4. den 19.7.2005

Včera jsem šel spát dosti pozdě. Probuzení až na závěr "dědkorundy". Dnes podle hydrometeorologů má být nejhorší den našeho pobytu. Nechceme riskovat a tak plán je neturistický, zaměřený na poznávání. Stačím ještě pozdravit kroužek na 3740 KHz a jdeme snídat. Poslední "hltová" dezinfekce a jsem ready. Co to je "hltová" dezinfekce? Je to starý, ale velice účinný způsob zabránění střevních potíží. Zkrátka ihned po ránu si "hltnete" rumu. Samozřejmě to musí být ten správný. A ten správný to je Jindřicho Hradecký s lodičkou.

   Odjíždíme směrem na Kašperské hory. Auto necháváme na parkovišti a jdeme se podívat na hrad.

Otevírají až v deset a tak si malinko přisedneme v bufetu. Mladý číšník nedokáže pochopit, proč si u něj nechceme dát grilovaného buřta. A tak to zkouší jinak. Vypravuje nám takové historky o hradu, které se běžně neříkají. Mluví o pokladech, zlatu, strašidlech.... Můj úsměv mu naznačuje, že tady tudy cesta nepůjde. Mění tedy téma a začíná ve 20. století. A tak se dozvídám, že na Kašperském hradě sídlil Hitler Jugent atd....

Kupuji si lístek. Na vývěsce však čtu, že za výklad v cizím jazyce je příplatek 50 Kč. Nikde ani zmínka v jakém cizím jazyce. Objednávám si tedy výklad ve Vietnamštině. Dáma mne však zaskočila. Bez mrknutí oka sděluje: " To bude stát 300 Kč navíc, musíme totiž našeho vietnamského průvodce dovést nahoru". Hmmm, to jsem si naběhl.

Dozvídáme se, že hrad nechal vystavět Karel IV (nar. 1316 ), ale nikdy v něm nesídlil. Pronajímal ho. Přesto uvnitř je minimuzeum Karla IV. Dozvídáme se, že to byl v mládí pěkný chlípník a "pařič". Pak se mu údajně zdál sen, kde nějaký anděl vytáhl jeho příbuzného za vlasy z postele a usekl mu úd. Bohužel nevím přesně, který úd. Vypravěčka byla tak mladá a tak se červenala, že jsem si říkal " neptej se, asi to bude ten malinkatý". Prý byl Kája strašně pověrčivý a tak od té doby již "nepařil".

Pohled z věže je nádherný.  Velice mne i překvapilo, když mladičká průvodkyně nám oznámila, že nyní na věži jsme ve výšce 916m. Můj GPS totiž tuto výšku potvrdil. Zpět z hradu jdeme po žluté. Docela hezká procházka. Na parkovišti zjišťujeme, že naše auto je obloženo desítkami jiných. Stále přijíždějí nová a nová auta. Parkovač - podnikatel, tedy vybírá a vybírá. Je to vskutku zajímavá podnikatelská činnost. Při odjezdu otevírám okénko a s pozdravem " tak ahoj", ho nechávám v hluboké nevědomosti. Myslím, že dodnes přemýšlí, jestli jsme zaplatili nebo ne. Je to zajímavé, ale při analýze nákladů lehce zjistíte, že parkovné činí dnes řádově asi 6 procent nákladů na dovolenou.

Zastavujeme se i v městečku Kašperské hory. Prohlížíme si místní muzeum. Nádhera... Myslím, že ti naši předkové i bez aut, televizí, vysílaček, mobilů..prožívali možná kvalitnější život než my. Možná, že nám ten vztah k přírodě dnes chybí. Odjíždíme dál na Čeňkovu pilu. Omylem však odbočujeme na Horskou Kvildu. Nevadí, alespoň si tam vyzvedneme naše zapomenuté brýle.  Přes Modravu a Srní se konečně na Čeňkovu pilu dostáváme. Byl jsem zde již mnohokráte, ale nikdy jsem si neprohlédl muzeum v elektrárně. Měli jsme štěstí. Nádherné muzeum. Dozvídáme se, že elektrárna na Vydře má dvě soustrojí. Každé o výkonu 2.5 MW. Při spádu 274m se samozřejmě používají Peltonovy turbíny.

Rychle si přepočítávám P=Q.h.g

Je to tak, při spádu 274m a Q=1m^3/sec je teoretický výkon kolem 2.5 MW.

Promítají nám i video. Mají tam i skutečný model Vchyninsko - Tetovkého kanálu. Jak geniální musel být pan Rosenauer ( jeho stavitel ).  Neodolal jsem a musel jsem si ho i vyfotit v jeho pracovně ( nevadí, že jen voskovou figurínu ).

Velice zajímavé je i to, že místo Čeňkovy pily, si město Kašperské hory, vybudovalo elektrárnu. Ta elektrárna stojí od roku 1912. A pánové podržte se. Od této doby dodává proud nepřetržitě. Sice "jen" 90 kW, ale zato stabilně. Proč jen 90 kW? Je to dáno spádem, ten je jen nějaké 3m. Ale Francisova turbínka s regulátorem Voith se snaží. Přemýšlím, zda 90 kW je málo nebo hodně. V roce 1912 to stačilo na celé město. Dnes? Tak možná na jeden hotel.

Náhon elektrárny

V blízkosti Čeňkovy pily je i Smetanovův smrk ( toho Bedřicha HI ). Jana neodolává a nechává se zde fotit.

A jak to vypadá uvnitř elektrárny?

Pohled na náhon

Při zpáteční cestě se ještě zastavujeme v Aníně. Máme na tento camp hezkou vzpomínku z roku asi 1996, kdy jsme zde jednu noc přespali. Moc se nám tu však nelíbí.

Moc zajímavý den.