Den osmý 31.07.2004

Po krásné snídani se vydáváme autem do Kvildy. Jak je naším dobrým zvykem, provádíme ihned po dojezdu " zavodnění organismu ". To je termín Janičky a znamená, dej si pivo teď, dokud je. Kráčíme krásnou Šumavskou přírodou. Mám navolenu trasu na poklad " Knížecí pláně ". Skutečně GPS funguje znamenitě. Perfektně nás navede až na místo uložení.

Tam někde za tím křížem to je. Bohužel jsme si nepřečetli více ( vyluštěním kryptogramu bychom zjistili, že poklad je u stromu pod kamenem ). Těch kamenů tam však bylo tolik, že se nám ani po půl hodině poklad nepodařilo najít. No což. Snad příště. Naplánoval jsem zpětnou trasu po žluté a pak nějakými cestičkami. Bohužel ochranáři turistické cesty čím dál tím více odklánějí od původních tras a vedou je po silnicích. To je pro nás nepřijatelné. Rychle hodnotím situaci. Jsem ve svém živlu, půjdeme po původní turistické značce. Na stromech ještě nacházíme původní značky zamazány zelenou barvou. Procházíme nádherným krajem. Tak o tohle nás chtěli připravit. Janička nachází obrovského hřiba. Vypadá to na smaženici.

Janička vymyslela nádherné jídlo. Houby s nudlema. Velice zajímavé a chutné. Je to vlastně první a poslední večeře připravovaná ve stanu. Jak to při takové přípravě vypadá je zřejmé z následujícího obrázku. Zkrátka vše vzhůru nohama.

Selia se úplně rozklížila. Jo vlhkost, horko, zima...... Tak jen tak pro zajímavost. Soumarák je ve výšce 750 m nad mořem. Ranní teploty jsme naměřili kolem 4 stupňů, odpolední na sluníčku ve stanu kolem 38 stupňů. Podle zadání vývoje, nesmí Selia ujet o více jak 400 Hz. Moc se na pásmu již neukazuji. Zkrátka letos to moc nefungovalo.