24.6.2006
Den první
Možná by bylo asi dobré, začít naše zápisky vysvětlením proč a jak....
Chtěli jsme si zahrát na expedici, no možná expedičku. Zkrátka Ostrov Petra 1. jsme umístili na Soumarský most a do Stožce. A abychom vytvořili stejně obtížné podmínky, pak se naším krédem stalo:
" není umění být slyšen, ale umění je nebýt slyšen" ( závěrečná slova lodního telegrafisty Roni Rudakova v knize Borba šumom i počemu ja ljublju okončatelnije stepeni i očeň bystruju telegrafiju ). Nejlepší cesta k tomu jak nebýt slyšen, je používání QRP. Ale pojďme to probrat od začátku. Kdysi jsme s Jardou OK1MKX diskutovali o tom, jak asi má probíhat správná relaxační dovolená. Platí jedno krásné české přísloví: " Proti gustu žádný dišputát". Možná bychom byli méně otrávení, pokud bychom se tímto řídili. A tak strávit dovolenou třeba tím, že si zaplatím hotel v KH6, je sice vynikající nápad. Přesto však nejsem přesvědčen, jestli by u mne se tímto vyvolal efekt "totálního odreagování". Naštěstí jsem ve svém životě potkal to nádherné stvoření ( moji Janičku ), kde již asi 12 roků víme, že k totálnímu odreagování patří i vlastní výroba endorfínů. Zkrátka pohyb, kultura, sranda, pivo...... Jarda OK1MKX má svoje představy o odreagování asi podobné. Zkrátka jsme se dohodli, že by taková společná akce mohla být "záživnější". Slovo dalo slovo a .... K naší expedici se pak přihlásil ještě:
Z leva do prava:
OK1JX Marek
OK1MKX Jarda
OK1VRR Radek
OK1UN Luboš
OK1JVF Jana
a samozřejmě já
Přípravy na expedici století byly velice náročné. Jarda zařídil koncesi a naše expediční trička, já zase propojení se světem. Jaké propojení se světem? Ale vážení, přeci dnes už každý ví, že expedice musí mít na Internetu on-line log, musí vhodně volit čas ke spojení, musí mít svoji řídící stanici, musí pravidelně zasílat obrázky do bulvárních deníků..
Radek OK1VRR dostal za úkol zajistit dostatek elektrické energie pro naše "super stroje QRP". Lubošovi jsme pro jistotu žádný úkol nedávali. Přesto pochopil svoji roli v expedici a včas a v dostatečné míře zajišťoval "tekutinovou" podporu. Přiznám se však, že po jeho iontových nápojích občas bolela hlava. Zde zřejmě máme ještě své rezervy. Zkusím se zeptat Toiva, zda iontový nápoj "Tuzemák" je to správné řešení. Největším problémem všech expedic vždy je a bylo, jak dostat obrovské množství materiálu na to správné místo. Měli jsme podobné problémy. Ovšem podařilo se je vyřešit geniální myšlenkou mé Janičky. Ta prohlásila: " tak ty krámy necháme doma a bude to". Jak geniální myšlenka. Ovšem při pohledu do vnitřku jejího kosmetického kufříčku, mi přeci jenom musela "nějaké" krámy povolit. A co jsme vlastně brali sebou za materiál?
Materiál "spojovací" OK1IF + OK1JVF.
FT817, Rock Mite 3560 KHz, SW80+ ( laditelný 3529 -3562 KHz ), 2x20m dipol, 2x20m dipol záložní, LW 42m, 2x9m dipol, LW 33m, zemnící kolík, ATU Z11, Automatický klíč s pamětí, rezervní pastička telegrafní, balun 1:6, sluchátka špuntová, kontrolní univerzální měřidlo
Nokia 3220 ( foťák a připojení na internet ), Motorola GM300 ( spojení z jedoucího vozu - no vozu, naší Š105 ), TCVR C401 a C568 pro spojení mezi jednotlivými pracovišti.
7 AH gel baterie 12V rezervní, 3ks baterie 3Ah 12V, 16 Ks NiMH baterie tužkové, rychlodobíječka pro 4 ks NiMH tužkové, dobíječka baterií Nokia 3220, ovládací skříňka pro propojení autobaterie s karavanem.
Hlavním naším energetickým trumfem však měla být gelová baterie 28 Ah 12V, která měla být umístěna v karavanu a trvale dobíjena 6W slunečním panelem. Podle slov Radka sice tato baterie není nová, ale je naprosto dobrá. Prosím vážené čtenáře, aby si tato slova zapamatovali. Pokud Vám někdo bude někdy dávat či prodávat baterii a říkat podobná slova, klidně ji velikým obloukem vyhoďte do popelnice. Zkrátka a dobře, podle kapacitních zkoušek konaných v základním táboře na Soumaráku, bylo zjištěno, že tato baterie je sice dobrá, ale místo kapacity 28 Ah jsme z ní vyždímali jen něco kolem 3 Ah. A ta hmotnost....
Materiál "spojovací" OK1VRR
FT817 s kompresorem a mikrofonem, Klubo drátu ( prý antény vyrobí na místě ), ručně vyráběný ATU, Flaška "Tuzemáku". Radek celou dobu tvrdil, že jeho tuzemák není iontový nápoj, ale že je to speciální forma pro výrobu "prodlužovacích" cívek.
Ale zastavme se u Radkova ATU. Podle nepotvrzených zpráv, tento vyráběl asi hodinu a dokončil ho těsně před naším odjezdem. Když jsem tento přístroj viděl, prohlásil jsem, že "sežeru" ježka, jestli toto bude fungovat. Nakonec se ukázalo, že jen díky tomu, že ježci na Soumaráku nežijí, jsem byl ušetřen této potupné stravě. Ono to pánové fungovalo a to od 160m až na 6m. Ale podívejte se na to sami:
Materiál "spojovací" OK1UN
TCVR typ "polská stavebnice", ruční klíč, koax 15m, dipol 2x20m, olověný akumulátor 43 Ah ( kupovaný se slevou, ale zaručeně dobrý). Všimněte si opět oné věty "zaručeně dobrý". V tomto případě jsem Lubošovi baterii s 1.5W TCVR vybili asi za 3 dny ( ale prý na to i svítil).
Materiál "spojovací" OK1MKX a OK1JX.
Ačkoliv naše druhá "base" slibovala špičkové vybavení v podobě 2 ks FT817, skutečnost byla jiná. Přeci jenom kluci ty FT817 mají ještě neošahané a nové a tak je pro jistotu nechali doma. Nakonec sebou vzali SW80+ a SW30+
Jarda pak používal dipol 2x20m a nějaký ATU. Jarda v teorii "není umění být slyšen, ale umění je nebýt slyšen", šel ještě dál. Já osobně jsem na 3W lezoucí z mé SW80+ hrd, ale Jarda si nastavil laťku jinam. Zkrátka jeho SW80+ dává jen 1W. Prý tím šetří energii HI.
Ale pojďme se podívat jak probíhalo naše přiblížení do tábora.
Stále stejný odjezdový obrázek. Všimněte si však, jak Janička našeho
dědu vypulírovala. Leštila to asi 3 hodiny. Dále si všimněte, jak krásně
vypadá náš složený karavan. Naučili jsme v kempech říkat, že vezeme malý
přívěsný vozík. Totiž za malý přívěsný vozík se v kempech platí 15
Kč na den, ale za karavan již 100 Kč za den. Jo pánové, takhle se dají krásně
vydělávat peníze HI... Zkrátka něco jako rovná daň. A to ještě v
kempech tvrdíme, že v tom malém přívěsném vozíku spíme. Je jim to divné,
ale zatím nám to vždy prošlo. Jak každý pozná, uspoříme denně
100-15=85 Kč. Lehkou matematickou úvahou pak lze zjistiti, že tímto počínáním
ze mne bude milionář za 11765 dní. V současné době ( 11.7.2006) jsem na
tomto světě již 20173 dní. Kdybych na toto přišel dřív, mohl jsem být
již dvojnásobný milionář. Ale pokračujme. Podle přesného harmonogramu
vyjíždíme v 5 hodin SELC. Na přesně domluveném a tajném místě, sbíráme
Radka.
Všimněte si, jak Radek si dokáže perfektně zabalit. V jeho báglu je
kromě expedičních rádií i spací pytel, stan, jídlo a oblečení. Stan
koupil sice malý, ale "zaručeně dobrý" v TESCU. Je to sice psí
bouda, ale v návodu píšou, že je odolný do 1500 mm vodního sloupce. Nikdy
jsem sice nevěděl co to znamená. Naivně jsem si vždy myslel, že když
vlezu do tohoto stanu, pak mne mohou ponořit do hloubky 1500 mm a já tam budu
vegetovat jako v ponorce. HI... jak skutečnost příštích dní ukázala,
znamená ten údaj asi úplně něco jiného.
Tak toto je "hrdá" zastávka na Cukráku. Proč říkám hrdá? No
naše Škodověnka má nějaký ucpaný chladící systém. Nucený větrák
chladiče nám již asi 10 let nefunguje. Jakmile se dostaneme do horka a musíme
"pražsky" se krokem rozjíždět a opět zastavovat, pak do 3 minut a
11 vteřin "vaříme". Jediný způsob jak prodloužit vaření na 9
minut a 3 sec, je pustit si topení. Je to zajímavé, ale v zimě nám to netopí.
V létě však vždy. Z těchto důvodů jsme vždy při odjezdu na naší
dovolenou vybaveni saunovacími ručníčky a do auta skoro vždy usedáme v
plavkách. Letos nám Radeček v zádu usnul. Ještě dnes nechápe jak je to možné.
Když usínal tak seděl v autě, když se probudil, byl v sauně HI. Zrátka je
to naše tradice. Vždy na Cukráku zastavíme a necháme našeho dědu
vychladnout. Při nedostatku jiné činnosti jsem na Cukráku zapnul i 2m. Přihlásil
jsem se do nějakého kroužku na OK0AC. Ale než se ten kroužek otočil, tak
již jsme byli mimo dosah převaděče a začínal kroužek jiný. Myslím, že
mi někdo říkal, že se tam kroužkuje po 2 hodinách HI.
Cesta pak probíhala docela nudně. Jen v jednu chvíli jsme si pod Cukrákem všimli nějakého divného stopaře. Naštěstí Radek vidí dobře a ve stopaři poznal Luboše OK1UN. Jo tam jsme si vychutnali komunikaci. Přirozenou inteligencí jsme se naladili na 145.550 MHz a pozdravili jsme se. Při té příležitosti jsme zjistili, že ruční stanice s "gumákem" se spojuje spolehlivě do vzdálenosti asi 1 km. Při naší rychlosti 60 km/hod jsme zjistili, že spolehlivě můžeme komunikoval téměř jednu minutu. Jej, to jsme si to užili. Zapla´tpánbůh, že se nemusíme zachraňovat našema vysílačkama, ale že máme i mobilní telefony. Postupně projíždíme všemi předem naplánovanými landmarky. Zastavujeme se jen pro běžný "pivní" nákup ve Vimperku.
Je nám jasné, že tento web čte i management jedné nejmenované společnosti.
Prosím zavolejte nám, Váš sponzorský dar samozřejmě necháme poslat na
ten správný účet ( můj ) HI.
Podle teoretických propočtů jsme měli do "base 1" dorazit po 12. hodině. Nevím, jak to ta Janička dělá, ale my byli na Soumaráku již v 10 hodin. Běžně se zdravíme s hlídači kempu. Je to zajímavé, ale tu paní znám již od roku 1979, kdy jsem začal na Soumarák jezdit. Ze staré známosti jsme dostali povolení si karavánek postavit na prominentním místě. Okamžitě hodnotím situaci a přiděluji rozkazy Radkovi. Je rozhodnuto. Anténa bude typu Fuchs s vertikální částí asi 10m a s horizontální částí 30m ve výšce asi 12m. Zkrátka super anténa. Zjistil jsem, že lepší než luk, je při stavbě antény OK1VRR.
Tak co říkáte? Janička ( operátor třídy A ) má však úplně jiné zájmy. Naše anténa ji ale vůbec nevzrušuje.
Kdyby si to lehátko alespoň nafoukla sama HI. Okamžitě po Internetu vysíláme
zprávu do rubriky expedice, že jsme ready. První historické spojení uskutečněno.
A kdo? No Vláďa OK1IVU. Report 339. Rychle kontroluji Es vrstvu. Je nějaká
divná. Kolem 13.25 však se vyloupne Eska špicová. Dávám výzvu a šup,
už to jede. OK1UHU, OL1EXP/ST, DK1OT, OK1HDU, OK1MNV.......
No je to jasný pileup. Domlouvám s base 2 jejich pomoc při stavbě dalších antén. Kluci oznamují, že přijedou na kolech. Radeček zatím vaří oběd. Všimněte si geniálního vynálezu a to je ona didaks lišta násuvná. Fakt dobrý nápad.
Kluci z OL1EXP/ST doráží asi kolem 4. hodiny. Dalekonosný prak Jardy OK1MKX je permanentně vytěžován.
Postupně jsou tedy ještě erekovány antény 2x20 m pro Luboše. A LW42m přes Vltavu pro Radka. Luboš vytahuje svoji tajnou zbraň. TCVR typu polská stavebnice. Chybí tomu příposlech. Při výstupním výkonu 1W to prý zaručeně bere méně než 3 A. HI Obdivuju Luboše. Na to se snad nedá poslouchat. Jak on to dělá? Vzpomínám na knihu Roni Rudakova. Ten v jisté pasáži píše o Fantomech ponorek. Prý takoví operátoři ani neví, kde vysílají. Opravdu Lubošův TCVR má sice nádherný knoflík s nádherným planetovým převodem, ale ta stupnice tam chybí. Ale nevadí, jak ve své knize Rudakov říká, děláme cejchovní bod pomocí propisovačky. Zkrátka LUBO, tady si udělej čárku a to je 3542 KHz. Usmívám se a říkám, to bude ostuda až to Lubovi někam odcestuje. Zajímavé však je to, že i při "ohňové" zkoušce zjišťuji, že stabilita oscilátoru Lubošova "super stroje" je fantastická. Dokonce ani při hození TCVR do ohníčku to nikam neujelo. Stačilo vše jen rozebrat, vyfouknout a jedeme dál.
Přesně ve 20. hodin pouštím maják. Jak geniální vynález ( děkuji ti Jožo Fero, že jsi tento způsob komunikace dal světu ). Vše se stále opakuje a tak všichni vědí kdo jsme, kde jsme, co budeme dělat... Zkrátka vše je připraveno už jen na fifty najn spojení. Radíme se, co příští den. Kontroluji Meteosat 8 a navrhuji. Zítra si sjedeme Vltavu. Je to zajímavé, ale nikdo mi neodporuje. Radek si pro jistotu jde změřit hloubku Vltavy.
Přesně ve 21 hodin naše expedice dokazuje světu, co je to nejtěžší diplom světa WW817WT. Krotíme obrovský pileup stanic a děláme celých 9 spojení. Haha, zase ti amíci mají smůlu. Neslyší nás HI. Jo.... není umění být slyšen, ale umění je být neslyšen. Spokojeně usínáme.....