13. den 28.7.2005

A pak že to nejde. Spaní v malém stanu sice nebylo luxusní, ale šlo to. Zřejmě jsme prodělali tropickou noc. Musel jsem se dokonce napůl vysoukat ze spacáku. Hrozné vedro. Bylo to však nádherné. Slyšel jsem v noci různé zvuky, od bučení krav až po typických "pět peněz". Ta křepelka se snad musela pást na našich pracně sušených houbách. Jana dokonce tvrdila, že slyšela datla. A pak se to stalo. Skutečně jsme ho slyšeli ještě jednou. Pomalu jsme se vydali za tajemnými zvuky. Ano byl tam.

Podle typických "datlovských"zvuků jsme si opravdu mysleli, že je to datel. Později jsem po konzultaci s jedním "ptákologem" zjistil, že se jedná o samičku našeho nejběžnějšího šplhavce a to Strakapouda velikého. Nevím proč, ale tento ptáček mi nějak přirostl k duši. Je to krasavec.

Jdeme s Janou směrem do vedlejšího campu, koupit rohlíky. Po cestě se koupeme. Nádherně čistá a osvěžující voda. Stavujeme se u našich mladých. Nestačím se divit a říkám si. Ještě jim tu chybí pračka a myčka, jinak mají sebou vše. Vzpomínám, jak jsme jezdili na dovolenou my HI. Taková je doba. Zřejmě skutečně v nových campech bude už napojení na horkou vodu, myčku, pračku a..... Nějak pak nechápu, co vlastně v těch campech budeme dělat. Již dnes je tam hlava na hlavě. Zaplaťpánbůh, že ještě jsou campy se suchým záchodem a bez elektřiny. Jezdí tam alespoň opravdoví milovníci přírody.

   Vzpomínám, jak jsme v 60. letech jezdili na dovolené. Můj motocykl Pionýr nesl mne a ruksak. V něm bylo vše od stanu a náhradních ponožek. Když nám bylo v noci zima, pak jsme vstali a přikládali do ohně. Nikdo nás nevyháněl, stan jsme si postavili kde jsme chtěli.  Dokonce ještě v lesích existovala "zapomenutá mořská oka". Pamatuji, jak při naší první motocyklové dovolené v roce 1966 jsme za celou cestu na Sázavu, nepotkali jediné auto. Největší náš problém byly benzínové pumpy. Nádrž pionýra byla totiž jen na 2.5 l.

Možná dnešní generace bude za 40 let ve svých vzpomínkách psát. " Jo v roce 2005 bylo ještě v lesích relativně čisto". I když někdy člověk i dnes narazí na hnízdečko.

Jsou chvíle, kdybych bez ostychu někoho zmlátil. Toto je jedna z nich. Zkrátka, jak může někdo toto umístit do pěkného lesa ( fotografie pořízena v Lužických horách ).

No a možná, že pak budou v roce 2045 psát, že kromě neškodných a zdravotně nezávadných PET lahvích, někdo umístil do lesa vyhořelé jaderné palivo. Asi přeháním, ale proč lidi hází do ohníčků konzervy, PET lahve? To bychom se dřív museli otřást.  Možná dnešní generaci chybí Junák, Sokol a možná i ten Pionýr.  Zkrátka ti dnešní mladíci jsou zblblí tou překrásnou a nádhernou televizní přírodou. To je pro ně ten reálný svět. Vždy obnovitelný přepnutím programu a vložením nového CD.

Jo Jožo Fero asi už stárneš. Možná ten svět ti připadá horší než ve skutečnosti je. Třeba je to dobrý.