26.6.2006

Den třetí

Nevím jak vy, ale já se dost bojím bouřky. Copak v paneláku to ještě ujde, ale ve stanu a nebo v přívěsu... Pamatuji na rok 2002, kdy jsme s Lubošem trávili společnou dovolenou shodou okolností také na Soumaráku. Tehdá se v noci přihnala tak děsná bouřka, že jsem se opravdu bál. Normální posloupnost blesku bývá:

1. Záblesk

2. Hrom

Tenkrát však prásklo asi 50m od nás. Jasně si pamatuji, že nejprve se ozvalo něco jako "lámání" dříví, pak současně s obrovským světlem jsme byli sfouknuti obrovskou tlakovou vlnou. Pamatuji si, jak jsme vzpomínal na nějakou modlitbu. V té chvíli se mi fakt chtělo modlit.

A pokud při této bouřce máte na svém stanu ještě umístěnu anténu - opravdu to není příjemný pocit. Pamatuji z dob muzikanství, že s námi na zájezdy jezdila švagrová našeho trumpetisty. Vypravovala mi příhodu od Jinolických rybníků. Byl překrásný den a před stánkem stála fronta na pivo. Asi 20 lidí. Nikde ani mráček nic. V tom se prý ozvala rána a její muž se skácel na zem. Jediný on byl zasažen bleskem. Bohužel nepřežil.

   Proč to říkám? V noci se přiblížila právě bouřková frontička až k nám. Těžko se odhaduje vzdálenost. Naštěstí jsem vypočítal nejbližší výboj asi 1500 m od nás. Zkrátka nás to minulo. Stejně to však byl nepříjemný pocit. Vyhodil jsem z přívěsu veškeré dráty a antény. Jen Radek spal klidně. A přitom jeho "psí bouda" byla na anténu přímo pověšena. Přeci jenom ten prášek na spaní jménem chmel je velice účinný.

Vstáváme kolem sedmé hodiny. Mirek OK2BUH se strašně diví, jak je možné, že nás ta bouřka s dešti přímo nezasáhla. Jo jsou to věci, zkrátka to táhlo někam na Boubín. Teplota po ránu je velice příjemná - 15.8C. Je zajímavé, jak se z lidí stávají otužilci. Na Soumaráku jsou jen suché záchody a neexistuje tam žádná sprcha, kouhoutek na umytí - nic. A tak máte jedinou možnost. Chceš koupel? Jo hošíku, klidně, ale běž se vykoupat do čisté, ale studené Vltavy. Pro mne to bývá takový rituál. Jakmile vstanu, provedu veškeré živočišné činnosti a šup na hygienickou očistu. A když očista, tak celého těla. první den mne Radek sledoval s respektem. Druhý den mu však zatvrdly trenýrky a ponožky. A jak je na příslušném obrázku zřejmé, taky se mu to hrozně líbilo. Ještě bych p.t. čtenáře navedl na přední část obrázku, kde je vyfocen iontový nápoj. Je to jediný můj lok, kdy Janička nenadává. Přeci jenom se koupat v 9 C chce nějaké vyhřívání.

Po dobrém loku a nádherném pocitu svěžesti a čistoty následuje snídanička s kávou. Sluníčko teprve se proklubává. I jeho barva je taková jiná - příjemná. Je jak já miluji tyto snídaně v trávě.

Ale k dnešnímu plánu. Zapínáme náš komunikační přístroj Rock Mite. Programuji krátký text, ve kterém žádám Jardu z OL1EXP/ST, aby mne zavolal. Funguje to skvěle. V naprogramované mezeře ( 15 sec ) jasně slyším kluky. Radíme se, co budeme dnes podnikat. Zasedá i rada starších.

Luboš si dobrovolně bere funkci "koordinátora" expedice. Zkrátka jinými slovy, je to lenoch líný a nechce se mu moc chodit. Jeho chatička je v blízkosti bufetu. No všimněte si oné fotografie. Jakoby jeho oči říkaly: "jen si běžte, já si dám pivo". A tak je rozhodnuto:

Skupina OL1EXP/ST na kolech projede Švarcenberský kanál. Naše skupina se vlakem vydá do Ovesné a dále po turistické značce na Perník a dál na Jelení jezírko, kolem posledního medvěda na Černý kříž. Byli jsme dohodnuti, že zkusíme vysílat za pochodu. Na poslední chvíli však si místo ATU Z11 beru sebou pivo. A tak nechávám doma i FT817 a beru si sebou jen drát 2x20m a Rockmita ( kódové označení Rozkmita HI). Je to zajímavé, ale skutečně kombinace Rockmita s vestavěným klíčem a s možností vysílání majákového textu, je asi to nejlepší, co můžete sebou na expedici vzít. Totiž výkon kolem 500 mW do antény 2x20m ( samozřejmě bez koaxu - přímo strčený do TCVR ) zaručí nádherné spojení do vzdálenosti 30 km. Zkuste si někdy zavysílat na Šumavě na 2m. Opravdu to v kopcovitém terénu nefunguje. Tím, že Rozkmit je Xtalem řízený má i tu výhodu, že nemusíte nic ladit. Zkrátka zapnete to a buď něco slyšíte a nebo nic HI.

   Ale protože Perník je ve výšce přes 1048m, existuje reálná možnost, že naše signály budou čitelné i na Soumaráku, případně nás kluci uslyší na Švarcenberském kanále. Jsme tedy dohodnuti na 2m skedech. Chceme zkusit naše /m spojení na 80m. Je mi však jasné, že toto je v čase kolem poledne neuskutečnitelné, pokud se nám nevyrobí nějaká Eska. Jak to vypadá na Ionogramu? No např. takto:

Mít sebou tedy mobilní telefon s možností připojení na Internet je fantastický pomocník. Mohu průběžně kontrolovat vznik Es vrstvy. Jakmile bude dostatečná, pak jednoduše odešlu do rubriky Expedice zprávu, že zahajujeme vysílání. Jen tímto způsobem můžeme očekávat spojení odrazem od této vrstvy. Samozřejmě jen na jeden skok. Útlum Déčka je šílený. Z tohoto důvodu je i nutné, aby naše anténa "stříkala" pokud možno "kolmo" nahoru ( Roňo - Rudakův teorém v knize Fantomové ponorek ). Vyrážíme z nádherného nádražíčka Ovesná.

Jedna z nejkrásnějších turistických tras v  oblasti. krásné stromy, nádherné jeskyně, skály...

Jana dokonce nachází i první houby. Zatím jen kozáka, lišky a křemeňáka. Pomalu stoupáme a "kocháme" se nádhernou přírodou. Občas pouštím mobila a sleduji tvorbu Es. Je to zajímavé, ale rok 2006 je nějaký bohatý na Es vrstvy. A tak kolem 11 hodiny se nám holka vytvořila. Okamžitě odesílám zprávu do Nagana. S Radkem zkoušíme něco vymyslet, jak za pochodu držet nad hlavou ony kusy drátu. Není to jednoduché, zkrátka předpokládalo by to nějakou rovnou pláň a ne les kolem. Cestičky jsou úzké. Původně jsme chtěli pro tuto ptákovinu použít i Janu. Ta však striktně odmítá. Chvíli se radíme. Nedá se nic dělat, nebude to úplně za pochodu. Jedno rameno házíme přes smrk. Druhé Radek napíná svoji rukou. Já hledám vhodné místo k vysílání. Bohužel jsme však jedinými živými tvory, kteří v sobě mají krev. Tu nádhernou tekutinu nutnou pro rozmnožování komárů. Nějak se ty potvory domluvili. Co chvíli slyším: "Pozor komáři". Radek tuto větu zkrátí efektním Q-kódem QPK. Ano přátelé, pokud pojedete na expedici a budete chtít sdělit něco jako:

" Milý příteli, jsem napaden stádem komárů, prosím omluv mne, teď na 10 sekund nebudu vysílat, protože musím zabít toho na levém stehně, pak toho na hlavě, na zádech. Jakmile je zabiju, budu opět chvíli vysílat, než na mne sednou další"

Ano přátelé, teď si všimněte jak je nádherně jasný nový kód:

QPK

Znamená to totéž, ale jsou k tomu potřeba jen tři písmenka. Nádhera. Samozřejmě existuje i QPK? , což znamená:

" Milý příteli, teď tě neslyším, tvůj signál byl přerušen a domnívám se, že jsi napaden stády komárů "

Při stavbě antény se do všech těch zmatků začne ozývat i OL1EXP/ST a Luba 1UN. Nevíme co dřív. Zabíjet ty mrchy, či se nechávat opupínkovávat komáry a komunikovat. Rozhodli jsme se, že tu komunikaci za každou cenu nepotřebujeme. Jak říká Roňa Rudakov ve své knize. Když jsou komáři, tak s českými stanicemi vůbec nekomunikuji, snad jen, pokud je potřebuji jako násobič. A jak každý ví, na sibiři je komárů plno. Tím se částečně vysvětluje, proč sice máme rádi CW, ale naše bandy zejí prázdnotou. Mohou za to komáři.

Mezi plácáním komárů, zapínám maják Rozkmita. Dokončím CQ a co slyším? Naprosto dokonalý signál Vládi OK1IVU. Ozývá se i Luboš OK1UN a taky Pepík OK1DAM. Chovám se prapodivně, střídavě vysílám QPK a abych urychlil provoz v kodu fifty najn, vynechávám tu první pětku. Na druhé straně mne přátelé nutí ke komunikaci. Jo to se Vám to vysílá v teplých Hamshacích. Kdybyste věděli.... Provoz je opravdu omezen na minimum. Nemohu to již vydržet, naposled vysílám QPK a oběma rukama se mlátím po celém těle. Pryč, Radku pryč..... prcháme. Sbalení bylo bleskurychlé. Zajímavé je však to, že jakmile jsme rádio uklidili, byl naprostý pokoj. Jednoznačně existuje korelace mezi počty vpichů komárů a radiovými vlnami. Myslím, že toto téma zadám příštím diplomantům k prozkoumání. Myslím, že to nějak musí být spojeno i s kmitočtem 3559.5 KHz. Každý jiný ty komáry tolik nerozčílí. Ale jakmile spustíte na 3559.5 KHz, je konec.

Odcházíme. Kontroluji ještě GPS, zda onen potůček před Perníkem mám zanesen v mapě. Ano mám... Vůbec je zajímavé, že kompletní vodstvo ČR, které mám v mapových podkladech mého GPS, je fantastický navigační systém

Na vrchu Perník zkouším dávat na 2m výzvu. Byl jsem tam již mnohokrát a vždy se podařila nějaká "Random" QSO. A co letos? Absolutně nic. A tak se dovoláváme jen na Luboše do základního tábora. Zcela naturalisticky nám popisuje, jak chutná studené pivo. Domlouváme se s Radkem, že ho zřejmě večer zmlátíme. Toto nám přeci nesmí dělat.

A tak snad ještě poslední fotografie z vrcholu.

Pomalinku docházíme k Jelením jezírkům. Zde se s Janičkou tradičně fotíme.

Nádhera. Z našeho dvoumetru se však ozývá Marek OK1JX. Kluci jsou v hospůdce pod námi. Rychle se vydáváme dál. Trošku jsme ze sluníčka "vyšisovaní". Stačím však ještě vnímat nádheru volně rostoucích arnik. No není to nádhera?

V hospůdce nikoho nenacházíme. Je nám to však srdečně... Hlavně, že zde mají dobré a studené pivo. Objednávám si hned dva kousky. To první ve mne jen zasyčí.  Přemýšlím, jestli já vlastně tu turistiku nedělám pro ten nádherný pocit žízně a pro její hašení HI. Postupně se s klukama domlouváme, že vlastně na Jelením existují hospůdky dvě. Je to divný, ale je to tak. Kluci přichází za námi. Nějaký turistický amík nás fotí.

Nechce se nám ani zvedat. Bohužel v dáli hřmí, chceme to stihnout bez deště do Černého Kříže na vlak. Zastavujeme se krátce jen u pomníku posledního medvěda. No medvěda, byla to medvědice a asi 200 lovců ji "uhnalo". Halt chudinka skončila. Nevím proč, ale mám takový pocit, že to nějak souvisí s naším rádiem a telegrafií. Nechávám se tedy u tohoto kamene fotit i s naším rigem. Ať moji dědicové si lámou hlavu, co jsem to vlastně myslel HI. Ano někdy mám pocit, že z lásky k CW zapomínáme na to, že abychom ji mohli milovat, musíme ji také provozovat. 

Je skutečně šílené vedro. Jana sbírá borůvky. Radek nám utekl - vidina studeného piva pro něj byla více než vidina nějakých borůvek. Čekám chvíli na Janu a pak společně se ještě stačíme vykoupat v jednom nádherně čistém potůčku. Vedle nádraží Černý Kříž se objevil nový penzion. Zřejmě zlatokopecký, alespoň nám to tak připadalo. Pivo 11° zde stálo 20 Kč. Jedno z nejdražších piv na našich toulkách. Přesto jsme si ho i tady dali. Pak už jenom vláčkem zpátky. Zastavili jsme se ještě u Luboše a popili společnou ohnivou vodu.  Opět je příšerné QRN. Dělám jen asi 15 spojení a jdu spát. Stejně to byl nádherný den.