3. den 18.7.2005

Probuzení skvělé. Po včerejším pile-upu se mi dobře vstávalo. Jdeme se nasnídat. Hasičský soused našeho stolu je očividně rozladěn. Včera šli s manželkou na Churáňov a zřejmě ho to fyzicky odrovnalo až do zbytku našeho pobytu. Je vidět, že mu naše kilometrové řeči nedělají dobře. Předpověď na dnešní den říká, že bude 31°C. Tady jsme sice o něco výš, ale i tak to asi bude hrozné.

   Dáváme si s Janičkou "zavodňovací ledvinové pivo". Číšník startuje chlazení a točí. Pění to a tak občas prstem setře z půllitru pěnu. Tak to je něco na Janu. Ten moula asi neví, že celý život Jana pracuje na hygieně. Dalo mi to moc práce ji zkrotit. Tak asi takto vzniká žloutenka. Číšník si neumyje ruce a pak Vám prstem setře z půllitru pěnu. Janička mu dělá krátkou přednášku. Snad to již dělat nebude.

   Na poslední chvíli měníme trasu a jdeme kolem památné lípy. Alespoň tak to je napsáno v turistické mapě. Bohužel zjišťujeme, že ten strom není lípa, ale javor. Chybička se vloudila HI. Stoupáme po neznačené cestě na vrchol kóty 1151m. ( U tří jedlí ). Orientujeme se jen podle GPS. Jsem ve svém živlu. Procházíme nádhernou přírodou I. zóny NP Pěnivý potok. Nádhera, žádní kolaři, žádní turisté. Dostáváme se až na hřebenovou cestu zvanou "Damelova cesta".

Zde procházíme kolem bývalých objektů české armády. Alespoň tak je to napsáno v turistické mapě. Dostáváme se postupně až na silnici vedoucí do Sušice. Zde je nádherný rozhled po krajině, s výhledem na Poledník.

Že je to Poledník jsem zjistil až pohledem přes hledáček fotoaparátu. Přeci jenom zoom 50x a stabilizátor obrazu, jsou k něčemu dobré.

Odbočujeme přes louku směrem na Turnerovu chatu na Vydře.

Nevím jak je to možné. Na této louce je jeden jediný  exkrement a já... zkrátka jsem do něj levou nohou vstoupil. Janička se směje, až se za břicho popadá. Nevím, co jí na tom připadá tak humorného. Zřejmě boží znamení ( viz. událost příštího dne ). Zkouším si fotografovat i pár kytiček, o kterých nevím, jak se jmenují.

Postupně procházíme podle nádherného Zhůrského potoka.

Přicházíme až na Turnerovu chatu. Zde si dáváme Gambáč za 20 Kč a polévku. Já si dávám houbovou. Trošku mne sice zaráží text v jídelním lístku, kde je psáno, že:

"Veškeré houbové polévky vyrábíme pouze z jedlých druhů hub". Přemýšlím, proč to tam výslovně uvádějí HI. Mají tam i vydru Vydrýska. Bohužel je však zalezlá a nechce se nám ukázat.

Vydra je nádherná řeka. Vzpomínám, kolikrát jsem již ve svém životě procházel tuto trasu. Sedmkrát, desetkrát? Těžko říci. Dokonce v prvém ročníku diplomu WW817WT jsem přímo z koryta řeky vysílal.

Postupně přicházíme až na Antýgl. Pokračujeme však dál podle Hamerského potoka.

Jana přichází z geniálním nápadem. "Co kdybychom se vykoupali?". Od jisté doby vím, že nesmím odporovat a tak souhlasím. Nevím, kolik ta voda měla teplotu, ale bylo to děsné.  Z mužného chlapa ( jako ze mne ) se rázem stává batole. Alespoň podle délky určitých orgánů. Ještě, že jsem Janě sebral foťák. Stále se jen smála a vykřikovala: "to si musím vyfotit".

Postupně docházíme až do Horské Kvildy. Tam si dáváme pivko a kuřecí křidélka. Jana dostává geniální nápad, že v informačním středisku zjistí, jak jezdí zelené šumavské autobusy. To sice zjišťuje, ale zapomíná tam brýle. Nechceme se vracet. Snad budou poctiví a nechají nám je tam ( pozn. byli....). Vracíme se zpět k Losenickému potoku. Nechávám v lese i geocach. P102

49° 03.295N

13° 35.448E

Postupně se vracíme do základního tábora. Pohled na GPS říká, že to byla zatím naše nejdelší túra.