbí „. Sám jsem si to analyzoval a skutečně …to se nedělá. Co se líbí Vám, se přece nemusí líbit druhým. Pak to může dopadat tak, jak to dopadá. Ne bez řádné kontroly to nepůjde. Mají pravdu. Dnes už vím, že by se měl ze středu amatérů vybrat ten největší odborník a ten by měl posuzovat kvalitu modulace. Něco jako schvalování QSL lístků na bývalém Svazarmu. Pouze jenom tímto schvalovacím procesem zabráníme tisku „ braku „ a šíleným modulacím. I DX provoz na bandech by měl být řízen a kontrolován řádnými odborníky. Zkrátka…chceš dělat DX na TOPu……zapiš se do našeho klubu a zatím budeš v dolní sněmovně. Až budeš v horní, možná ti někdy přibude zem o které ani nevíš, že existuje ( tzv.. Moušův syndrom ).

Ale vraťme se k mé anténě. Zkrátka…..ostuda. Žádné pile-upy. Ha a to jsem chtěl založit klub na schvalování QRP přístupu na naše bandy. Ne to tak dál nejde. Pomalu ale jistě jsem začal ztrácet kredit největšího dovolenkového expedičního HAMa na Šumavě a nejlepšího vydavatele soukromých diplomů WW817WT. Co kdyby ty větévky…??? Co s tím… Zašel jsem tedy do hospody za chlapci, co mne před dvěma roky anténu na břízu uvázali. Dnes jim je už 16 a tak se před barákem již neflákají. Jo… to jsem si dal. Oni si totiž pamatovali, že jsem jim před dvěma roky slíbil Marlboro a pak…nic. Ale já Vám pánové dám… Tajně jsem začal zvyšovat fyzičku. I Janička se divila…HI. Jakmile jsem zjistil, že se již přitáhnu na hrazdě ( vlastně se přitáhnu se 100 kg ), neváhal jsem ani chvíli. Ještě jsem přemýšlel, zda na ten strom nemám lézt v úplné tmě. Nakonec jsem se rozhodl, že ne. Má to několik aspektů. Tak zaprvé…. Moje fyzická kondice musí být ukázána všem pěkným ženským v okolí a co kdyby…. Za druhé….proč se stále jen skrývat. Ať vidí, co je to ryzí amatér a mistr QRP v Čechách… Vzal jsem si dokonce i nové montérky s názvem VUTS Liberec. A´t má moje firma reklamu. Hrdě jsem přešel kolem pískoviště plného krásných mladých maminek. Přiznám se, že jsem i malinko zatahoval břicho. Byl to nádherný pocit, mamky zapomínaly na své chotě a s jistým zájmem sledovaly mé počínání. Plně si toho vědom jsem přišel pod břízu. Malinko jsem se rozcvičil. Je to brnkačka….musím překonat rychlým šplhem jen asi 6 metrů. Pak už je tam větévka, přitáhnu se…a jsem tam. Ladným skokem jsem vyskočil na kmen. Nevím jak se to mohlo stát, ale najednou všechny panelákové balkóny byly plny lidí. Chtěl jsem zvládnout onen 6m úsek co nejrychleji…Nevím jak se to mohlo stát, ale něco mne drželo a nedovolovalo se pohybovat směrem vzhůru. Dodnes nevím jestli to byla skrytá větev…ale zkrátka. Nešlo to. Pak jsem zjistil, že dokonce ani zpátky… Kolem paneláku se rozhostil strašný klid. Cítíte to a něco Vám říká…..nahoru, nahoru. Zabral jsem ze všech sil. Adrenalin je nádherná věc. Ta síla musela být obrovská. S roztrženými montérkami jsem se dostal asi o metr výše. Nezoufej hochu, to půjde. Něco mne stále hnalo výš a výš. Po asi minutové bitvě jsem se dostal na dosah od oné větve. To koukáte….ha co koukáte, vy musíte čumět, jak mi to jde. Levou rukou jsem se hravě zachytil a….. V tom se to stalo. Dodnes si to nedovedu vysvětlit, ale někdo mi tu větev musel naříznout. Větev která v mém dětství unesla 5 kluků…najednou se utrhla. Je vám jasné jak to dopadlo. S velkým rachotem jsem sjel po kmeni dolů. Pod montérkami VUTS Liberec jsem cítil šílené odřeniny a pramínky krve….ale. I Meresjev se nedal… A tak jsem před těmi panelákovými čumily dělal, jako by se nic nestalo a že jsem vlastně tuto větev chtěl odstranit sám. Adrenalin působil…ani jsem nevnímal, jak na balkónech přibývají další a další… Pomalu a jistě jsem se stával hrdinou dne. Hrobový klid byl jen malinko narušován nerozumnými děcky a jejich naivními dotazy „ maminko, ten pán je mrtvý? „. Vrhl jsem se opět na onen kmen. Nyní již s krvavými šrámy jsem lehce zdolal onu 6m bariéru. Dostal jsem se k další větvi a…. Ruce přestaly sloužit. S velikým úsilím jsem se přitáhl. Praštil jsem se do hlavy a z rozraženého čela mi začal stékat pramínek krve. Nevím čím to je, ale došly mně síly. Cítil jsem se zahanbeně a potupně. Ani výkřiky uznání čtyřletých dětí „ je tam „, mne nenaplňovali pocity blaha. Že já blbec…. Po krátkém pětiminutovém oddychu jsem začal stoupat výše. Teoreticky se to zdálo být snadné. Stačilo jenom zvednout levou nohu na následující větev, přitáhnout se a byl bych opět o jedno patro výše. No jo, ale zvednout nohu. Už jste zkoušeli svoji nohu vyzvednout do výše 1 metru. Zkrátka nevím proč, ale něco v těch kloubech se muselo stát. Nešlo to, skutečně chybělo malinko, tak jeden dva centimetry. Ale nešlo to a nešlo. Vzpomněl jsem si, jak vozíčkáři zvedají své nohy rukama. Pověsil jsem se tedy na jednu ruku a druhou jsem se snažil dostat nohu na další větev. Zde se jasně dokázalo, co je to řádná příprava. Bez problémů se mi to asi za 7 minut povedlo. Dělal jsem jakoby nic a sledoval další část mého prvovýstupu. Napočítal jsem tep 220 úderů za minutu. To jsem borec. Lehce jsem se podíval směrem ke zděšeným maminkám. Ano jsem king, maminky se na mne usmívají. Konečně držím v ruce provázek, za který je můj drát uvázán. Sbírám poslední zbytky sil . Chci provázek rozvázat, ale je tam uzel…..Ne, na to již nebudu mít sil. Rychle sahám k pasu a vytahuji svůj nůž…. No jo, ale čím ten provázek mám přidržet, když jednou rukou se musím držet stromu a druhou budu řezat. Lehká odpověď, Přidržím to v zubech. Tak se i stalo. Jo pánové…. V životě by mne nenapadlo, jaký tah vyvozuje řetězovka mé antény. Rychle jsem si přepočítal vzoreček, který mne naučili už na průmyslovce. Aááá na druhou gama zet, lomeno osm sigma… No sice námraza zet tu není, ale sakra proč to tak táhne? Ani jsem nevěděl, jak rychle můj mozek umí vyhodnotit situaci. Bohužel tah od antény byl rychlejší a tak mozek stačil i vyhodnotit ztrátu jednoho keramického zubu za 4350 Kč. Naštěstí se to však někde zadrhlo a tak anténa nespadla na zem. Čert vem zub, stejně zubařka říkala, že to asi držet nebude. Dnes už vím jaký pocit zažívají horolezci když zdolají Mount Everest. Měl jsem najednou strašně moc sil. Vylezl jsem tedy ještě asi 2 metry výše a anténu ukotvil. Jasně jsem tušil, že ti lidé co na mne koukají…. Že se jim zkrátka chce tleskat, že vidí, co je to síla vůle, že vidí jak pevný článek společnosti je Český radioamatér. A bude-li každý z nás z křemene…je celý národ z kvádru ( teď si nemohu vzpomenout, při které příležitosti jsem to vlastně poprvé vyslovil ….to však není podstatné ). Lehce jsem se došplhal na poslední větev dole ( je to zajímavé, ale dolů to jde lépe než nahoru ), zamával jsem dětem a…. Sakra, to mám zase potupně šplhat po kmenu dolu. Já, který mám výsadkářský kurs… Ne, lehce skočím dolů. Tak to jsem asi nedomyslel. Je to divné, ale ve škole nás učili, že dopadová rychlost je úměrná odmocnině z výšky a z gravitačního zrychlení. Ta hmotnost se tam přeci neprojevuje. Sakra, já zapomněl uvažovat, že energie tímto vniklá se musí zmařit v nohách. Až pozdě jsem si uvědomil, že zde ta hmotnost se již projevuje. Současně s mým dopadem se ozvala příšerná rána. Kotoul, který jsem provedl, byl dalek od parakotoulů…..Ale…. Ten nádherný pohled na anténu. Krasavice moja….. A tak pánové, až uslyšíte opět můj silný signál, budete vědět proč to tak je. Snad si ho probůh zasloužím…

S pozdravem Váš

Jožo Fero

10.5.2004