Den druhý 15.9. 2002

Ráno nádherné sluníčko. Plán je jasný. Navštívit jezero, kde nahoře má papež svoje letní sídlo. Sice mi říkali jak se to jmenuje, ale bohužel. Prohlížíme si malé náměstíčko. Mám obrovskou chuť se podívat i do jakési kaple. Ta je přímo v domě, kde papež má své letní sídlo. Malinko mne však děsí, že se prochází zábranou a každého kontrolují detektorem kovů.

Jakmile jsem se tam přiblížil, ostražité oči karabiniérů začínají sledovat mé pohyby. Strašně se jim líbí můj nový IC E90. Porovnávají to se svými rádii. Nu což, licenci mám, děj se vůle boží. Pomalu se přibližuji. V tom zřejmě intermodulačním účinkem můj Edvard ( IC E90) začne mluvit a ještě k tomu italsky. Cítím, jak houstne vzduch. A z mého rádia se stále ozývá Italština. Nevím co to bylo, ale podle reakcí karabiniérů to muselo být něco ve smyslu..“ pozor terorista, posilte hlídky..“. Nedalo se nic dělat, jsem dokonale obklíčen. Duchapřítomně se dotýkám knoflíku paměti a přelaďuji na místní středovlnné rádio. Abych je uklidnil, naladím ještě i nějakou FM stanici a s úsměvem odcházím. Byli to inteligenti a pochopili, že si zas nějaký výrobce rádií vyrábí svoje přijímače ve stylu vysílaček.

Atmosféra se uvolnila. Přesto však pro jistotu Edvarda vypínám a sundávám z něj i anténu. Scházím s Janičkou dolu k jezeru. Zapínám scanování. To by byla ostuda, být v IK0 a neudělat na FM jediné spojení. Scan se zastavuje na 145.775 MHz. Zrovna někdo dodělává spojení. Nadechnu se a jasnou českou angličtinou zašvitořím CQ from IK0/OK1IF/P. Abych jim dokázal, že nejsem zelenáč a můj kámoš je Claudio I4XCC, na konci ještě vykřikuji GAMBIO. Jo pánové…

To co se ozvalo, tak to mi nikdo nemusel překládat. Bylo to něco, jako když jedna Trutnovská stanice po 10 pivech vyhání černochy z OK0C.

Jasně jsem pochopil, že mi chtěli říci něco v tom slova smyslu, jako: „ nelez sem blbečku, cožpak nevidíš, že se tady bavíme a vůbec neotravuj nás, když neumíš italsky „. Na závěr se mi dokonce zdálo, že bylo vyřčeno i slovo „ kornúto „. To je myslím největší urážka na Sicílii. Tak tedy do paroháčů mi nadávat nemuseli.

Když skončili svoji uvítací řeč, měl jsem pocit, že jim musím dát najevo, že jim rozumím. Ve zmatku se mi však přehodila slovní zásoba a tak jsem jim dal jasnou odpověď:

„ Spasíbo „……jo pánové…nevím co se stalo, ale chvíli bylo naprosté ticho. Pak se ozval zřejmě nejvyšší boss tohoto převaděče a zeptal se naprosto jasně “ ..“ Eéééhhhh „. Možná toto slovo neznáte. Používá se však na celém světě. Já se ho naučil v Moskvě. V doslovném překladu znamená: „ milý příteli, protože jsme nerozuměli Vaší otázce, byl byste tak laskav a nemohl byste nám ji prosím zopakovat? „. Nastalo trapné ticho. Aby viděli, že jsem inteligent, váženým, leč tvrdým hlasem jsem jim odpověděl: „ Si „. Tím jsem zřejmě dokončil mé první spojení s italskými přáteli. Pak se strhla taková hádka a nazývali mne takovými slůvky, které se zřejmě nedají ani přeložit. Je to divné, ale nadávali mne v jednom kuse asi pět minut.

No nevadí. Mají smůlu. Můj nejtěžší diplom na světě WW817FT zkrátka nedostanou. Abych se vyrovnal se záznamy v mém staničním deníku, píšu do něj. Spojení s pěti neznámými italskými stanicemi, kteří mi strašně nadávali. Pak se řekne CEPT. Večer jdu spát po dobré večeři plavající v olivovém oleji…

Pokračování příště..