(Ne) zážitky z SRH2014

Mokro, déšt, vlhko už i ve spacáku. Tak to je asi největší zážitek z letošního radiového toulání. Jak říká klasik. Pokud spíš pod stanem, dá se déšt vydržet maximálně 2 dny. Pokud do té doby déšt neustane, je lepší to zabalit a jet domů. Zkrátka letos to nevyšlo. Původně jsem chtěl zážitky jen soukromě archivovat, nakonec jsem byl ukecán, abych je i letos popsal. Berte to tedy podle hesla "neštěstí druhých potěší" a těšte se, že Vaše dovolená byla slunečná a teplá.

Den nultý - základní otázka i pro další SRH - PROČ?

Den nezačíná šťastně, vše se staví proti mně. Zkrátka někdy a někde jsem urazil boha SRH a ten mi dokazuje, jak malým cestovatelem jsem.

Den první

Po ránu opět prožívám Jožo Ferův trapas. Na Bobíku jsem však silně překvapen. Na Boubínu mám chuť začít okamžitě výuku CW. Nakonec blbneme s bráchou na kmitočtu 7030,5 KHz a jsme uneseni tím, že CRK10A speciál se umí spojovat skoro tak dobře, jako nejmodernější TCVR. Chcete si přečíst něco více? Tak to musíte kliknout zde.

Den druhý

Spím po tůře jako zabitý. Dnes mám v plánu opustit Soumarák a slézt 3 soty. A nakonec skončit u Vaška OK1DCS

Den třetí

Loučíme se s největším houbařem obce "České chalupy". Přejíždíme do Vyššího Brodu a jdeme do poštovního muzea. Klukům prohlídka trvá strašně krátce. Co je toho příčinou? Proč Vláďa nespí ve svém dvoupláštáku, ale staví stan typu psí bouda? Proč budeme asi blbě spát? Tak to je napsáno v dalším.....

Den čtvrtý

Naši znojemští sousedé nás v noci otravují. Vymýšlím, jak je ztrestáme. Nakonec odjíždíme do Veveří a stavujeme se na sotě Jezevčí vrch. Kluci sbírají "žebrované" houby a chtějí z toho udělat smaženici. Dostávám pocit, že se mne chtějí zbavit. Vláďa je veliký kuchař. Tak dobrou smaženici jsem už dlouho nejedl. Trošku mne však vylekalo jeho "blinkání". Nakonec se ukázalo, že to asi hrál, aby mne vystrašil.

Den pátý

Ráno ve Veveří nevěští nic dobrého. Déšť... Loučím se s kluky, oni by to těžko vydrželi. Odjíždím do kempu Paris. Zde to není až tak hrůzné. Snad ten déšt tu přežiju.

Den šestý

Zase déšť. Rozhoduji se, že hlavním úkolem bude omytí auta. Netušil jsem, co to znamená. Nakonec vše dobře dopadá a já se krásně "flákám". Vysílám na drát hozený po zemi. Modlím se k bohu počasí. Snad už to dá pokoj.

Den sedmý

Příroda mi svým deštěm jasně dává znamení, že letos mne chce odtud vyhnat. Tvrdě s ní bojuji, ale zdá se, že nevyhrávám. Nakonec mne příroda totálně poráží malou průtrží mračen. Jsem  promočený a promrzlý. Psychicky jsem zničen. Rozhoduji se pro okamžitý odjezd domů. Ale jen počkej zajíci (přírodo), za rok mne tu máš znovu...

Den osmý, devátý a vlastně poslední