Nejprestižnější závod sezóny CQWW ve znamení kategorie QRP 80m a za pomoci skimmerů
Aneb zpověď jednoho QRPisty.

Kdo umí CW, pak skutečně se asi nejvíce těší na závod CQWW. Totiž telegrafie jako úzkopásmový způsob předávání dat, s nutností vyhodnocení lidským uchem - to je skutečně rajská muzika. Jsem takřka kmet věkově na úrovni našeho předsedy ČRK a tak již mám právo i na malé vzpomínky. Svoje první CW spojení jsem navazoval coby 11 letý hošík v klubu OK1KVC (Samozřejmě načerno pod jménem Karel - což byl vedoucí operátor Karel Hanousek - OK1AKP). Telegrafii jsem se naučil bez cizí pomoci a to jen poslechem na pásmu. Určitě si říkáte, že to není možné. Je a je nás skutečně více, kteří se takto tu telegrafii naučili. Základem zkrátka byla šedivá kniha Svazarmu - Radioamatérský provoz. V době, kdy jsem začínal, se běžně jezdilo i tempy 40 znaků za minutu. Tedy žádné rychlotelegrafní spojení, ale běžný provoz na ruční klíče. Pásmo v úseku pro třídu C bylo neustále plné CW signálů (24 hodin denně). Od blýskavice a akátů jsem znal posloupnost teček a čárek a skoro pokaždé jsem na různých pionýrských táborech touto znalostí patřil za "kingy". Z šedivé knihy (nazývané někdy i šedivý mor) jsem se naučil zpaměti posloupnost spojení. Nesmíme zapomenout, že tenkrát se muselo zapisovat celé spojení do deníků. Většinou tedy se běžná spojení dělala jen ve stylu "tnx fer call ur rst 569 my qth is Liberec my name is Milan...". Zkrátka přesně ve stylu toho, co bylo uvedeno v šedivé knize. Samozřejmě první, co se člověk naučil, bylo rozeznání dvou písmenek - C a Q. Dávání výzvy jsem během chvilky vždy na pásmu rozeznal. Věděl jsem, že pak následuje DE a značka. To samozřejmě bylo již náročné. Během chvíle však i to se pomalu zvládalo a tak asi největším problémem bylo zvládání čísel. (Krásná analogie s tím, jak se CW učil můj brácha OK1USP - tomu čísla také dělala veliké problémy). Během chvilky jsem rozeznával již typický rytmus některých stanic. To opravdu tak fungovalo a někdy stačilo jen vyslat jedno písmenko a podle charakteru tónu a následujícího rytmu už bylo jasné, o koho se jedná. Je to prosté asi jako když "kazeťák" sáhne na klíč. Na průmyslovce jsem se seznámil ve třídě s dívkou, která se jmenovala Karin Kejdanová. Když jsme si spolu povídali, tak se přiznala, že její nevlastní otec je vysílač amatér a má značku OK1ZV (Milan Houdek). V tu chvíli jsem ztratil zájem o Karin a soustředil jsem se na Milana. Když mne Karin jednou k nim pozvala, byl jsem v sedmém nebi. Krásně doma dělaný TX a přijímačem byl MWEC s konvertorem. Oproti mému Torn E.B. to hrálo nějak jinak. Nepochopitelné pro mne zvláště bylo to, že u EMwéca byla každá stanice jen jednou a ne dvakrát, jako u Torna. Když mi Milan pak ukázal obrovskou krabici s QSL lístky z celého světa, pak to bylo jasné. Z pionýrského domu (OK1KVC) jsem přešel do kolektivky OK1KFQ. Tenkrát měla tato kolektivka sídlo ve Felberově ulici v malých prostorech a většina členů byla kuřáky. Po takovém kroužku (scházeli jsme se 2x týdně), jsem domu chodil tak nasmrděný, že maminka mi nevěřila, že do nějakého kroužku chodím. Vybavení bylo prosté. RM31 v naprosto originálním stavu včetně baterií a měniče. Přesto to pro mne bylo něco unikátního, opravdu jsem tam musel na tento přístroj navázat mnoho spojení. Nejprve samozřejmě na černo. Bylo mi však již více jak 15 roků a tak se kvůli mně sešla zkoušková komise, abych si udělal zkoušky na RO třídy C. Copak předpisy a provoz - to byla brnkačka. Nejvíce mne trápil z techniky Franta Vítu OK1FW. Naprosto nepřipravenému a neznalému hošíkovi, dali před něj schéma televize (tuším, že to byl Kriváň). Pak na tomto schématu ukázali na nějaký odpor a ptali se na jeho funkci. Skutečně to bylo nad mé síly, zvláště, pokud komise se předváděla, kdo toho umí z techniky více. Nakonec mne nechali vypočítat školský příklad na ohmův zákon. To jsem samozřejmě zvládl. Pamatuji si, jak se dlouho komise radila, zda mi tu zkoušku z techniky má uznat, či ne. Nakonec se rozhodli, že ano, ale z techniky jsem dostal známku "dobrý". Současně jsem dostal úkol, si postavit TX na 160m pásmo. Teprve až to postavím, tak mi komise dovolí si zažádat o OL značku. Pány jsem trošku oblbnul, protože v té době mi někdo říkal, že na VŠST v Liberci studuje OL4AAU a ten prodává hotový vysílač RSI. Pamatuji si, jak jsem doma loudil, aby mi dali 200 Kč a já si to mohl od něj koupit. V té době i v AR vycházela rubrika MY -OL RP, kterou vedl Pepa Kordač (OK1NQ). Byl tam uveden návod na předělávku RSI na nové elektronky. Tuším, že tam byla ECF82 a na PA EL81. Ten návod byl tak krásně udělán, že jsem to zvládl i já. Bylo to relativně dokonalé zařízení s diferenciálním klíčováním (HIT šedesátých let). Kdo na pásmu "nezvonil", nebyl ten správný OLák. I já jsem raději na g2 dal větší koďan, aby to bylo krásně nazvoněné HI. Velice jsem si i pohrál s nastavením PA, kde podmínky říkaly, že příkon PA stupně nesmí být vyšší jak 10W. Pro všechny případy jsem to nastavil na 8,5W. Co kdyby mi to kontrolní orgán přišel přeměřit. Pak přišel ten kouzelný den a já dostal v roce 1967 první svoji doopravdickou licenci, jako OL4AJF. Licence byla vydána k 1.10. 1967. Většinou ji člověk dostal předem a musel čekat, až mu OK1CRA ve zprávách vyhlásí povolení k provozu. To byla opravdu veliká muka. Vysílač v té době bylo něco.... Za jeho neoprávněné držení se člověk mohl dostat i... Zkrátka byl to trestný čin. Těch 14 dní, co mi zbývalo k oficiálnímu zahájení činnosti se nedalo vydržet. Pamatuji si, jak jsem v té době dělal BFO do Emila. Emil = UKWE.e., nebo-li německý tankový příjímač. Byl kompletně dělán v rozsahu asi 27,6 MHz do asi 33 MHz. Používal mezifrekvenci 3MHz. Tedy vyráběl jsem s elektronkou RV12P2000 oscilátor na oněch 3MHz. Celé jsem to pojal experimentálně a rozhodl se, že těch závitů namotám více, najdu pomocí Torna kde to kmitá a pak budu cívku pomalu odvíjet, až se trefím. Při prvním navinutí jsem v okolí kmitočtu 3MHz nic nenašel. Byl jsem trpělivý a silný zázněj našel až někde v okolí 1,84 MHz. No hele, já to umístil do pásma 160m HI. Pamatuji si, že jsem rozpojil katodu, připojil tam klíč a zkusil si zavysílat. Nádhera, fungovalo to. Vůbec mi nevadilo, že v anodě je jen nějaký odpor. Aby signál byl silnější, tak jsem přímo na anodu připojil bez oddělovacího kondenzátoru anténu. No anténu, byl to kus drátu divné délky, která vedla cca 15 m světlíkem činžovního domu a pak asi dalších 15m na sousední činžák. Teď už to bylo krásně slyšet na Torna i bez antény. Bylo odpoledne asi 15. hodin a já si jen tak pro zábavu začal dávat výzvu jako OL4AJF. Je odpoledne a to nemůže být nikde slyšet (myslel jsem si). Jaké však bylo veliké moje překvapení, když na moji výzvu mne zavolal Vlastík OL5AFE ze Stružince u Semil. Roztřásla se mi kolena a nevěděl jsem, jak mám reagovat. Vypnout to a dělat mrtvého brouka a nebo to spojení mám dokončit? Dostal jsem takový pocit, že bude lepší to dokončit. Vlastík mi dal 569. Pásmo se pomalu začínalo otevírat a tak kolem asi 18. hodiny jsem zaslechl i Jardu OL4AFI (dnes známý jako OK1ATP). Bude to slyšet i v Ústí nad Labem? Zkusil jsem jen krátce zavolat (tentokrát však pod OK1KFQ). Jaké bylo moje překvapení, když jsem dostal report 449. Pamatuji si, jak jsem celý užaslý držel v ruce tu elektronku RV12P2000 a přemýšlel, jak je to úžasné se s tak malým vysílačem spojovat po světě (spíš po malém světě). Možná někdy v té době právě vznikl můj úzký vztak k malým výkonům. Zkrátka neustále a neustále se divím, že to může někam doletět HI.
    V roce 1967 jsem začal i závodit. Musím se přiznat, že mne k tomu dovedl kamarád Franta Mrázek OL4AEJ a Slávek Ježek OL4AEK. Ti byli prvními oficiálními vlastníky OL licence v Liberci. (Kromě snad OL4AAU, který tuším pocházel z Křížan u Liberce a o jehož osudu vůbec nic nevím). K Frantovi OL4AEJ jsem docházel velice často k němu domů a on mne nechával pod jeho značkou si zavysílat. Měl nádherný vlastnoručně udělaný elektronkový vysílač pro 80 a160m. Měl ho nastříkán kladívkovým lakem a jako pracovník Tesly Liberec neskutečně profesionálně načinčaný. Franta v té době měl i podle AR udělán první celotranzistorový vysílač (tuším s 5 kusy 155NU70). Proč s 155NU70? No jestli si to dobře pamatuji, tak tento tranzistor byl použit u magnetofonu Start, který se tu v Tesle vyráběl HI. Lezl z toho výkon asi 200 mW a pamatuji si, jak to nádherně fungovalo po Liberci, ale nikam jinam se s tím nikdo nedovolal. Nějak jsme si v té době neuvědomovali, jak špatné antény používáme. Franta mi při jednom setkání vypravoval, že každé pondělí se jezdí závod a jmenuje se to Telegrafní pondělek.
Jakmile byla moje licence legální, začal jsem se tohoto závodu pravidelně zúčastňovat. Stále jsem však nechápal, jak je to možné, že někdo má tak silný signál. Pamatuji si, že v té době byl kingem tuším OL1AEF?, který už tehdá znal, co je to kilowat HI. Silný signál měl i OK1MP a další. Mé výsledky odpovídaly příkonu 8,5W. Vlastně jsem jezdil QRP. Bez větších úspěchů jsem skutečně odjezdil spousty závodů na 160m a později i na 80m pod značkou OK1JJF (když pro věk mi byla ukončena OL4AJF). Můj vysílač na 80m byla také krása. Bylo to běžné RSI a jen píčlanek na výstupu jsem naladil do pásma 80m. Kolik z toho lezlo opravdu nevím, odhaduji, že to mohlo být tak stovky mW. Současně jsem i vysílal v pásmu 160m. To však nevadilo, protože tehdejší pásmo 160m bylo od 1750 do 1950 kHz. Pod kmitočet 1800 kHz se nikdo nedíval. Dlouho jsem to takto provozoval, až mne na to někdo upozornil (nepamatuji si, kdo to byl). Pak přišla normalizační doba a na mne se nějak "profláklo" vysílání v srpnu 1968. Licence tedy přestala fungovat.
    Pak nastalo radostné období mého muzikanství. Trvalo to až do roku asi 1983, kdy kapelník rozpustil velice dobrou kapelu. Do horší se mi již nechtělo.
Novodobá kariéra začínala až v roce 1985, kdy jsem si opět obnovil OK1JJF. To však nemá cenu popisovat, na to asi ještě bude někdy čas. Z té doby pocházejí mí kamarádi jako Milan OK1DRO (dnes OK1IW), Béda (dnes OK1MQ), Vladimír (dnes OK1NY), Radek (dnes OK1RX) a další. Tato parta už patřila mezi nové a moderní OLáky se vším všady, co k tomu patřilo. Béda byl experimentátor s elektronkami GU50. Tuším, že jeho PA jich měl osazeno až 8 kusů. Životnost jedné sady se počítala při dobrém DXu na několik hodin. Asi byly nekvalitní, protože se jim neustále propalovaly anody HI. To vše v nás nějak zústávalo a tak zákonitě jsme se v pohledu na závodění začali rozcházet. Pro mne je větší zážitek vysílat z Ještědu s FT817, užívat si toho, že šlyším dobře, ale že se většinou nedovolám z čistě fyzikálních principů.
Chápu, že je doba jiná a není na nic čas. Tedy to, co se dá lehce udělat s pořádným PA, tak to nikdy QRPista neudělá ani za celý život. Přesto je to zábava jako každá jiná, snad s tím rozdílem, že QRPista si moc Runu neužije. Kdo jednou zažil pořádný RUN, pak už nechce zažívat nic jiného.
    Ale pojďme si malinko popovídat o novodobém závodění (od roku 1985). Tehdy byl pro mne asi velikým vzorem Milan OK1DRO (OK1IW), pro jeho sofistikovaný přístup k závodění. Učil mne, co jsou to násobiče, že existují speciální podmínky Gray line, měl udělány zajímavé grafické pomůcky a hlavně si svá rádia stavěl sám. Rád jsem vždy poslouchal jeho rozbory závodů CQ160. Zde bych měl snad připomenout, že Milan je hlavně TOP bandista. Milan se i v závodech typu CQWW vždy věnoval pásmu 160m. Patří (na rozdíl odemne) ke sběračům zemí. Já jsem této zábavě se nikdy nevěnoval. Snad v určitém období jsem kopíroval jeho albumy s QSL lístky. Pořídil jsem si to taky a začal je plnit QSL lístky z pásma 80m. Nevím a nikdy již to nezjistím, kolik zemí kde mám. Tuším, že před asi 20 roky jsem to na 80m dotáhl k číslu 200 zemí. Pak jsem při jednom malování vyhodil celou skříň QSL lístků. A bylo vymalováno HI.
Pamatuji, jak jsem se v novodobé době zúčastnil prvního velikého závodu CQWW a to v roce 1985. Jel jsem na vlastnoručně postavené zařízení KONTUR80 (byla to ruská kopie Atlasu 210 v QRP provedení, bez budících a koncových stupňů PA). Zkrátka mělo to v sobě i přepínací relátka pro RX/TX, ale TX končil směšovačem. Prodávalo se to jako RX Kontur 80 a stálo to 65 Rublů. Geniální počin pro mladé a začínající. Pamatuji si, jak jsem si tento závod skvěle užíval. Výstupní výkon Kontura byl cca 3W. V rádiu nebyl CW filtr a tak známý FEM elektromechanický ruský filtr nedokázal nic rozlišit. Zkrátka a dobře jeho 3 kHz šířka byla úžasná. Měl však jednu obrovskou výhodu a to byl parametr "Prjamougolnost filtra". Zkrátka strmost boků filtru. Naučil jsem se využívat potlačení nežádoucích stanic na boku filtru. Zkrátka dělat falešný IF SHIFT. Proč falešný? Zkrátka výška zázněje se dostávala do nízkých hodnot. Fungovalo to jen z jedné strany. Z druhé samozřejmě již ne, protože výška zázněje tam byla kolem 3KHz a tam už na boku křivky filtru toho mnoho neuděláte. Pamatuji si, jak jsem při tomto závodu měl zvrhlou taktiku. Jestliže jsem někoho slyšel a nedovolal jsem se, tak jsem tu stanici volal maximálně 15 minut. Pak jsem si ji trvale zapsal na vedlejší papír jako "nedělatelnou". No a co přehledy stanic? No nádhera, na vedlejší papír jsem si zapisoval ty, s kterými jsem měl již spojení. Třídilo se to podle posledního písmenka. Samozřejmě zápis se dělal ručně na papír. Byla to svým způsobem nádherná doba, kdy se jen a jen točilo kolečkem. Počítače nebyly, o clusterech nikdo nic nevěděl. Vyhodnocování závodu bylo také zvláštní. Pamatuji si, že ten počet bodů co jsem nahlásil v deníku, tak ten se objevil ve výsledkové listině. Zkrátka a dobře vše se kontrolovalo ručně a tak se kontrolovaly jen stanice na čele. U ostatních se předpokládalo, že je jim to jedno, jestli budou dvacátí a nebo třicátí.
V dalším roce jsem si s elektronkou EL81 udělal PA supeň buzený do katody. Lezlo z toho cca 8W. Okamžitě se to projevilo a můj výsledek byl lepší. Pak jsem si na další závod zkonstruoval s dvěma KU606 PA, který při příkonu cca 150W odevzdával cca 30W ven. Tak to již byla paráda. Samozřejmě jsem již závodil v kategorii LP. Pamatuji si, že v té době mi kamarád věnoval Commodora C64 (asi rok 1987). V basicu jsem si udělal logovací program. Bohužel nestačila paměť a tak jsem to měl tak vymyšlené, že při hledání dvojáků jsem si odkládal data a znovu je četl pomocí páskové mechaniky. Bylo to geniální a k určení dvojáku jsem potřeboval čas asi 7 sekund. Úžasné HI. Přesto to bylo pohoda. V roce 1989 jsem si pořídil plnohodnotný TCVR Kenwood TS520, který byl dovezen z Rakouska za 7000 šilinků. Tak to již bylo dělo. Plnohodnotných 100W. Podařilo se mi do něj sehnat i CW filtr. Byl jsem u vytržení, již jsem nemusel si otloukat uši tím chumlem signálů, ale do filtru se mi vešla jen jedna stanice. Ano v té době se jezdilo tak, že big guns byly od sebe vzdáleny o šířku filtru. Tedy 350 až 500 Hz. No a pak s jídlem rostla chuť a já si pořídil PA 4xGU50. Lezlo z toho jen 280W ven, ale začal jsem si pomalu připadat jako KING pásma. Zkrátka dovolávání téměř napoprvé, 25 zóna nebyl problém. Amíků se dělalo několik stovek. Podotýkám, že stále mluvím o pásmu 80m. Moji téměř dokonalou závodní spirálu přerušil jen soused s Color Tesla 110. Jeho slova mám stále v paměti: "Hele to, že mi rušíš televizi  při těch blbejch programech nevadí, ale když mi lezeš do fotbalu, tak to bych tě roztrhl". Při praktických pokusech jsem zjistil, že i při odrušení je max. možný výkon 100W. Tedy zázračný 4xGU50 putoval do sklepa. Z této zkušenosti se zrodilo pravidlo. V paneláku pro budování dobrých mezilidských vztahů je max. povolený výkon 100W. Jánošík do paneláku moc nepatří (ale jsou i vyjímky, ne však u antén typu pádlovka). No a pak začala krásná éra opravdovských továrních TCVR. Začalo to polským Digital 942 se 3,5W výkonu. Od roku 2001 pak slavnou érou FT817. Na FT817 s 5W jsem odjel asi nejvíc závodů. Pochopitelně se zlepšoval i HW a tak od roku 1990 jsem byl hrdým majitelem PC 286, do které jsem si pořídil celých 8MB paměti (za 8000 Kč HI). Jízda s N6TR opravdu neměla chybu. Hlavní výhoda byla i v tom, že po závodu se stikl knoflík a bylo to. Nemusel jsem ručně přepisovat stovky spojení. Pak samozřejmě nastala éra DX clusterů. Geniální vynález HI.
Dalo by se ještě dlouho povídat o tom, jak se vše vyvíjelo. Pamatuji si, jak jsem asi před 5 roky podepisoval petici "Skimmery nám nesmí do závodů". Jaká naivita HI. Cožpak to jde? Naštěstí jsem vloni poprvé přešel do kategorie assisted a dnes naopak tvrdě říkám. Zrušte kategorie bez clusterů a skimmerů. Vždyť je to úsměvné, že ještě existují. Myslím, že už jim zvoní hrana. Proč jsou tak vyjímečné? Zkrátka za pomocí skimmerů má i QRP stanice za určitých podmínek šanci si zajet RUN. To dříve ani teoreticky nešlo. Jsou tedy obrovským přínosem. No a jak se závody vyvíjely po stránce technické? IP3...to je naše heslo HI. Současně i nástup SDR přijímačů...to je něco. Přihlouplé diskuse o tom, co je lepší, zda mít zapnuté zpožděné AVC, či jezdit bez něj, jednou navždy skončily s koupí KX3. Přitom asi každý tuší, že KX3 i při její kvalitě není tím posledním technickým výkřikem. SDR přijímače časem ovládnou vše. Zkrátka éra FT817 v závodech skončila, zrovna jako skončila éra rádií typu FT1000. Určitě se mnou budete nesouhlasit, ale pokud máte náladu, pak si poslechněte pár nahrávek pořízených v tomto závodě. Díky SDR se nyní běžně stanice k sobě dostávají na vzdálenost 100 až 150Hz a vůbec si nevadí. Najednou je na pásmu klid (snad až na pár kliksajících HA stanic - hrůza). Pásmo Vám připadá jako nenaplněné, prázdné. Zkuste si však zapnout FT817, či cokoliv jiného 20 let starého. Opět Vás začnou trápit intermodulační produkty, opět budete mít problém s AVC...

Tak a jsme pomalu v roce 2015. Opět jsem odmítl účast v závodě v kategorii QRO. Zkrátka já si chci v klidu a bačkorách užívat závodu v kategorii vysílající posluchač. Zážitků plno, žádná námaha, moje postel.... Tím samozřejmě neříkám, že kdybych v nějaké amatérské tombole vyhrál účast na takových závodních QTH jako je Šandov, či Liptákov a nebo Digákov, či Lánov, že bych v sobě nepotlačil ten totální odpor ke QRO HI. Ale v tomto věku budovat vysílací stanoviště jen pro závod, bez toho, abych věděl jak to dopadne. To asi ne. Ztratil bych tím ten nádherný pocit vysílajícího posluchače. Nepotřebuji si ani dělat nové země, opravdu ne. Tedy v takových budovatelských týmech bych byl jen věčně nespokojeným brblajícím dědkem. Já si své závody už musím kazit jen sám a sám a druhé k tomu nepotřebuji.

No a teď tedy to hlavní

No, psát zde něco o tom, jak jsem to nádherně udělal s náznaky "mistrovství". To bych tomu dal. Udělal jsem mnoho závodních chyb, občas dokonce fatálních. Přesto jsem byl nakonec spokojen. Plně jsem byl svázán se skimmery, plně se pomalu učím využívat jejich výhod. Měl jsem dokonalý přehled o tom co se děje a co se může stát. Tedy jen ve zkratce:

Zápory:
 Vše ostatní:
 Podmínky závodu byly vynikající. Relativně nízké kritické kmitočty při relativně nízkém slunečním toku brzy vyháněly stanice na nižší bandy. Vše je názorně vidět na ionogramech.



Zkrátka závod se rozjíždí a je použitelná i dvacítka. Ani stopy po nějakých poruchách.



Přichází 6UTC a kritický kmitočet prudce klesá. Vydrží to ještě? Jak zafunguje směrnicový efekt? Fungoval a přinesl mnoho spojení zvláště do oblasti severu USA. Zajímavé je to, že vůbec se nedařilo dělat spojení do oblasti Karibiku. Přitom těch různých ZF, PJ....tam bylo mraky. Nešlo to.



Je 10UTC a přitom pásmo je stále ještě použitelné a to zvláště na "spodní" směrnicový efekt. Samozřejmě útlum od Déčka už je obrovský a tak jdu spokojeně spát.



Je 16UTC a pásmo je již docela dobře otevřené do východních směrů. Japonci začínají docela dobře hrát. Zvláště JA3YBK se zdá být stálicí. Vůbec, těch JA stanic letos bylo slyšet opravdu hodně. Bohužel spojení s 5W není ani teoreticky možné HI.



Je dvacátá hodina a daří se mi na směrnicový efekt dělat plno stanic ze 17 zóny. Paráda.



Tak to je moje parketa. Řádím na "směrničák" a daří se s pádlovkou dělat desítky amíků. Někdy ano, jindy nic....



Útlum znatelně narůstá. Ale ještě se dá po EU docela dobře pár stanic udělat



Tak poprvé jsme se dostali s Fkr pod 3MHz. Už to není tak dobré.



Naštěstí se nejedná o žádnou poruchu a tak mohu trpělivě závodit dál.

 

Pánbůh mne má rád. Takové podmínky jsou ideální pro QRP stanici. Podařilo se mi dokonce zakotvit na 3504,39 KHz a chovám se zde jako nějaký BIG GUNS. Kupodivu to nikdo nepoznal a nechávají mne žít. Jedu celkem bez problémů RUN a to zvláště východním směrem. Z kmitočtu mne jen vyhnal spot pro QTH Šandov (OL4A), mám šílenou touhu si poslechnout to, co dělají. Podle předpokladů jim beverage teď moc nepomůže. Mám pravdu, slyším téměř vše, co dělají. Ano, to je pádlovkový čas. Při poslechu nahrávky se nenechte mýlit rozdílem sil signálů, OL4A zde vykazovaly sílu kolem 50dB a ty DX stanice pod tím jsou tak reálných 579. Naštěstí AVC v KX3 pracuje jako limiter (občas už to nezvládá a tak se objeví strašný rachot..HI). Rychle se ještě vracím k RUNu, aby mne skimmery zachytily. Chci provést srovnání sil signálů a udělat odhad zisku antén. Za vodítko beru to, že v Šandově zcela jistě nebudou porušovat závodní podmínky a zcela jistě budou vysílat s 1500W. Uvažuji zisk antény kolem 6dB (oproti pádlovce) a snažím se rychle vše srovnat do více směrů. Určitě mají jen jeden PA a do směru kam mají natočenou Yagi, pak o 180 stupňů jim to musí o ten zisk spadnou (No kolik má asi Yagi předozadní poměr?).

Tak rychle, skimmery nás sebraly, všímám si ještě Liptákova. To bude nádherné porovnání.

Srovnání směrem na západ skimmer DK9IP
Skimmer ES5TO
Skimmer G0KTN
IK3STG
RU9STG
SK3W
W3LPL

Nějak mne ty výpočty nevychází. Docela neznámá je v tom nižší vyřazovací úhel směrovek a z toho úplně jiný útlum pro můj signál. Pokud do toho dám teorii o zisku, pak je to také divné. Jako by ta anténa neměla žádný předozadní poměr. Pokud by to náhodou nebyla Yagi, pak je to taky divné. Zkrátka jakobych zde měl nějaký žrout mé energie a nevysílal jsem s 5W (za což ručím), ale řádově se stovkami mW. Nebo to mám obrátit a počítat, že mých 5W je základ a snažit se dopočítat výkon protistanice? No to ne, to bych byl na velice tenkém ledu.
Jak říká klasik. Největší stres u Big Guns je uhlídat Jánošíka (případně Liblice), aby nepřekročil výstupní výkon 1500W. Pokud by k tomu došlo, pak je to porušení závodních podmínek. Má vůbec smysl toto uvádět? Nebylo by lepší hoření kategorii nazvat "bez omezení výkonu"? Pak by takoví ti maličkatí Jožo Ferové konečně dali pokoj HI. Přitom to třeba vše může zavinit blbé měření na skimerech.

No a jak se vyvíjel závod?



Tak to je typický obrázek, který by se mohl jmenovat "Lásko mne ubývá sil". Té druhé noci je opravdu škoda.



Tak takový je současný stav protistanic (pozor platí z hlediska QRP stanice)

Tak a zbývá už jen jediné. Pustit zde pár nahrávek. Nahrávky jsou pořízeny s malou nahrávací úrovní a je dobré si to poslechnout se sluchátky. Vše je ve formátu WAV. Tedy zapněte si třeba Explorer, který to podporuje (U Googlu budou asi problémy). Z nahrávek je patrné "trápení" QRP stanice. Zkrátka jakmile se objevil chumel volajících, pak je šance nulová. Pokud jsem volal sám, pak jsem na druhé straně musel vyvolávat šílené stresy. Možná to znáte sami. Někdo Vás volá a vy to nemůžete přečíst. Také ježdění systémem split je (podle mne) dosti nekorektní věc. To je dobré na DX expedice, ale ne do závodů. Zbytečně se volající stanice zvýhodňuje a zbytečně se "pěchuje" band. Svoji roli zde pak plní i bandová policie, či "pomáhači" pileupu. Jedna věc je i v moderní době zajímavá. Je to vznik vzájemné ohleduplnosti. Asi jste to zažili i sami. Voláte současně s několika stanicemi. Ten vzácný DX nemůže kvůli třeba trojici stejných signálků nic přijmout. Trápí se. Zde je na místě vzájemná ohleduplnost a umožnit, aby volal kolega jen sám. To většinou vede k zrychlení provozu. Přišlo na to již plno stanic. Zajímaví experti jsou všichni ti, kteří na přeplněném pásmu (dnes běžně naplněnost 4 stanice do 1kHz) začnou dávat výzvu (dlouhou) a na konci dají NO CONTEST. Jestliže je nějaký slušný výraz pro lidskou blbost, pak je to toto. Neudělá jediné spojení, ale on musí.....jakoby neexistovaly WARC pásma, kde se nezávodí. V několika případech bylo možné zaregistrovat i úmyslené rušení. Bohužel většinou u stanic, které poslouchají na nějaký špatný stroj. Jinak fantastický nástroj skimmeru v N1MM je i to, že stále mám povědomí o tom, kolik je na pásmu potenciálně udělatelných stanic a kolik mohu ještě udělat násobičů. Pochopitelně kvalita údajů ze skimmerů je velice špatná a tak jsem se i sám někdy divil, jakou značku lze vyloudit z OL4W. Je to věc skimmerů, aby filtrovaly data a nepouštěly ven neexistují call.

8Q7QV
CQ8CQ (aneb trápení mladého Boháčka)
JA3YBK
JA3YBK_2
K3ZU (Jak Martin udělal "Buch" a bylo)
KE8G (a nepůjde to a nepůjde - nesnaž se znásilnit fyziku)
PJ4T
UN7LZ
UP2L
W1KM
WC1M a K1LZ (a pak, že to nejde)
ZF2MJ
ZF2MJ_2 (Jo tam mi to vždy fungovalo, teď už ne HI)
OL4W (v neproduktivním runu HI)
OL4A (QTH Šandov on air)

Tak jaký vlastně CQWWCW2015 byl? Ale jo....HI. Jdu hrát radioamatérskou tombolu, možná si zase někdy zavysílám QRO HI. CQWW2015 padl, ať žije nový CQWW2016.
Jožo Fero