Den osmý 30.6.2007 - Sen o hořící FT817

Nevím, co ovlivňuje naše sny, ale možná to byl onen pstruh, co jsem měl k večeři. Možná to trošku více bylo kořeněno a mozek ve fázi gama si to propojil s naším hobby. Zkrátka prožil jsem celkem naturalistický sen o tom, jak mi při QRPování chytla FT817 plamenem. Ráno při probuzení mi to nedalo a šel jsem ji projistotu zkontrolovat. Udělal jsem pár smysluplných spojení typu "svítí sluníčko a je mi teplo". Přeci jenom QRP a SSB, to nějak nejde k sobě. Měl jsem spojení i s Toníkem OK1IAP a přemluvil mne k návštěvě Bavorova. Jana byla sice zásadně proti - "přeci je tam nebudeme otravovat", ale nakonec jsem ji řekl něco o HAMspiritu a tak souhlasila. Vůbec taková ta neformální setkání  jsou většinou daleko pěknější, jak dlouho připravovaná "mega" setkání.

Na dnešek jsem předpovídal docela slušné počasí. Nikde nic nehrozí, zkrátka dnes si dáme zabíračku. Vyrážíme hned po snídani. Bohužel v dosahu není žádná SOTA a tak tahat sebou zařízení se mi moc nechce. Vyrážíme polní cestou. Nádhera, nikde nikdo, jen ptáčkové. Kocháme se tou nádhernou přírodou. Bohužel jen do doby, kdy zjistíme, že jsme si sebou nevzali vodu. Bez vody ujít 28 Km, to zkrátka nejde. Přemýšlíme o tom, zda se vrátit, či to nechat náhodě a sehnat si nějakou limonádu v hospodách. Bohužel já i Jana jsme úplně stejní. Stále nás láká něco nového. Nikdy se nevracíme po stejné cestě zpět. Nakonec tedy spoléháme na náhodu a pokračujeme podle původního plánu. Možná, že potkáme někde hospodu.

Před Kokořovem je obrovská hromada nádherného kravského hnoje. Janička je ve svém živlu. Jako zahrádkářka hnůj vyloženě miluje. A tak ho očucháváme a odhadujeme o kolik by se nám zvedly výnosy brambor. Vůbec naše zahrádka a brambory. To je věc. Už kdysi jsem psal o tom, že jsem do země uložil 50 brambor a v době sklizně jsem jich vykopal 48 a to ještě menších, než které jsem do země strčil. Podle mne naprosto ztrátová činnost. Pak jsem vypracoval zvláštní systém pěstování. Tak zvané dvouročky. Zkrátka brambory zasadíte, nevykopete a necháte je přežít zimu. Oni pak na jaře opět vyrazí a pak se již dají i sklízet. Při tomto systému jsem si všiml, že za dva roky se namnožily přesně o 30 procent. Jednou jsem s touto teorií seznamoval i nějakého zahrádkáře. Ten se na mne díval jak na zahrádkáře třídy "D". Jeho rada byla jasná: "Sežeň si někde hnůj a uvidíš". Od té doby je ze mne zahrádkář třídy "A". Sice brambory mám stále malé, ale přesně vím, co by to chtělo. A když je zle, tak si brambory koupím v Bille.

V Kokořovech jdeme kolem malinkatého krámku se smíšeným zbožím. Je sobota ráno a kupodivu tam někdo je. Velice příjemná paní je očividně ráda, že jsme její krámek navštívili. Trošku přemýšlím, kolik může mít asi zisku. Vychází mi to na číslo daleko menší než je minimální mzda. Kupujeme si Mathonku a Jana si kupuje ještě nějaká prošlá "pitíčka". Je to prošlé jen asi 14 dní a tak tu hodnou paní nechceme znervózňovat. Však si to naše tělo přebere. Vzpomínám, kdy naposled jsem chodil ještě na pivo (myšleno, že jsem na túře místo vody pil pivo HI). Tuším, že to bylo někdy v roce asi 1998. Pak jsem zjistil, že při delší túře si nikdy nesmím dát piva dvě. Pak mi totálně ztvrdnou nohy. Ale naopak jedno pivo docela slušně doplní živiny. Působí to okamžitě a povzbudivě. Pomalu se dostáváme na turistickou červenou.

   Cesta se nám malinko komplikuje, protože turistická značka vede přes oboru, v které pěstují býky. Přemýšlím, co by asi můj šátek v nich vyvolal za pocity. Raději to nebudeme zkoušet. Jdeme tedy kousek po silnici a  odbočujeme doprava. Krásná polní cesta. Maliny, kytky, nádhera. Dokonce v dálce už je vidět Zelená Hora.

Postupně se dostáváme až do Prádla. Zde pozornému turistovi určitě neujde, že je v místě veliké naší likérky. Trošku Janu zlobím, že bychom se mohli zastavit v místní hospodě. Na dveřích totiž píší, že jsou podnikovou prodejnou. Jana tuší to veliké nebezpečí a tak mne rezolutně odvádí. No škoda HI. Jdeme kolem nějakého hřiště. Už na první "čuch" je zřejmé, že zde dělají dobré klobásky. Zastavujeme se a dáváme si jednu i s pivem. Je to zajímavé, ale zdejší mládež zde uspořádala turnaj v nohejbalu. Chvíli je poslouchám a sleduji. Baví se, je tam sranda.... Dokonce i jeden "šavlovník" se v brzku vrátí a vypadá zase jako střízlivý. Myslím, že v této lokalitě se umí bavit a umí pít.

Pomalu jdeme dál přes vrch Na skalici. Zde posílám SMS a přes klatovský převaděč se stačíme ještě pozdravit s Vláďou OK1IVU.

Červený most je krásně opraven.

Bohužel zámek na Zelené hoře je uzavřen. I blízká hospoda. Co se dá dělat, najíme se tedy až v Nepomuku. Postupně jdeme kolem bývalých vojenských bytů. Okamžitě se mi vybavuje scéna z Černých baronů. Jasně, na tomto místě to bylo filmováno.

Jana a její zábava - veliké stromy. Tentokrát jsem ji musel vyfotit u nádherné lípy.

A přicházíme do Nepomuku.

Vcházíme do hospůdky u Zeleného stromu. Mají zde i nekuřáckou jídelnu. Jaká to oáza klidu. Dávám si svíčkovou s brusinkami. To skutečně nemělo chybu. Však je to vidět i na dalším obrázku HI.

Mezi Libercem a Nepomukem existuje "radiový" kanál. Vypravoval mi o něm Jindra Sluka OK1VBG ( bohužel již není mezi námi ). Říkal, že ať byly jakékoliv podmínky, tak vždy měl spojení s OK1V??. Před asi 5 lety jsme přes Nepomuk projížděli. Na chvíli jsme se tam zastavili a pamatuji si, že jsem okamžitě objevil směrovku na 2m. Letos ať jsem koukal, jak jsem koukal. Nikde nic.

Postupně jdeme dál po modré. Očividně je vidět, že tento kraj není krajem turistů. Turistická modrá je zarostlá, místy ji ztrácíme. Naštěstí mám souřadnice našeho QTH uloženy v GPS a tak jdeme nejkratší přímou cestou. Pomalu přicházíme do kempu. Jana neodolá a dává si zmrzlinu.

Kemp je zaplněn. Je zde plno kolařů. Chaty vedle nás jsou plny. Přicházíme k naší chatě a tam nacházíme lísteček se vzkazem, ať okamžitě chatu vyklidíme. Nevím, co si o tom mám myslet, zřejmě nějaký omyl, přeci jsme si chatu zaplatili až do zítřka. Nijak se nevzrušuji, když tu si všímám, jak se k k naší chatě blíží uklízečka. Ukazuji ji účet. Vrtí hlavou a jde to nahlásit do recepce. Prý se paní vedoucí spletla HI. Po večeři ještě nahrávám QTC 8 . Celkem jsme  ušli asi 18 km  při spotřebě 5 piv. To je v přepočtu 30 piv na 100km. Ano naše těla žerou více, jak naše borůvka Š 105. Při skedu dělám rekordních 36 spojení. Ozval se i Pavel OK1KZ a tvrdě se dožaduje vysvětlit pozdrav PZ. A jejda, zase jeden, který nic neví o naši "světové" expedici ptákovin. Jsme docela hezky a příjemně unaveni. Byl to hezký den.

Zítra tedy směr Bavorov. PZ