No a nyní se zamysleme nad tím, co poskytuje panelák a FT817. Z pohledu "Big Guns" jsou tito contestmani mimo hru. Většinou mají kus drátu, vedle výtah, u souseda plasmovou TV a ve vedlejší místnosti ubrečené děti. Může jim tedy účast v závodě také něco dát? Odpověď je jednoduchá. Určitě. Nejkrásnější jsou na tom vždy ty začátky. Pamatuji jaký obrovský kus práce udělala na PA jedna elektronka EL81 zapojená za home made TCVR 1W. Pak skutečně těch wattů již bylo 5. Bylo to o něčem jiném. Okamžitě se to projevilo na výsledku. Pamatuji jaký kvalitativní skok provedl jen CW filtr v TCVR. Pamatuji jaký kvalitativní skok provedla změna antény lambda čtvrt na lambda půl. A samozřejmě neodmyslitelnou úlohu zde hraje i nácvik (CW simulátory). Bez nich by to šlo určitě pomaleji. Všimněte si, jak některé stanice mají nádherný provoz přes PC. Pak je požádáte o zopakování reportu a oni z neznámých důvodů sáhnou po klíči. Hrůza. Vůbec CW provoz s ručním dáváním se nám nějak degraduje. Ale pokud mluvíme ještě o kategorii QRP, pak je to skutečně dřina. Většinou se Vám na RUN povede udělat tak asi jen 5 procent z celkového počtu spojení. Zkrátka QRP provoz je většinou o S&P a tak stále jen točíte kolečkem a točíte. Nevěříte? Má tedy QRP provoz něco odlišného? Ale ano. Více sledujete podmínky, naučíte se odhadnout správný okamžik volání na vzácné stanice. Naučíte se používat ionoduktích spojení, naučíte se efektivně využívat Es vrstev a polopropustných Es vrstev. Naučíte se se efektivně odpočívat a naopak nesmíte z bojiště odejít, pokud jsou typické QRP podmínky. Každý QRPista ví, že musí nutně pracovat s ionogramy. Zkrátka ionogram je nutné další okno v závodním logu. Musím v kategorii all band efektivně měnit pásma. Kritický kmitočet je alfa a omega všeho. RUNisty toto většinou v kategorii MM vůbec nezajímá. Zrovna tak znalost grey line vám dodá velice pěkná DX spojení. No a pak přijde nutně doba, kdy je třeba již udělat zásadní inovace. Tím myslím antény. Hraní s anténami je vlastně od jisté doby základním Vaším inovačním závodním prvkem. Tak a tam většinou paneláčníci končí. Při stále stejné anténě se pak výsledky v závodech podobají jako vejce vejci. Jestliže se Vám něco povedlo, pak jste vydrželi celý závod, jestliže někde byl propadák, pak jste většinou vhodná DX okna zaspali. Jasně si uvědomuji, že jsem v tomto stádiu.
No dobrá, nebrečme a nevytahujme se a pojďme se podívat na letošní CQ WPX CW závod. Bohužel tento závod spadl do třídního setkání spolužáků devítiletky (po 45 letech :)). Ani chvíli jsem nepřemýšlel nad tím, že bych WPXu dal přednost. Setkání bylo připraveno na sobotu 16 hodin. Ze zkušenosti vím, že někdy končí za ranního kuropění. Přemýšlet tedy nad tím, že pojedu spodní pásma, nemělo smysl. Zkrátka moje oblíbená osmdesátka by dopadla katastroficky. Úvaha však o tom, že nepojedu vůbec - tak to se mi také nelíbilo. Moje pádlovka je v omezeném rozsahu použitelná snad ještě i na 20m, ale na 15 a 10 metrech už ten drát vůbec nefunguje. Po chvilce přemýšlení jsem tedy zvolil následující taktiku.
Pojedu pásmo 20m. Začnu brzy ráno v sobotu (kolem 4. hodiny) a pojedu až do 15. hodin. Pak se odeberu na setkání a zkusím odejít trošku dříve. Druhý den pak zase zahájím po ránu s tím, že budu na bandu po maximální dobu, kdy bude band otevřen. Zde si musíme uvědomit jednu věc, že vyzařovací úhel mého drátu je šišoid s maximem hodně nahoru. Tedy když směrovky ještě fungují, tak já již dlouho nemám šanci žádné spojení udělat.
Tak takové byly plány, realita však byla úplně jiná. V sobotu ráno jsem v půl páté nebyl schopen udělat na 20m bandu žádné spojení. Zkusil jsem tedy rozjet pásmo 40m. Tam podmínky na USA stanice byly relativně dobré. Nakonec jsem ještě zkusil 80m a tím jsem se vlastně upsal do kategorie ALL bands. Závodil jsem tedy stylem "pro radost". V průběhu dne se však nakonec projevil A blížící se sto. V jednu chvíli skutečně se sluneční erupcí nastal efekt Black Outu.
Jak nádherný to ionogramNaštěstí se občas vyskytovala Es vrstva a to dokonce i v modifikaci polopropustné vrstvy.
Jak se nakonec ukázalo, nebyl to tak ztracený čas. Stále jsem však byl přesvědčen o tom, že závod pro mne skončil hned na počátku. Veškerou závodní činnost jsem ukončil něco po půlnoci. Se zájmem jsem sledoval Radka a jeho partu, jak pod OL7D si klidně RUNují HI. Ráno jsem vyhodnotil deník a s hrůzou zjistil, že pokud bych využil dalších 8,5 hodiny do celkového povoleného času provozu 36 hodin, pak by výsledek se asi rovnal mému osobnímu rekordu v této kategorii.