3.7.2006
Den desátý
Dnes je pondělí. Vstáváme do krásného slunečního dne. Rychlý pohled na Meteosat jasně ukazuje, že dnes je den jak stavěný na turistiku. Za kempem Veveří je modrá turistická cesta, využívaná hlavně cyklisty. Vůbec cyklistika je asi fenomén současné doby. Jakoby každý si chtěl v jakémkoliv věku dokázat, že ještě má na to, aby sportoval. A tak potkáváte zaručeně nesportovní typy s hmotností hodně přesahující "cent", jak taky sportují. Proč ne? Bohužel však v určitých lokalitách cykloturistika přerostla únosné meze. Vezměte si třeba Jizerské hory. Tato oblast byla velice tvrdě zasažena exhalacemi a po "obalečovém" průšvihu, Jizerky vlastně odešly. Pro vytěžení obrovského množství napadeného dřeva, byly budovány nejrůznější silnice, silničky. Ty samozřejmě zůstaly do dnešních dnů a jsou ideálním místem pro cykloturistiku. A tak speciálním cykloautobusem jste vyvezeni nahoru a tam si jezdíte a jezdíte. Na závěr pouze sjedete po nenáročné cestě zpět dolů. Nádhera. Ale tato nádhera má svá negativa. Nevím jak vy, ale já pokud se dostanu na kolo, tak se ze mne stává "honič" kilometrů. Přestávám se věnovat okolí a soustřeďuji se pouze na kopce a sjezdy z nich. Smysl pak vidím jen v tom, kolik jsem těch kilometrů ujel. Proto mám raději turistiku, která dovoluje okolní přírodu sledovat "pomalejším" a "důkladnějším" způsobem.
Cyklisti "nahaněči" se pak stávají "závodníky" a ve své snaze najeti co nejvíce, začínají ohrožovat ty druhé. A tak jdete po turistické značené cestě a každou chvíli za sebou slyšíte zvonění, houkání. Úplně nejhorší sortou jsou pak "horští" cyklisté na terénních kolech. Ti Vás přepadají i na úzkých cestičkách výhradně turistických značených cest. Jsem na ně alergický. Oni vás leckdy nutí uskakovat do kaluží, jen aby "pán" cyklista nemusel zpomalit a nedej pánbůh vjeti do oné kaluže. Zjistil jsem však, že mých 100 kg živé váhy a hra na "hluchého" dědka je vytáčí k nepříčetnosti. Pokud v ruce držíte i pořádnou sukovici, pak skoro vždy dokáži i ty největší blázny usměrnit.
Z těchto a jiných důvodů, raději nepoužívám turistických značených cest a svoje trasy si připravuji sám, jen podle map. V době GPS to není vůbec žádný problém. Ze všech mapových podkladů mám nejraději mapy 1:50 000 v provedení "Harmanec". Bohužel však v poslední době musím konstatovat, že původní vojenské předlohy těchto map nám nějak zestárly. Typickou ukázkou je zelená turistická mapa Novohradských hor.
Ale vraťme se k dnešnímu dni. Při ranní snídani přepínám svůj GPS do souřadnicového systému S 1942. Má to své výhody. Tento systém umožňuje pohodlně odečítat landmarky pomocí již předdefinované sítě těchto map. Stačí Vám k tomu jednoduché pravítko. Systém zobrazování souřadnic má pak určitou logiku. Zkrátka cifra na posledním místě odpovídá přímo metrům vzdálenosti. Připravuji si tedy navigační systém landmarků a vymýšlím si vlastně navigační rébus pohybu vpřed po lesních cestách a cestičkách. Landmarky volím tak, aby odpovídaly důležitým bodům, jako jsou křižovatky cest, význačné skalní útvary atd. Zkrátka něco, co se dá vizuálně zkontrolovat. Pokud tato síť je dosti hustá, většinou se nic nestane, pokud nějaký bod neprojdu. GPS mne spolehlivě navádí po předem připravené trase. Nepoužívám drahého GPS, ale jen Garmin Legend s celkem malou volnou pamětí pro uložení map ( 8 MB ). Tento GPS se dá sehnat za celkem relativně malý peníz. Např:
http://www.skyfly.cz/shop/satelitni-navigacni-pristroje-gps-garmin?jazyk=cz
Doporučuji si však koupit americkou versi ( označena US ), která sice nemá ve své pevné paměti předdefinovánu silniční evropskou síť, ale americkou. Ale stojí podstatně méně. Do volné paměti si lze pak zdarma nahrát mapy, které jsou k dispozici třeba zde:
Pro turisty je pak asi nejdůležitější mít na mapách vrstevnicovou síť. Mapa stažená na předchozím odkazu, má jednu fantastickou vlastnost, že obsahuje velice podrobnou a relativně přesnou mapu vodstva ČR. To je skutečně fantastická navigační pomůcka. Pro turisty je to úplná fantazie. Většinou ( na rozdíl od cest ) potoky zůstávají na svých místech po dlouhá tisíciletí.
Ze své dlouholeté turistické zkušenosti však mohu říci je jedno: Pokud si připravujete landmarky ze zelených "Harmaneckých" map, budete někdy překvapeni. Zkrátka cestičky v nich namalované, už třeba vůbec nenajdete. Sám raději používám mapových podkladů z Automapy ČR 1:100 000 s GPS podklady. Ta nevychází ze zastaralých podkladů vojenských map, ale z nové databáze Kartografie. Cestičky tam namalované jsem vždy našel HI.
Tentokrát jsem tuto zásadu porušil a vše ( spěchal jsem a nechtěl jsem přepínat podklady z S 1942 na klasické ) jsem si připravil z turistické mapy. A tak jsme se nestačili divit. Některé cestičky jsou již totálně zarostlé a jen stěží je v okolní vegetaci rozeznáte. Jiné široké asfaltky jsou očividně vybudovány nově a v mapových podkladech nejsou vůbec zaneseny. Raději jsem mapu odložil a pohybovali jsme se vpřed pouze podle GPS. Okolí naštěstí je turisticky velice zajímavé.
Novohradské hory mají jedno specifikum. Skutečně netrpí na nedostatek vody. Pokud někde prší, pak určitě v Novohradských horách. A tak je tam plno potůčků, tůniček...
Postupně přicházíme až do Hojné Vody. Je to taková "Oáza" místního kraje. Jsou tam minimálně tři krásné hospůdky. Do jedné jsme i s Janičkou zašli. Nádhera.
Pivo Budvar 10 sice za 19 Kč, ale nedejte si to HI. Naštěstí jsme zpět šli přes Dobrou Vodu do Horní Stropnice. Zkrátka stále jen a jen z kopce.
Někdy jsme si připadali jak v pralesích.
Kostel v Dobré Vodě je taková dominanta, že si ho musím stále a stále
fotit.
Před příchodem do Horní Stropnice jsme navštívili i nově budovaný kemp. Po dobudování to skutečně bude dobré místo k táboření. Nádherné a čisté koupaliště, hospůdka...
Opět nám to nedá a fotíme si zdejší pamětihodnosti.
Z Horní Stropnice jdeme polní cestou až do Veveří. Škoda, že nejsou peníze na obnovu takových památek, které byly v minulosti zničeny naší armádou.
V místě, kde stával oltář, někdo provizorně vyrobil kříž. Je to jednoduché, prosté, ale stále to má svoji "hloubku". Postupně přicházíme až ke kempu. GPS ukazuje, že kemp je od nás jen 300 m. Musíme se však dostat pře potok. Na mapě je vyznačena cestička a brod. Jana však odmítá. Rozdělujeme se. Je to pro mne velice příjemné. Jana totiž musí až na můstek a tím si zachází něco kolem 3 km. Sedím již dávno v kempu a popíjím pivečko, po rádiu se Janě směju. "Jo kdybys šla se mnou HI". Dáváme si něco k jídlu v místním bufetu a nestačíme se divit. Tábořiště v kempu je plno kol, aut a stanů. Dokonce i před naším přívěsem je postavený stan. Máme tím vlastně "odříznutou" cestu. Zatím nám to nevadí, chceme zde zůstat ještě jeden den. Byl to hezký výlet. Ušli jsme něco kolem 24 km a je nám fajn. Zapínám rádio a dělám něco kolem 20 spojení. Ozývá se i Milan OK1JMS. Je to jedna z nejslabších stanic, ale slyšíme ho dobře. Pohled na synoptickou mapu jasně naznačuje, že zítra bude počasí opět skvělé.