Den desátý 3.7.2007 - Nejdelší "pěškovýlet"

V noci sice pršelo, ale předpověď na dnešní den byla celkem příznivá. Již v roce 1996 jsme na expedici s Radkem OK1VRR ( dnes OK1RX) procházeli krásnou trasou ze Suchdola do Chlumu.

Vzpomínám, jak tenkrát ( před deseti lety) bylo možno si na břehu Hejtmana postavit stan a klidně přespat. Zkuste to nyní... Ta kapitalistická turistická mašina se nám rozjela. Všude samý kemp, všude chtějí peníze... Ale nebojte, bude hůř HI. Třeba jednou budou lesy obehnány ostnatými dráty a za vstup do prostoru se bude platit. HI

Ale vraťme se k té trase. Tenkrát jsme měli poruchu na naší borůvce a byli jsme nuceni odjet do servisu do Suchdola. Já čekal, než nám to opraví a Radek s Janou a Martou ( jeho xyl) šli právě tuto trasu. Doma mi pak vypravovali, že to bylo úžasné. Od té doby jsem si říkal, že to musíme také projít. Bohužel jsme se k tomu dostali až nyní.

Skutečně nádherná příroda. Dokonce ani blázniví kolaři zde nebyli. K naši spokojenosti snad chyběly jen houby. Bohužel nikde nic. Jen pár lišek.

Po cestě potkáte i pár rybníčků, bohužel napůl vypuštěných a nekoupavých. Postupně jsme se dostali až do Chlumu.

V Chlumu jsme si dali docela dobrý oběd. Dál jsme pokračovali směrem na Mekku našich vodáků - Majdalénu.

Jana miluje zdatné stromy, to je o ní všeobecně známo. U Purkrabského rybníka měla na co koukat. Každý strom je označen štítkem. Zkrátka paráda.

Postupně jsme se dostali až k známé hospodě "U Pilaře". Hospoda pěkná, bohužel na útulné zahrádce strašně "smrděla" nějaká žumpa. Nevím proč, ale při těchto vůních mi nechutná pivo. Dal jsem si raději kofolu.

Sluníčko nemilosrdně pálí. Původní plán sice zněl - pěšky až domů, ale za těchto teplot se nám nechtělo. Jdeme tedy na nádraží a jednu stanici směrem do Suchdola jedeme vláčkem. Má samozřejmě zpoždění, ale nějak nám to nevadí. Vedro příšerné, napadá mi, že je to jako stvořené na bouřku. Dívám se tedy na Internet. Ale ano, od jihu sem jde studená fronta, spojená s rozsáhlou bouřkovou činností. Z Alp to jde přesně na nás. "Však nebude tak zle", uklidňuji Janičku. "Tady je Suchdol a to znamená sucho".

Postupně přicházíme až k písáku. Okamžitě do něj lezeme a užíváme si té nádherné vody.

Stačím ještě odeslat foto do Nagana se vzkazem, jak je nám nádherně. Po příchodu do Kempu si zajdeme ještě do hospůdky. Bohužel se to však od jihu začíná docela slušně zatahovat. Nahrávám majákový text QTC 10 a jsem jako Ťava. Jdu si ještě na jedno pivko. Sleduji postup bouřkové fronty. Docházím k závěru, že nás to zasáhne někdy po deváté večer. Nevypadá to dobře. No nic, vlezu na band, rozhrnu pileHup, vyberu to a vypnu. Podle výpočtu na to budu mít asi 15 minut. Co by tomu kluci řekli, pokud bych už druhý den se kvůli bouřce na bandu neukázal. Asi bude problém s QRN, ale ta bouřková fronta je někde na jihu. Kluci jsou na severu, snad mne uslyší. Pro jistotu se stěhuji do auta. Zapínám rádio a kontroluji SSB. Je tam Petr OK1ARE a dává výzvu. Práská to příšerně. Kupodivu Petr můj SSB signál s 18dB kompresí bere. Stěžuje si však na příšerné QRN. No pane bože, to bude. Ještě koukám, kde je bouřková fronta. Vypadá to, že už asi 20 km jižně. No nic, budu to sledovat na Internetu a jakmile se to přiblíží na 5 km, vypnu to - kluci jsou staří mazáci a tak vědí, co je to QAZ. Pomalu začíná pršet. Jana jde spát. Otevírám okénko borůvky a poslouchám. Už je slyšet hrom. Napočítávám asi 15 sec, to je ...sakra je to odsud již asi 5 km. Ale to stihnu...

Nastavuji na klíči "vyšší" tempo a skutečně rozjíždím docela slušný pileHup. Za prvních 5 minut dělám 19 spojení. To je docela slušný rate asi kolem 230. Stanic je tam plno. Stačím ještě udělat Honzu OK1MNV a začínám v tom šíleném rachotu zapisovat značku nějaké OK1... ve sluchátkách se ozývá nějaké syčení. Koukám na LED mého tuneru a ty se sami rozsvěcují. Co to je? Něco mi říká.... vole, utrhni tu anténu a vyhoď ji z auta. Skutečně sahám po FT817, vyndávám z ní anténu, tu držím v jedné ruce a v druhé držím ATU s FT817, rychle otevírám dveře auta. V tom se to stalo. Jakoby někdo lámal klacky. Asi tak mne to připadalo. Obrovské světlo a vzápětí příšerná petelice s jasnou tlakovou vlnou. Nevím, jestli jsem v rukou cítil nějaký "náznak" elektrického výboje. Člověk by určitě sám od sebe nevyhodil FT817 do vzdálenosti 5m. Ale zkrátka zapůsobil asi sebeochranný mechanismus organismu. Zkrátka během zlomku sekundy jsem vše vyhodil z auta a zabouchl dveře. V tom obrovském záblesku se mi dokonce zdálo, že od antény vyšlehl oblouk na kostru auta. Nevím, nic jsem necítil, nic mne nebylo, jen jsem se příšerně lekl. Jakmile se auto od tlakové vlny dohoupalo, bylo mi jasné, že by FT817 na dešti dlouho nevydržela. Rychle jsem ji donesl do auta a ještě celý "popletený" jsem utrhl anténu od stanu a zahodil ji do lesa.

Záznam z deníku je zde:

Dnes se tomu již směji. Zajímavé je, že ta rána přišla těsně po spojení s OK1MNV. Že by Honza zionizoval oblohu nade mnou?

Šel jsem spát. Déšť byl tak vydatný, že impregnace stanu byla k ničemu. Od hlavní střechy začalo kapat na ložnici. Co s tím? Jana si vzpomněla, že v batohu máme igelitové pytle na odpadky. Trháme je a pokládáme na ložnici. Prosakující voda z hlavní střechy pak po tomto igelitu stéká na boční stěny ložnice. Spíme na nafukovačkách. Snad to vydrží až do rána. Ve tmě makám vedle sebe. Je to jasný, už se zde tvoří louže. Raději to Janě nebudu říkat. Však to nějak přežijeme. Zajímavé na celé příhodě je to, že po této ráně se zřejmě vyčerpala veškerá energie z mraků. Bouřka se pak přemístila někam jinam. Po tomto zážitku dnes už vím:

 

 

 

V noci se ještě několikrát probouzím. Skutečně krásně prší. Spacák už mám  namočen. Přesto se mi spí docela dobře. Podvědomě cítím, že po tomto zážitku už asi naše dovolená končí. Uvidíme co zítra.