9. den 24.7.2005

Po zjištění, že Fastungel na moji nohu pomáhá, mi Janička pro jistotu namazala na nohu všechny mastičky, co měla ve svém kufříčku. A tak kromě fastungelu jsem měl na noze namazáno:

Mastička na vlky. Mastička proti vráskám. Mastička na šťípnutí od hadů. Husí sádlo.

Moc tomu nerozumím. Ale některé masti se zřejmě  nesnáší. Zřejmě ta mast proti vlkům v konečníku a mast na vrásky, spolu vyrobily výbušnou směs. Celé se to projevilo tak, že ráno jsem měl nohu celou červenou. Nevím jak vypadá prasečí červenka, ale myslím že asi takto. Dokonce jsem měl pocit, že mám horečku. Naštěstí se to opravilo samo.

   Ráno vstáváme do modra. Dostávám  SMS od bráchy OK1USP, kde mi píše. "Z Mnichova přijde fronta a zmoknete". Tak zmoknout nechceme, bereme sebou deštníky a vyrážíme. Trasa je jasná. Jdeme přes Mlaka kolem Mechového potoka do Strážného.

Prohlížíme si nádhernou přírodu. Pokouším se i vyfotit nějakého broučka. Klečím na silnici a naháním ho. Vzpomínám na odborníka na focení brouků, Milana OK1IJC. Ten je vždy chytí, strčí do ledničky. Oni ztuhnou a pak si je vyfotí jak potřebuje. Zkouším všechno možné, chci u něj vyvolat stav "mrtvého brouka". Nevím, jak je to možné, ale tahle potvora to asi neumí. A tak se za ním  plazím. V tom se to stalo. Z ničeho nic se objevilo auto ochránců přírody. Ta mladá dáma za volantem si dodnes musí myslet, že jsem si večer dal asi o pár piv více. Až teprve když jsem ji zamával foťákem, pochopila o co se jedná.

Všimněte si, jak tato chudinka muška má omlácená křidélka. Jo na Šumavě je to tvrdé.

Postupně přicházíme až do Strážného. Vzpomínám, že zde někde jsem vloni ukládal geocach. Škoda, že jsem to už z GPS smazal. Nedalo mi to a ukládám novou.

P104

48° 53.479 N

13° 43.104 E

Je to zajímavé, ale po 15 letech je zřejmé, kudy vedla pohraniční oranice. Prohlížím si tento průsek. Mé pozornosti neunikne drát PK2. Zatáhnu za něj a jeje.. Tady toho musí být ještě kilometry HI. A tak. Potřebujete někdo drát na anténu? Vyhledejte si geocach P104. Budete přecházet zřetelnou bývalou oranici. Tam najdete kus drátu. Zatáhněte za něj a můžete toho mít kilometry. ( Snad to už není funkční HI ).

Dále stoupáme po žluté na Strážný vrch. Zjišťuji, že opět někdo tu značku vede jinudy. Asi nám to dělají turisté naschvál. Skutečně turistické značky stále ruší, vedou jinudy atd. Někdo to třeba ani nezjistí, ale my GPSáci ano HI. 

Stoupáme .... Tak a zde to je děs. Zakopáváme o houby. Ztrácíme orientaci a naše tašky se plní a plní. To jsem ještě nezažil. Přepínám foťák na video a točím "houbařský film". Děs a hrůza. Hlavní postava, Janička a houby. Z tohoto filmu jsem Vám připravil alespoň jeden obrázek.

Ztrácíme orientaci. Jen díky mému skvělému GPS se navigujeme na správnou cestu. Přicházíme do Strážného. Nevím proč, ale působí to na mne divným dojmem. Prostituce, podbízení...Saigon, Rómové.... Ne to není na mne. Dáváme si pivo.

Viděli jste někdy trpajzlíky? Jak jsme zjistili, tak trpajzlíci už nefrčí. Na zahrádku si můžete dát třeba i......

Jdeme dál po zelené, směrem na Volary a odbočujeme do Českých Žlebů. Bráchovi ta předpověď naštěstí nevyšla. Je stále nádherné počasí. Dostávám chuť na Soumarskou klobásu. Usedáme do auta a jedeme k Modré štice. Dáváme si pivko. Nádhera. Zajímavé je i to, že "měsíční krajina", vzniklá po vytěžení rašeliny v oblasti Soumarského mostu, opět mění svou tvář. Příroda si sama zacelila rány a tak to má být. Jen probůh té přírodě do toho nekecejte. Ona sama ví, co je pro ní nejlepší.

Nádherný den. Jana ještě kontroluje "stav červů v českých houbách". Posuďte sami.

GPS ukazuje něco málo přes 18 km. Ale i tak to byla nádhera.

Možná Vás ještě bude zajímat, jak vypadalo moje vysílací stanoviště v Českých Žlebech.