Jak si udělat

Jak si udělat „pendrek“ pro kv

Nejdříve několik slov úvodem.

Níže popsaný a celkem podrobný, ne však detailní postup nelze brát jako úplný a přesný stavební návod, je spíše námětem k experimentování. Každý si musí uvědomit co chce. Jestli chce zapojit trochu svého rozumu, intuice, šikovnosti, fantazie, času a nervů s výsledkem nejistým, nebo jestli chce postupovat slepě a doslovně a pak, v případě neúspěchu, spílat „blbci“, který napsal níže uvedené řádky. V tomto případě nemusíte pokračovat ani ve čtení a běžte dělat něco užitečnějšího.

Tento typ antény není žádnou novinkou. V literatuře se často označuje jako helical a její provedení jako „miniflex“. Myšlenka vychází z článku uveřejněného někdy v 70-tých letech, myslím, v AR. Číslo a ani ročník si bohužel nepamatuji.

Dále bych chtěl podotknout, že popsaná anténa také není žádným zázrakem. Každý kus naladěného drátu, dipól, GP natož směrová anténa bude „chodit“ výrazně lépe. Nemůžeme počítat s tím, že se dovoláme na všechny stanice, které uslyšíme nebo že za týden uděláme 5BDXCC. Budeme rádi podaří-li se nám něco uslyšet a za velmi příznivých podmínek udělat alespoň nějaké to spojení. (I když mezi Nebem a Zemí jsou věci …. ?!) Anténa je určena spíše pro poslech případně i zavysílání-si v místech a situacích, kdy nemáme možnost použít anténu lepší. Také s výkonem vysilače to nesmíme přehánět, použijeme maximálně jednotky wattů nechceme-li se v její blízkosti „ugrilovat“ nebo ji roztavit. Musíme si také uvědomit, že vstupní impedance antény není ideální a značně se mění v závislosti od použití (radiostanice a různé vodiče s ní spojené tvoří „nějakou“ protiváhu, také blízké předměty anténu mohou rozladit). Pozor tedy na koncový stupeň Vaší radiostanice. Pokud není dostatečně ochráněn proti nepřizpůsobení, do antény raději nevysílejte !!!

Popsaná mechanická konstrukce je vhodná pro kmitočty v rozmezí cca 14 až 30 MHz. ( Tvořivosti a iniciativě se žádné meze nekladou.) Anténa je také poměrně úzkopásmová. Budeme rádi podaří-li se nám ji uspokojivě nastavit pro použití CW i SSB úseku jednoho pásma. Z toho vyplývá – co pásmo to anténa.

Nyní již bez přílišného povídání a teorie. Ta je v tomto případě asi zbytečná. Zájemce, kteří bez ní nemohou žít odkazuji na odbornou literaturu rovnicemi pana Maxwella a teorií elektromagnetického pole počínaje a různými populárními knihami a články konče. Taktéž množství dat uložených v tajemné síti internetu je téměř nevyčerpatelné.

Ještě jedno důležité upozornění !!! Jestliže se pustíte do stavby uvědomte si, že to děláte dobrovolně, z vlastní vůle, na vlastní riziko a nebezpečí vědomi si všech možných i nemožných následků. Odmítám veškerou kritiku i právní nároky vyplývající z poškození Vašeho majetku či zdraví.

Co tedy budeme potřebovat:

- BNC (TNC) kabelový konektor pro kabel o průměru cca 5 až 7 mm (RG 58 apod.). Je zapotřebí aby konektor byl celokovový. Konektory s plastovou převlečnou bajonetovou maticí lze sice také použít ale jsou pak problémy s mechanickou pevností antény. Dle účelu je možno použít i konektor „úhlový“.

- Kousek – alespoň 30 cm koaxiálního kabelu s průměrem vnější izolace cca 10,5mm (např. RG 213) ( obr. 1). Já v případě potřeby používám starý Bratislavský VLEOM.

- Několik metrů smaltovaného nejlépe „samopájitelného“ Cu drátu o průměru 0,3 mm .

- Asi 30 cm tepelně smrštitelné bužírky. (Ta však není nutná – lze nahradit trochou acetonu .)

- Gumovou nebo plastovou čepičku na zakrytí konce antény.

- Vhodné měřící zařízení. Je možno použít VF generátor a VF milivoltmetr nebo VF můstek např. „šumový“ ( konstrukce byly mnohokrát zveřejněny), pro nalezení rezonance antény a její předladění. Lze také použít citlivý KV přijímač s průběžným laděním přes pásmo KV. ( S GDO jsem to nezkoušel.)

- Běžné nástroje a nářadí, které má jistě každý kutil, neřknu-li radioamatér doma.

- Trochu času, šikovnosti a hlavně trpělivosti. Komu co to třetí schází, tak ještě vhodné „antidepresivum“. Někomu pomůže flaška, jinému štípání dříví. Já upřednostňuji procházku v lese. Každému co jak vyhovuje.

Nyní pracovní postup:

1) Nejprve „rozebereme“ koaxiální kabel. Vytáhneme vnitřní jádro (izolaci) – budeme potřebovat, stínění – vyhodíme ( nebo schováme – lze použít na silný zemnící spoj apod.), z vnitřní izolace vytáhneme vodič (lanko) – kousíček se nám hodí, vnější izolaci také použijeme.

2) Jeden konec vnitřní izolace zarovnáme nožem. Asi 20 mm od tohoto konce vyvrtáme nebo lépe propíchneme silnější nahřátou jehlou „dirku“ pro provlečení drátu. Je lépe ji udělat mírně šikmo. Drát o průměru 0,3 mm na jednom konci odizolujeme v délce asi 10 mm (samopájitelný nemusíme) a provlečeme již zmíněnou dírkou. Tento konec navineme na konec 15 až 20 mm dlouhého silnějšího vodiče a zapájíme. Lze použít vnitřní vodič z koaxiálu, nebo jiný (čím silnější tím lepší; musí se však vejít do dutinky BNC konektoru). Na druhý konec tohoto silnějšího vodiče nasuneme a zapájíme dutinku BNC konektoru. Přidržujeme pinzetou nebo kleštičkami. Jednak to pálí a také by se nám samozřejmě rozletoval druhý, již zapájený konec. Vše snad lze pochopit z obr. 2 . Tuto sestavu mírně nahřejeme a kleštičkami vtlačíme do otvoru ve vnitřní izolaci. Vhodnou míru zatlačení musíme odhadnout, případně odzkoušet tak aby po sesazení konektoru dutinka správně „seděla“ (obr.3). Můžeme zajistit vhodným lepidlem.

3) Nyní trochu té trpělivosti. Na vnitřní izolaci bývalého koaxu navineme vodič o průměru 0,3mm se stoupáním 0,3 až 0,5mm. Můžeme si pomoci tím, že vineme vodiče dva a ten nepotřebný pak zase odvineme (Kolik závitů nevím. Zkoušel jsem je počítat, měřit indukčnost, délku vodiče ale co anténa to originál. Hodnoty vzhledem k rezonanci antény jsou od „Šumavy k Tarám“. Závisí to asi na všem. Stoupání, průměr jádra, na utažení vodiče, na konečném převlečení bužírkou atp.). Je zapotřebí navinout v délce „l„ cca 25 cm (pro použití antény v pásmu 28 MHZ). Po navinutí volný konec zajistíme proti samovolnému odmotání. Např. zase provlečením dirkou, izolepou a pod. (obr.3)

4) V této fázi potřebujeme anténu sesadit a převléci ochrannou, zároveň i zpevňující bužírkou (ne moc těsně – viz dále). Je možno použít různých postupů a variant. Záleží na typu konektoru. Vejde-li se nám navinuté jádro i s převlečenou bužírkou do „těla“ konektoru, obr.5, použijeme tuto variantu (je účelné ještě zajistit vhodným lepidlem). Pokud ne, tak použijeme možnost dle obr.4, kde konec jádra provlečeme pojistnou maticí konektoru (asi budeme muset upravit vnitřní průměr matice – musí to jít těsně, případně zalepit) a bužírku po sestavení konektoru přetáhneme přes jeho tělo až k bajonetu. Navinutou anténu lze přetáhnout tepelně smrštitelnou bužírkou. Setkal jsem se však s bužírkami, které mají špatné VF vlastnosti a pohltí část energie – ztráty. Používám tedy o něco více pracnější možnost. Vnější izolaci sundanou z koaxu namočíme na chvíli do trirchloretylénu nebo acetonu (několik jednotek až desítek min. záleží na materiálu – PE). Izolace změkne a mírně „nabobtná“, pak ji můžeme pohodlně navléci kam potřebujeme. Ale pozor, nenecháme jí namočenou zbytečně dlouho, jen co nám její „změknutí“ dovolí navlečení. Po vyschnutí by příliš ztvrdla a zkřehla. Necháme pořádně vyschnout (nejlépe den „uležet“).

5) Nyní přichází vrchol naší činnosti a to naladění antény. S ním však přichází i výše jmenované ustanovení o trpělivosti. Odkrojíme volný konec sestavené antény tak, abychom uvolnili zajištěný konec vodiče a necháme ho vyčnívat cca 1cm. Dále zjistíme kde nám anténa rezonuje. Pro zjištění rezonančního kmitočtu používám Vf generátor na jehož konektor nasunu konektor antény a pomocí VF milivoltmeru (s několika cm drátu na sondě jako anténky ve vzdálenosti několika desítek cm – záleží na citlivosti mV metru a výkonu generátoru) prolaďováním zjistím rezonanci antény. Analogicky lze rezonanční kmitočet zjistit pomocí můstku. Nemáme-li jedno ani druhé můžeme rezonanci najít dle síly šumu a signálů z KV pásma na přijímači ( to ale musíme dělat v době kdy pásmo není „tiché“). Důležité je, aby kolem antény byl volný prostor. Přiblížení např. ruky na vzdálenost cca 30 cm anténu již rozlaďuje. Maximum je relativně „ostré“; je znát rozladění kmitočtu o 100kHz. Pokud se vše podaří mohla by vyjít rezonance někde mezi 20 až 25 Mhz. Pokud ne, tak nezoufejte, stačí když bude někde níže nebo v ideálním případě rovna kmitočtu uvažovaného pásma. Nepodaří-li se nám to použijeme vhodnou dávku „antidepresiva“, zamyslíme se co bychom mohli udělat trochu jinak (např. navinout vodič s menším stoupáním) a můžeme začít znovu. Je-li rezonance podstatně níže (o více jak ~ 5MHz) anténu můžeme odkrojením o něco zkrátit (po~1cm) – ale opatrně raději odzkoušíme. Přiblížíme-li se takto k žádanému kmitočtu začneme anténu zkracovat odmotáváním (vytahujeme tahem zpod bužírky) dříve pracně navinutého vodiče. Po odvinutí vždy odštípneme (necháme si „koukat“ asi 1cm) a zkontrolujeme rezonanci. Z počátku se zdá že to moc nezabírá, ale pozor, s přibližováním se k žádanému kmitočtu to jde rychle (je pak znát každý cm). Dostali-li jsme se tam kam potřebujeme, máme téměř hotovo. Vyčnívající koneček vodiče přehneme přes okraj bužírky a na konec antény navlečeme „čepičku“ ( i ta má vliv na naladění antény).

6) Anténu připojíme k radiostanici. (Tak jak ji budeme používat, konektor na konektor.) Stanici zapneme a proladíme pásmo a pokud to naše stanice umí tak i více. Na síle signálů i šumu poznáme jestli jsme se trefili správně. Pokud je vše v pořádku můžeme zkusit zaklíčovat a zkontrolovat průběh PSV. Případně výše jmenovaným postupem můžeme doladit. Jestliže zkracování mírně přeženeme není vše ztraceno. Na zbylý koneček drátu naletujeme 1 až 2cm vodiče a jeho „natvarováním“(zmuchláním pod čepičkou příp. zasunutím do otvoru v jádru) anténu „dotáhneme“. (V pásmu „21“ a „28“ Mhz se mi podařilo PSV 1,2). Je zapotřebí aby byl PSV-metr zabudován ve stanici jinak je naladění ovlivňováno propojením PSV-metru a stanice. V tomto případě můžeme použít idikátoru síly pole (min. vzdálenost 1m a volný prostor) a zkontrolovat kmitočet při kterém dochází k maximálnímu vyzařování. Docela to „sedí“ s kontrolou prováděnou přijímačem jen maximum je výraznější a lépe patrné. Nevíme pak sice jaké že PSV to máme ale nevadí, stejně s tím nic lepšího neuděláme.

7) Máme hotovo. Můžeme poslouchat, případně si zkusit nějaké to spojení. Povede se to? Jestli je to ono co jsme očekávali můžeme si udělat anténu na jiné pásmo a zkusit to tam. Nebojte, už to půjde lépe a určitě bude i hezčí. Nejste-li spokojeni s výsledkem myslím, že to také moc nevadí. Přispěli jste k prozkoumání něčeho, byť třeba i jen pro Vás, nového. Řekněte si, že promarněný čas jste mohli strávit horším způsobem případně si dle potřeby si vezměte dávku „antidepresiva“. A zbylý BNC konektor? Ten se určitě ve Vaší hamovně zužitkuje.

Nyní už jen trochu povídání na závěr.

Jak jste si přečetli výroba antény není složitá a ani finančně náročná. Nicméně jako každá věc má něco svého. Zejména naladění je tak trochu duchařinou. Můžeme to ale zkusit a něčemu novému se přiučit. Zabýval jsem se výrobou podobné antény (pro mírně odlišný účel použití ) profesionálně. Používám postup trochu jiný, v amatérské praxi těžko realizovatelný zejména s ohledem na použité komponenty.

Před časem se zrodila myšlenka použít tuto anténu pro radioamatérský provoz v „horních“ KV pásmech. Výsledky, byť i z krátkých zkoušek mě mile překvapily. Pokud se rozhodnete si anténu udělat a otestovat zajímal by mě Váš názor , samozřejmě kladný i záporný.

Pokud se neodvážíte do stavby pustit nebo nemáte možnost a přesto by jste si chtěli anténu vyzkoušet nevadí, ozvěte se. Poslední dobou jsem sice dost časově zaneprázdněn ale pokud to půjde pomohu radou i jinak.

ok1fry@cmail.cz

21.05.2002

Hromadná výroba a výroba za úplatu se souhlasem autora.

OBR. 1-3 OBR. 4-5