Den dvanáctý 4.08.2004

Dnešní trasa je nazvána "Boubínská". Autem jedeme do Kubovi hutě a odtud směr Boubín. Vzpomínám, že jsem tam byl naposled před 8 roky. Kopec je to pěkný a stoupání v některých místech též HI. Funíme, ale jdeme. Na vrcholu nás překvapily úplně nové základy pro novou rozhlednu. To klukům schvaluji. Skutečně kvůli přerostlým stromům již z Boubína není vidět vůbec nic. Fotím tedy naposled vrchol bez rozhledny ( jo jednou to bude historická fotografie ).

Na vrcholu dělám i pár direktních spojení ( OK1DVX ). Volá mne dokonce i Pavel OK1DX. Oznamuje, že cykloexpedice odjíždí ze Soumaráku. Sakra, já na to úplně zapomněl. Mohl jsem kluky navštívit. Snad až příště. Od nějakého turisty se necháváme fotografovat s Janičkou.

Přes Boubínské jezírko se vracíme zpět. Rychle vymýšlím původní trasu. Jo GPS to je věc.

V Horní Vltavici zastavujeme u nějakého penziónku. Voní odtud grilované masíčko. Přesvědčuji obsluhu grilu, že vůbec nemá hlad a že by měl nejprve uspokojit turisty. Chvíli domlouvání a už si s Janičkou dáváme kotletku. Bavím se s nějakým mladým ambiciózním mužem. Rozebíráme vše možné. Říká, že mluví šesti jazyky. Moc mu nevěřím. V tom jdou kolem nějací Holanďané. Koukají na náš gril. Číšník je očividně nervózní. Neumí totiž promluvit jedinou řečí. Mladý muž mu pomáhá a skutečně spustí holandštinou. To u Holanďanů vyvolává obdiv. Baví se o všem možném. Ptají se, co je to za maso. Prý v širokém dalekém okolí není žádný krám, kde by se maso prodávalo. Jestli to prý náhodou není pes. Mladý muž s klidnou tváří jim vysvětluje, že skutečně toto byl dalmatýn a včera jeden vlčák. Holanďané rychle odcházejí. Přemýšlím, jestli ta Evropa je už spojena, či ne. Při návratu do Žlebů nás čeká jedna nepříjemnost. Šestiletý kluk přepadl přes řidítka a rozbil se. Vedoucí tábora ho v autě odváží na pohotovost. Ta je však až ve Vimperku. Ach jo....