Dokonce nejdeme po turistické modré, ale našli jsme si krásnou cestičku
podél Vltavy. Bohužel to byla stezka rybářů a zřejmě těch "třpytkařů",
co nosí dlouhé gumové kalhoty. Musíme se vrátit. Ale při cestě zpět nacházíme
nádherně zachovalý ŘOPík.
27.6.2006
Den čtvrtý
O každé dovolené se dá říci vždy to samé. Zkrátka šíleně rychle to utíká. Přitom index utíkání je jasně dán mírou aktivity. Jinými slovy. Pokud nic neděláte, utíká to daleko rychleji. To je zajímavý fenomén zjištěný našim nestorem QRP vysílání v Čechách - Jožem Ferem. Ale pozor tato poučka platí jen na dovolené. Pokud jste v pracovním cyklu - je tomu naopak. Po nočním dešti lze konstatovat: Včerejší max. teplota byla 30.3 °C a dnešní minimální ranní je 13 °C. Po nočním dešti však zjišťuji nepříjemnou věc. Uplavaly mi tři piva. Na druhou stranu však z vodní praxe vím, že lahvová piva krásně plavou a jsou použitelná na jakékoliv části toku.
Vzpomínám, jak jsme někdy kolem roku 1988 jeli s Radkem OK1VRR na vodu. Postupně jsme sjeli hoření tok a pak jsme sjížděli z Vyššího Brodu do Boršova. Bylo příšerné vedro. Tenkrát se ještě mohlo tábořit pod Dívčím kamenem. Bylo to nádherné místo. Mělo to však své "zásobovací" problémy. Nejbližší hospoda byla vzdálena několik kilometrů. Většinou se to řešilo dopravením zásob v lodi. Zkrátka kolik piv jste si sebou do lodi vzali, tolik jste jich mohli u večerního ohýnku vypít. Byl to takový dost veliký problém. Jestliže jste při užitečném výtlaku lodi 0.15 tuny naložili více piv, nemohli jste sebou např. vzít už stan. A tak si pamatuji, že jsme si brali standardní dávku spočívající v počtu 12 piv a jedné lahve rumu. Pro dva "námořníky" to však není moc. Tenkrát bylo příšerné vedro. Svoji dávku jsme vypili celkem brzy. Seděli jsme na Dívčáku a smutně jsme koukali do vody. Bylo šílené vedro a my snili o nějakém pivu. Přemýšleli jsme, zda se máme za ním vydat do hospody. Moc se nám v tom vedru nechtělo. Začali jsme vymýšlet teorie, že by bylo dobré, kdyby pivo přišlo za námi. Přemýšleli jsme o tom, zda příště místo těch spacáků a stanů nebude lepší do lodi vložit soudek pivka. Čím více nad tím přemýšlíte, tím větší žízeň máte. Zkrátka "Saharský" efekt.
V tom jsme poprvé v životě poznali, co je to "Fata morgána". "Vidíš to co já?" , říká Radek. Pozorně se dívám po hladině a tam si skutečně plave láhev zašpuntovaného piva. Radek rychle skočil do lodi a již onu vzácnou relikviji dřímá v ruce. Nálepku to sice nemá, ale zátka se zdá být neporušená. Přemýšlíme, kde se to tu vzalo. No co, ochutnáme a uvidíme. Pivo bylo skutečně dobré. Krásně vychlazené, zkrátka nádhera. Pozorně se rozhlížíme a za chvíli vidíme další. Jen ho rozděláme, objevuje se ještě další a další. Krásně si to plavou.... Po zahašení žízně rozvádíme různé teorie. Radek je zastáncem teorie "božské". Zkrátka, když něčemu věříš, tak se to prý stane. Otevíráme si další láhev. Je mi strašně dobře a tak si ani nepřipouštím, že by mohla existovat i jiná teorie. V duchu si říkám, ještě by bylo dobré, aby připlavala celá basa. A opět..... Pánbůh to nahoře slyšel a po vodě poslal skoro plnou basu piv. Vytahujeme ji na břeh a děkujeme bohu za jeho štědrost. On nás fakt asi poslouchal a tak nám nejprve poslal i nové pádlo, pak ještě jedno a pak si všiml naší "omlácené" Vertexky. Poslal nám jinou a nádhernou. Vše jsme vytáhli na břeh. Bylo nám divné, že by nás pánbůh zas tak miloval. To zase tak hodní v tom životě nejsme. Přemýšlíme nad tím a šup..... je to tady. Poslal nám nějakého křičícího vodáka. "Kluci, neviděli jste tady plout loď?". "Ale viděli". "Myslíš tuhle?". "Ježíšmarjá, to jste hodní, já ji mám půjčenou a my se nad Dívčákem cvakli. Všechno nám uplavalo i basa piv". V tom jeho pohled padnul na naše usmívající se tváře. Bylo mu to jasné. Sedl si s námi a zbytek piva jsme začali systematicky likvidovat ve třech. Bylo to takové hezké odpoledne. Pak přišla i ta jeho ( háček) a tak jsme už ve čtyřech dopili vše. Nádhera....
Ale vraťme se do roku 2006. No co, uplavaná piva budou někde vytažena a nějaký vodák nám v duchu poděkuje. V tom vstává Radeček a jak bývá jeho zvykem, pronáší "ranní moudra". "Ať prší a nebo neprší, v tomto stanu je vždy stejné vlhko". Tak to mu musím dát za pravdu. Nevím, který "inovátor" vymyslel vyrábět stany z polyamidu. Jen jednou jsem si takový stan sebou vzal na dovolenou. Uprostřed noci jsem byl vytržen kapáním. Bylo mi však divné, že venku neprší. Až pak mi došlo, že mé funění a venkovní nízká teplota zapříčiňuje srážení par na stěnách. Děs.... Asi už do konce svého života budu sebou tahat svůj sice méně dokonalý, ale poctivý stan vyrobený v Technolenu.
Snídáme a Janička mi pofňukává. Stále mi předhazuje mojí odbornost a to, že jsem ji nedokázal vyrobit fén na něco jiného než na 230V. Přiznám se, že jsem dokonce podnikl určité kroky a koketoval o koupi měniče 12V na 230V. Dnes takový měnič lze jednoduše sehnat a je běžně schopen dát až 800W, při ceně kolem 2000 Kč. Měl jsem to vymyšleno pro malý fénový kartáč ( 450 W). Ale přeci jenom při účinnosti 80 procent a době fénování 12 minut se dá lehce vypočítat, že se z autobaterie "vycucne" kolem třetiny kapacity. Jestliže na autobaterii ještě občas vysíláte, pak se mi do toho nějak nechtělo. Ale Janičce jsem slíbil, že se nad tímto problémem do příští dovolené zamyslím. Ten tlačný vzduch - to asi půjde, ale budu muset vyrobit ekvivalentní tepelnou energii. Asi nejlepší by bylo zapálit střelný prach. To by se pak již Janička až do konce dovolené fénovat nemusela.
Zkrátka fňuká a fňuká. Prý s takovou hlavou nemůže mezi lidi. Jo pánové, je to můj hlavní problém. Janička je stvoření milé, ráda se mnou bude jezdit do jakéhokoliv kempu, klidně bude spát pod stanem, ale ráno si chce vyfénovat hlavu. Pamatuji, jak dokonce v kempu Annín si našla u dárlingu 220V a svůj fén si tam připojila. Zcela ve smyslu odborného školení z Otrokovic HI. No co se dá dělat. Skutečně budu muset asi takový fén vyrobit. Už to mám malinko rozmyšlené, bude na propan butan. Malý hořáček, dejme tomu tak 600 W, by měl stačit.
Vůbec mi ta snídaně při tom fňukání nechutná. Vzpomněl jsem si, že v mobilu mám ještě číslo na pana Karabce. Je to správce ubytovacího zařízení v Českých Žlebech. Nechce se mi mu teď volat. Nakládám tedy Janičku do naší Škodověnky a jedeme do Žlebů přímo. Jaké bylo moje překvapení, když tam nikdo nebyl. Volám mu tedy. Pan Karabec má jednání u lesáků. Povídá: " Počkejte tam na mne, hned jsem tam. Jestli chcete vodu, tak tam je nějaký řemeslník, ať vám otevře". Jo, zase jsem jednou vyhrál, Janičce jsem zařídil teplou koupel a 230V v zásuvce. Jdeme do sprch. Voda je nějaká jenom vlažná. Janě to však nevadí. "To vloni dělalo taky, nejprve to bylo vlažné, než dorazí ta teplá", říká Jana. Nu což, má to vymyšleno. Namydlí se, pak je už slyšet jen pištění. "Člověče, vono je to čím dál studenější". Je mi to jasné HI. Nechávám Janičku svému osudu. Přichází pan Karabec a ještě ve dveřích povídá: "Zapomněl jsem Vám říci, že teplá voda neteče". Pištění se změnilo ve vrzání zubů. Celá zmodralá Janička vylézá ze sprch a říká něco o blbcích ( jako já ), že jsem ji to udělal naschvál. To se prý mohla vykoupat ve Vltavě, ta je prý teplejší. Naštěstí v zásuvce oněch 230V bylo. A tak přeci jenom po chvilce je to už zase moje roztomilá Janička.
Vracíme se do Tábora. Počasí je takové proměnlivé. Zkoušíme přesvědčit Radka, zda s námi nepůjde na nějakou túru. Jeho odpověď mi stačí. "Mám nové ještě neprošlapané boty". "Jo Radečku, taky jsi už líný jako čuně" , myslím si. Podle nepotvrzených zpráv, však Radek včera ve třech různých hospodách si postupně zahrál ( na kytaru ) s pěti "muzikantskými" sbory. Jejich reakce prý byla vždy stejná. "Hele ty seš dobrej, dej si s náma ruma". Jo a vy mne pak kamenujete, že Radeček nechce vysílat a vstává až kolem půl desáté. Ty nové boty si taky určitě vzal jen kvůli tomu, že potřeboval zdánlivě dobrý argument, proč nechodit. Stěžuju si Lubošovi 1UN. Přemlouvám ho, zda by nešel on s náma. "Jo počkej až ti bude tolik co mně, taky už tak chodit nebudeš", tak to jsem se dočkal. Luboš je přesně o deset let starší než já. Ale co si tak pamatuju, tak tuto větu už mi říkal před deseti lety taky HI.
Je mi smutno, já téměř velitel expedice, nedokážu je rozhoupat a donutit je k výrobě jejich vlastních endorfínů. Luboš jakoby to cítil a tak mi strká do pusy cigáro, otevírá mi pivo a přináší rum. Hmmm, sakra, ten jejich způsob dovolená má taky něco do sebe. Moje "slast" trvala jen chvíli. Janička mne uviděla s cigárem, rumem a pivem a bylo ji to jasné. Bez jediného slova jsem ji navrhl, že se nudím a že bychom se mohli "už konečně" taky vydat na nějakou túru. Přeci jenom v té dobré duši je něco lidského. Povídá: " A co takhle do hospody k Němečkům na oběd? ". No jasan, okamžitě kluky opouštíme a jdeme.
Dokonce nejdeme po turistické modré, ale našli jsme si krásnou cestičku
podél Vltavy. Bohužel to byla stezka rybářů a zřejmě těch "třpytkařů",
co nosí dlouhé gumové kalhoty. Musíme se vrátit. Ale při cestě zpět nacházíme
nádherně zachovalý ŘOPík.
Nádhera. Dokonce někdo přiložil krásnou dokumentaci. Můžete si zde přečíst
něco o této obranné linii, co to byl ŘOPík, jak se je snažili likvidovat
atd. Prý na jeho likvidaci bylo nutné 1300 hodin. Zajímavé, zřejmě nás ŘOPíky
budou provázet v naší životní pouti ještě hodně dlouho. Něco jako Karlův
most. Tento má dokonce proveden speciální "protipovodňový vstup".
Přicházíme postupně až k lávce u Dobré. Zkouším i samospoušť.
Tak v těchto místech jsem vloni potkal nádhernou zmiji. Dříve, než jsem ji stačil vyfotit, mi však majestátně utekla.
Fotografie jsou jen fotografie. Nevím, jestli dokážou ve Vás vyvolat ten nádherný pocit z krásné přírody. Ten klid a na druhé straně "rachot" od ptáčků... Mám sice natočeno plno videosekvencí. Bohužel však taková jedna videosekvence zabere mnoho MB. Co k tomu říci. Zajděte si tam sami a chovejte se tak, jako že tam chcete přijít ještě za rok a za další rok a ten další taky.... A až jednou nepřijdete, tak abyste měli pocit, že to tam je stále tak krásné jako vloni, předloni.... před padesáti lety. Zkusme takto vychovávat i naše děti, vnoučata, pravnoučata....
Postupně jsme došli až do Dobré. Slušně jsem pozdravil pana Němečka. Bohužel však není sezóna a tak jsme si nemohli dát k obědu jeho specialitu. Uzené maso v bramboráku. No nic, dáváme alespoň několik piv "Starobrno 11" za 18 Kč a Jana si dává točenou kofolu ( ten hit letošní sezóny ) za 20 Kč 0.3 l. Nechce se nám vstávat, ale venku začíná být velice příjemně. Vydáváme se dál směrem na Žleby. Nakonec se ještě dostáváme na Stožec a pak zpět. Nádhera. Ale zkuste vysledovat naši trasu sami.
Stožecká kaple - to je skvost.
Teď si všímám, že vlastně vůbec nemluvím o nějaké spojování HI. Ale jo. Jakmile jsme se dostali na dohled od Stožce, volal jsem na naši druhou Base2. Nic moc to nebylo, ale chvilinku jsme na tom dvoumetru komunikovat mohli. Kluci byli v Německu, někde v okolí Bish..reut. Ani nevím, jak se to píše. Jevili známky "dobře" prožitého dne a šli si kolem 16. hodiny lehnout. V našem táboře se začalo šuškat, že se údajně spletli a z nedostatku životní zkušenosti navštívili restauraci, kde se večer rozsvěcí veliké červené srdce. Bylo nám to pak už jasné.
Po návratu můžeme konstatovat, že jsme ušli něco přes 20 km. Jdeme s klukama na langoše. Pivo chutná. Sděluji druhému táboru, že dnes tedy já vysílat nebudu HI. QRN je příšerné. Dělám jen jedno spojení s Andym SP1JX a jdu spát.