29.6.2006
Den šestý
Každá ženská účastnice expedice má určitě jiný názor na QRP běsnění HI. Janička je sice operátorka třídy A, ale její trpělivost s rádii není nekonečná. Jakmile kluci z OL1EXP/ST oznámili odjezd domů, bylo mi jasné, že Janičku to potáhne jinam. Jsme tak už dlouhou dobu naučeni. Zkrátka na jednom místě vydržíme tak max. čtyři noci. Pak většinou již okolní krajinu máme turisticky poznánu a začne nás to táhnout jinam. Ne jinak tomu bylo i tentokrát.
Ráno je nádherné. Voda ve Vltavě se mi zdá neskutečně teplá. Měřím teplotu vody a zjišťuji, že je 14.7 C. Tak to jsem snad ještě nezažil. Není divu, minimální teplota v noci byla 13 C a to skutečně jen těsně před svítáním. Zkrátka nádhera. Ještě se koupeme a besedujeme s kluky, co a jak dál. Luboš má chatku zamluvenu do soboty, Radek se s ním sveze do Liberce. Loučíme se a pomalu začínáme balit. Při kontrole světel zjišťujeme, že nám nefunguje zadní mlhové světlo. Radek je velice aktivní a při opravě mám pocit, že nám snad předrátovává celou elektroinstalaci. Je to divné, ale někdo nám v koncové svítilně "ukradl" zem. Než provádět "odrezivění", tak asi bude výhodnější uzemnit to někde jinde. Celkem se zdařilo a lampička opět vesele svítí. Mzda za opravu v podobě dvou vychlazených lahvových piv, přišla Radkovi zřejmě k duhu. Nic nenamítá HI. Někdy kolem 10. hodiny vyrážíme. Krátce se zastavujeme ještě ve Volarech, abychom doplnili náš proviant. Koupili jsme tam i vynikající chléb, který jak se ukázalo, vydržel být chutný i po pěti dnech. Je to zajímavé, že v tak jednoduché receptuře, jako je výroba chleba, existují takové rozdíly. Však se ne nadarmo říká - kdo umí, ten umí. Jedeme podél Lipna až na odbočku směr Český Krumlov. Zkouším zběsile volat výzvu a scanuji veškeré direktní kmitočty. Nic.. Zkrátka doba krásného mobilního provozu skončila. Kde jsou ty doby, kdy jsme si z aut mávali a stále si s někým povídali. Z nedostatku "spojování" se alespoň přes mobilní telefon napojuji na Internet a stahuji poslední obrázky z Meteosatu a čtu si zprávy. Malinko pod námi se něco děje, ale pevně věřím, že nás to zastihne až večer. Směřujeme do pro nás ještě turisticky nezmapovaných Novohradských hor. Sice jsme již v campu Veveří byli, ale tenkrát jsme nestihli projít ještě dvě z předem připravených túr. Chceme se tedy zdržet tak dvě, tři noci a pojedeme dál. Kemp ve Veveří je velice kvalitní a je vyhledáván zvláště "kolaři".
http://www.volny.cz/camp.veveri/
Přijíždíme až v odpoledních hodinách. Kemp je úplně prázdný, jsme tam téměř sami. Má to svoji výhodu, můžeme si volit libovolné místo. Vůbec volba místa u amatérské expedice je vždy stejná, zkrátka místo vybírám podle možnosti postavit kvalitní anténu. Ve Veveří to je jasné hned od začátku. Nádherné místečko s ohništěm a ve vzdálenosti asi 30m je myslivecký posed. Hurá, nebudu muset lézt na stromy, ale v klidu si anténu vyrobím vylezením na posed.
Tak takto vypadá náš přívěs v transportní pozici.
Máme s Janičkou již takovou praxi, že postavení přívěsu je otázkou 10 minut. Ještě natáhnout anténu a můžeme vyrazit na rekognoskaci terénu. A zde se pánové stala osudná chyba. Já meteorolog amatér, jsem se zapomněl podívat na aktuální radarový snímek. Zkrátka necítil jsem potřebu. Bylo sice zataženo, ale vůbec by mne nenapadlo, že by z tohoto mohl pršet. Paní recepční nás dokonce bere autem do městečka Nové Hrady. Je to velice milé a nádherné místo.
Nádhera.. Nějakým nedopatřením jsme si doma zapomněli manikůru. V místním "Super Marketu" však mají všechno. V tom se počasí nějak rychle zhoršuje. Koukám na poslední radarový snímek a je mi to jasné. Rychle tedy odcházíme a snažíme se rychlou chůzí se dešti vyhnout. Nějaký domorodec nás sleduje: "Nechci Vám do toho mluvit, ale asi zmoknete, věřte mi, jsem zdejší a znám to tu". Jo dědo díky, to vím i bez tebe. Radarový snímek ukazuje, že intenzivně prší asi 10 km pod námi. Podle výpočtu zjišťuji, že nás to zasáhne během 10 minut. Přemýšlím, kolik mám osobní rekord v běhu na 1 km. Myslím, že jsem kilometr běhal asi za 3 minuty. Janičce vydávám příkazy. Někde se schovej, já mezitím doběhnu pro auto a přijedu. Joj, to jsem si dal. Nějak jsem zapomněl, že ten osobní rekord jsem měl před 35 roky. Je to divné, ale byl jsem rád, že jsem ony dva kilometry uběhl asi za 10 minut HI. Samozřejmě déšť přišel dřív, než jsem předpokládal. Jak to dopadlo je všem jasné. Celý mokrý startuji auťák a jedu pro Janu. K mému velkému zděšení však Jana doběhla asi o minutu déle než já. Co se dá dělat, jdeme se osprchovat a převlékáme se do čistého a hlavně do suchého. Docela to bylo fajn. Malinko se děsíme, co vlastně budeme dělat, když bude pršet déle. Jana pro jistotu navštívila místní knihovnu ( skutečně v kempu půjčují knihy ). Konstatujeme, že v přívěsu se déšť dá vydržet. Děláme si kávičku a já zapínám rádio. Na 80m je prázdno. Ladím 10 MHz a nějakému Angličanovi vysvětluji, že podnikáme QRP expedici a že hlavní naše náplň je vysílání z lesa. Vůbec neví, která bije. Vůbec mu to není jasné a nechápe, proč musím vysílat z lesa. Nemohu mu to vysvětlit a tak Ftéčko raději vypínám. Otevíráme raději láhev modrého portugalu. Hezké odpoledne. Přemýšlím, které rádio jsem si sebou vzal zbytečně. Docházím k názoru, že tím zbytečným rádiem je FT817. Proč? Hlavně asi z toho důvodu, že mám rád telegrafii. Těch SSB spojení dělám minimum, daleko více zábavnější je vysílat CW. Dělat však spojení na 14 MHz a z lesa? Ne to ne. Tato expedice je právě hezká z toho důvodu, že se bavíme s kamarády, oni sledují naše cesty a těší se na spojení s námi, jako my se těšíme na spojení s nimi. Pokud tedy vysíláme jen na 80m, pak FT817 při 5W výstupního výkonu si "bere" kolem 2A. Avšak např. SW80+ má při výstupním výkonu 3W spotřebu asi 380 mA. A to vůbec nemluvím o spotřebě při příjmu. FTéčko si bere něco kolem 300 mA, kdežto SW80+ něco kolem 28 mA. Rozdíl mezi 5W a 3W ( asi 2.5 dB ) téměř není k poznání. Přitom poslech na SW80+ je téměř shodný s poslechem na FT817.
Stejně mne však nejvíce lákají spojení na Rozkmita. To je přesně to zařízení, které je přímo určeno pro "lesní" toulky. Přemýšlím, zda ještě někdy pojedu na "čundr" v tom pravém slova smyslu. To, co jsme v mládí dělali běžně. Zkrátka vyrazit s celtou, konzervou a spacákem. Tam každý kilogram navíc je šíleně znát. Asi bych v tom případě volil Rozkmita. Je to vlastně realizace mého vysněného rádia v provedení "lesní toulky". Vůbec nevadí, že rádio je "jen" dvoukmitočtové. Spíše naopak. Zkrátka zapnu to a buď tam ten kolega je a nebo není HI. Výhoda možnosti "bezobslužného" majákového vysílání je též vynikající. Malinko mne napadá, jestli nejsem amatérský blázen HI. Totiž dnes už existuje hodně málo nadšenců, kteří vůbec chápou o co se tady jedná. V duchu si říkám. Jestli ještě ten amatérismus bude fungovat za 5 let, pak mi snad půjčí vnoučka. Naučím ho telegraf, dostane GPS, stan, konzervu a budeme si hrát. Opojen bubnováním deště na střechu přívěsu vymýšlím něco jako "ptákovina" na třetí. Zkrátka vnouček dostane jen rádio a GPS. V určitou dobu mu radiovou depeší vyšlu koordináty místa, kde najde poklad. To by mohl být třeba bochník chleba a konzerva. Pokud to špatně zachytí a nebo nedohledá tuto geocache, pak bude mít smůlu. Asi jsem mluvil ze spaní. Jana na mne kouká jako na blázna. Chvíli přemýšlí a pak říká: "ty seš asi prdlej nebo co". Rychle se ji snažím něco vysvětlit, jako že to byl fór..... Ale.... A tak ji uklidňuji: "Neboj, to jsou jen takové klukovské sny z mládí, to víš, že by měl sebou emergency mobilní telefon". Jana mi pro jistotu sahá na čelo. "Člověče ty snad máš horečku a blouzníš". Hmmm... Rychle si dám ještě sklenku portugala a zapínám rádio na sked. Jarda OK1MKX mi sděluje, že skupina base 2 v pořádku dorazila do Prahy. Přeje nám krásné zážitky. Reporty nic moc, ale dělám asi 18 spojení. Dokonce se objevil i Mirek OK2BUH a Miro OM3EK. Vypínám rádio a před usnutím ještě precizuji svoje myšlenky. Asi budu muset pro vnoučka pořídit ještě GPS a postavit dalšího Rozkmita. Zase jsem asi mluvil ze spaní, Jana totiž resolutně přikazuje: "Už toho nech, ty blázne, a spi". Raději se otáčím na druhý bok a přemýšlím, že by ten Rozkmit měl mít ve společné krabičce ještě anténní člen a baterie. Přemýšlím, že by "tužkáče" mohli stačit na týdenní vysílání.....