(Zprávu podává OK1USP a OK1IF)
Polní den pro mne a bráchu vždy znamenal to krásné propojení HAM party s přírodou. Jak už jsem říkal vloni. Odjel jsem již hodně PD (desítky), ale nikdy si nevzpomenu na to, zda jsme byli na 38. místě a nebo na desátém. Ale pokaždé si vzpomenu na to, jaká tam byla legrace a jak krásný a voňavý vzduch na těch kopcích je. To samozřejmě neplatí na "rušných kopcích", kam se jezdí autem na rozsáhlá parkoviště. Myslím ty klidné kopce, kde nevede žádná silnice a kde se dá sedět u ohníčku, rozjímat a sledovat ten krásný pohled na ty "dole".
Ale podívejme se na fotografie z rodinné kroniky, které jsou staré přes 60 roků.
Kronika PD Liberec:
Jak si může každý všimnout, tak polní den v padesátých letech byla vlastně společenská událost. Na fotografiích najdete i bráchu a moje sestry a to dokonce se sluchátky na uších. To závodění bylo vlastně něco podružného. Jen třešnička na dortu. Pro nás kluky to byla vlastně určitá výchova a nasměrování na to krásné posezení u ohně a poslouchání krásných historek našich otců. Jo...to bývávaly bouřky. Pamatuje ještě někdo tu z roku 1955? Bouřka se přihnala, bouřila. Pak to zmlklo a ve vzduchu byl cítit ozón. V dáli ještě pobleskovalo. První starost našich otců tenkrát byla, zda na protějším kopci u OK1KAM je vše v pořádku. Naposledy jsme viděli, že blesk tam zapálil stodolu. A co kluci? Někoho napadlo vzít baterku a v té obrovské tmě morseovkou vysílal signály. Netrvalo dlouho a z protějšího kopce bylo možné opět v morseovce číst, že vše je v pořádku a nikomu se nic nestalo. Jo....to byla paráda. Nebo pamatujete na bouřku v roce 1967? Tak to jsem již byl OL4AJF a jel jsem na své Jawě ČZ 150 za klukama na Jizeru. Nikde žádné zákazy, jel jsem tak dlouho, jak to šlo. Pak jsem motorku dal ke smrčku a zbytek vyšel pěšky. Pamatuji, jak Franta Vít (OK1FW) tam předváděl jeho nový transistorový TX a RX na 2m. Pamatuji si, jak vypravoval o tranzistorech AF239S a vůbec o tom, že vlastně stavěl dva prototypy, než udělal to poslední rádijko. Napájel to třemi plochými bateriemi a tuším, že to mělo výkon asi 200mW. Franta mi dokonce nabídl, že si tu sestavu mohu vyzkoušet pod svoji značkou (od roku 1967 měli OL stanice povolen dvoumetr). Používal k tomu anténu podle OK1KRC. Celek vlatně měl pro závod BBT. Pamatuje ještě někdo z kilowaťáků, co to byl závod BBT? Byl jsem tenkrát v radioamatérském nebi. Těsně před začátkém závodu PD jsem udělal na svoji značku asi 30 spojení. Jezdilo se AM módem a většinou se vysílalo na pevném kmitočtu a pásmo se prolaďovalo. Tímto způsobem sice vše trvalo strašně dlouho, ale za to z každého spojení měl člověk obrovskou radost. Ta parta, to povídání...to byla radioamatérská droga. Pamatuji si, jak se od Liberce přihnala bouřka a jak jsem se těch blesků strašně bál. Pak se to přehnalo a já s Frantou jsme se šli podívat na vrchol skály. Tenkrát tam ještě stával malý triangolák. Všiml jsem si, že tam něco srší. Jakmile však někde v blízkosti udeřilo, pak sršení přestalo. Až pohled na vrchol triangoláku vše vysvětlil. Poprvé v životě jsem tam viděl eliášův oheň. Ten klid a ozón opět cítím dodnes. Pak jsem delší čas čuchal jen výfukové plyny z parkovišť a tlačil se s turisty o poslední volný flek pod věží Ještěda. Vždy obrovský elán a snaha po co nejlepším výsledku. Vzpomínky na krásné polní dny mne vedli k tomu, že jsem ty novodobé PD už moc nemusel. Pak jsem dostal (jako závodník na volné noze) pozvánku ke klukům do Jablonce. Opět jsem měl možnost poslouchat různé historky, opět jsem měl možnost si opékat buřty. Zde nejde o bitvu o prvenství, zde jde o zážitky.
Radioamatérské jezírko u OK1KEP
OK1IF se "kochá"
Jarda OK1GZ a brácha OK1USP
